Jak si užít dovolenou na kolech

Koronavirová pandemie popohnala Čechy nejen k chataření a chalupaření, ale i ke karavaningu. Pustit se do cestování a bydlení na čtyřech kolech může takřka každý. Taková dovolená ale skrývá nejrůznější nástrahy, na něž lidé, kteří dosud jezdili jen do hotelů a penzionů, nemusí být zvyklí. Vybrali jsme proto pár rad na cestu.

Karavaning si nejdřív vyzkoušejte „nanečisto“

Vrhnout se střemhlav do karavaningu a rovnou si pořídit obytný vůz nebo přívěs by mohlo být pro řadu lidí zklamáním a promarněnou investicí. Není to totiž jen dovolená, ale v případě, že „bydlík“ vlastníte, i jistý životní styl. Upozorňuje na to i Klára Hájek Velinská, jedna ze zakládajících členek Asociace kempování a karavaningu, blogerka a provozovatelka webu All4Camper.cz.

„Karavaning není pro každého, už jen proto, že nejde právě o levnou záležitost. Vždy doporučuji, aby si to člověk nejdřív vyzkoušel a obytný vůz nebo přívěs si půjčil. Odhalí tím několik důležitých věcí. Nejen to, jestli jsou karavany pro něj nebo pro jeho rodinu vhodné, ale zjistí i to, jaké uspořádání obytného vozu mu vyhovuje. Jedna věc je totiž vidět na výstavě nějaký pěkný a stylový vůz, druhá je s ním pak každý den žít. To jsem si ověřila i na vlastní kůži, kdy jsme si takové auto půjčili, a pak se ukázalo, že nám vůbec nevyhovuje. Po zápůjčce jsme pak ale už věděli, do čeho jít a čemu se vyhnout,“ vysvětluje nadšená karavanistka.

Jak si užít dovolenou na kolech

Po zapůjčení se pak také rodina může snadněji rozhodnout, zda zůstane u půjčoven, nebo si pořídí vlastní vůz. Ani při třech plánovaných dovolených za rok se koupě nového karavanu nebo obytného přívěsu nevyplatí. „ Podle mě by měl majitel vyjet tak dvakrát za měsíc třeba na víkend a dvakrát třikrát do roka na dva týdny, a to v zimě i v létě,“ říká Velinská.

Do půjčovny s předstihem

Pokud si tedy budete chtít půjčit obytný vůz nebo přívěs, měli byste si ho rezervovat s výrazným předstihem. Nejlepším termínem je už začátek jara. S tím, jak stoupá zájem o karavany, se ale ideální čas rezervace posouvá stále blíž začátku roku. „Karavan si lze rezervovat i později. Pak je ale potřeba počítat s tím, že zápůjčka se nebude řídit časem vaší dovolené, ale vy si naopak uděláte dovolenou na termín, kdy je vůz nebo přívěs volný,“ upozorňuje Velinská.

Půjčovny karavanů jsou obvykle spojeny s prodejnami. To je výhodné, protože vozy často předávají odborníci, kteří uživatele do nejmenších detailů zaškolí a naučí je ovládat vozidlo i veškeré vybavení. Auto se přebírá s plnou nádrží nafty, vody a plynu. Vrací se už jen s naftou a také vyčištěné. Je potřeba počítat s cenou zhruba od dvou do čtyř tisíc korun za den (mění se i podle sezony) a také s vratnou kaucí, jež se obvykle pohybuje okolo 30 tisíc korun. Vozy mají klasické havarijní pojištění se spoluúčastí 10 procent. Je ale možné se jako u půjčovny osobních aut připojistit i na nulovou účast.

Kdy vybrat obytný vůz a kdy přívěs?

Karavany se dělí do dvou základních kategorií, tedy obytný vůz a přívěs. Podle Velinské jde v tomto případě o jednoduchou úměru − čím méně budou majitelé jezdit, tím více se jim bude hodit přívěs. A naopak čím více budou jezdit, tím spíš se hodí pořídit si obytný vůz. Nespornou výhodou přívěsu je nižší cena, dá se pořídit už od půl milionu korun. Přívěs také můžete při kempování nechat na místě a vyrazit osobním autem na objevování okolí.

Klade to ale samozřejmě nároky i na váš osobní automobil, který jej musí být schopen utáhnout. Je potřeba si dát také pozor na řidičské oprávnění. Hmotnost vozu s přívěsem totiž nesmí přesáhnout 3,5 tuny, jinak je potřeba si dodělat skupinu B 96 (do 4250 kg) nebo rovnou B+E pro těžší přívěsy. Takový řidičák vyjde zhruba na 10 tisíc korun.

Pozor na doložnost

Právě ve spojení s legislativou trápí evropské karavanisty zásadní problém s užitečnou hmotností. Klasický řidičský průkaz skupiny B umožňuje řídit jen vozidlo do 3,5 tuny celkové hmotnosti. Proto mají vozy nejčastěji celkovou přípustnou hmotnost 3499 kg. Od ní je potřeba odečíst pohotovostní hmotnost, tedy hmotnost vozu s palivovou nádrží naplněnou na 90 procent, nádrží s 20 litry vody, 11 kg plynové lahve a 4 kg na elektrický kabel. Počítá se i s hmotností řidiče 75 kg. Rozdíl mezi celkovou přípustnou a pohotovostní hmotností je doložnost, kam se musí vejít další členové posádky, veškeré příslušenství, včetně třeba jízdních kol, dalších plynových lahví či kempingového nábytku. A to někdy není snadné.

„S tímhle problémem bojujeme snad všichni. Nebudu lhát, až devadesát procent obytných aut jezdí přetížených. Vozy, které se dnes prodávají, mají totiž hodně výbavy. Doložnost je potom u nich malá. I když se do vozů dávají odlehčené materiály, lidé při koupi například přemýšlí, zda si dopřejí třeba 60 kilogramů těžkou klimatizaci, když pak budou muset oželet jiné věci,“ popisuje situaci Velinská. V případě překročení maximální přípustné hmotnosti hrozí řidiči vysoká pokuta. V některých zemích se policisté v sezoně přímo zaměřují na přetížené vozy a mohou je rychle zkontrolovat pomocí mobilní váhy.

Přísní jsou podle karavanistky například v Rakousku. „Na cestě do Itálie, kam se jede přes Rakousko, je to opravdu zásadní problém. To lidé třeba vypustí vodu, protože Rakušané jsou velmi přísní a vodou se ušetří třeba 100 kg. Pak ji zase v Itálii napustí, protože tam se na to tolik nedbá. Jsou země, kde je maximální povolená hmotnost aut skoro jedno. To třeba v Polsku nebo Maďarsku.“

Těžkotonážní karavany se od letoška vyplatí

Problém s doložností může vyřešit volba obytného vozu, který váží víc než 3,5 tuny. Jistě, bylo by nutné si kvůli němu udělat řidičské oprávnění skupiny C, tu a tam se ale v rodině najde někdo, kdo takový průkaz vlastní třeba díky své profesi nebo tomu, že si jej udělal na vojně. Pokud ho má, může na cesty minimálně po Česku vyrazit bez obav, že by utratil obrovské peníze za mýto, které vozy nad 3,5 tuny povinně platí.

Mýto se odvíjí od toho, do jaké emisní třídy obytný vůz náleží a kolik váží. Ideálem je také model se dvěma nápravami a hmotností mezi 3,5 a 7,5 tuny. „Jedeme-li obytným vozem o hmotnosti 4,5 tuny a v emisní třídě EURO 5 cestu Praha−Brno, tedy 200 km, do konce roku 2020 jsme hradili mýtné ve výši 466 korun. Od 1. ledna 2021 je částka za mýtné 9,60 Kč. To je 48x méně,“ stojí na stránkách Asociace kempování a karavaningu.

„To je tak nízká cena, že majitelé karavanu nad 3,5 tuny mnohdy zaplatí za cestování po Česku méně, než kdyby si pořídili u lehčího modelu dálniční známku,“ pochvaluje si Velinská. Podle ní nemají s těžkými vozy ve většině kempů problémy. Obvykle se řeší hlavně velikost auta, aby se vešlo na své místo. „Je ale dobré počítat s tím, že by se příliš těžký vůz na travnaté ploše mohl propadnout a pak mít potíže s vyjetím,“ upozorňuje.

Nebojte se stellplatzů

Stellplatzy jsou místa, která nejsou kempy, ale oficiálně se tam dá s karavanem zastavit. Je na nich k dispozici určitá vybavenost, například WC nebo elektrická přípojka. Jsou levnější než kempy a v Česku jich přibývá. Zatímco ještě před pár lety šly spočítat na prstech jedné ruky, dnes jich je zhruba 15.

„I když se to nemusí zdát, je to pro nás obrovský nárůst. Je dobře, že se regiony, centrály cestovního ruchu a kraje začínají zajímat o karavaning. Dokonce s námi jako s asociací začínají spolupracovat a ptát se na naše potřeby, což dřív nebylo obvyklé. Díky tomu snad bude vznikat víc takových míst,“ dodává blogerka.

V kempu se chovejte s respektem

Počet karavanistů i kvůli koronavirové pandemii za poslední rok masivně vzrostl. A to s sebou přináší i problémy. Je potřeba počítat s tím, že na svých cestách (minimálně po Česku) nebudete sami, protože je vždy nutné nocovat v kempu nebo na stellplatzu. A může se stát, že narazíte na nováčky, kteří ke karavaningu přistupují stejně, jako by byli v hotelu. Což je už z logiky věci špatně.

„Právě nedávno mi psali z jednoho menšího kempu, že k nim přijeli nezkušení karavanisté. Slečna způsobila malou katastrofu, když se šla umýt a strávila ve sprše tři čtvrtě hodiny. Skončilo to podmáčenými chodbami i cestami. Je nutné si uvědomit, že to, co lze dělat v hotelu, v kempu prostě vždy možné není,“ upozorňuje Velinská. Majitelé kempů se podle ní mnohdy bojí hosty upozornit, protože si váží toho, že k nim jezdí, a nechtějí třeba dostat negativní hodnocení na internetu. I proto je nutný vzájemný respekt.

Automobily

Stáhněte si přílohu v PDF

Vyhledávejte méně frekventovaná místa

„Co se stane, když si nováček půjčí karavan? Obvykle vyrazí na první známé místo, které mu přijde na mysl. A to je špatně. Taková místa jsou jednak přeplněná, jednak to kazí zážitek z karavaningu,“ popisuje Velinská. Lepší je podle ní dovolenou pečlivě plánovat a snažit se vybrat místa, která jsou méně frekventovaná.

„Bývá běžné, že zatímco se lidé tísní v jednom kempu někde u známé památky, o deset kilometrů dál je opomíjené místo,“ dodává cestovatelka. Asociace kempování a karavaningu proto pro letošní sezonu připravuje seznam zajímavých míst, na která se mohou lidé vypravit. Možné je také použít jednu z několika aplikací, které cestovatelům radí, kam vyrazit a kde ve voze přespat. Například aplikace Park4Night funguje komunitně − uživatelé do ní přidávají místa a hodnotí je. I proto v ní lze najít velké množství tipů na výlet.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Automobily.