Případ Arenberger ukazuje, že Babišovi zbyla jen béčka a vykukové. ANO je jako KSČ v pozdním socialismu

Trapnost odcházení ministra zdravotnictví Petra Arenbergera překonala všechny dosud myslitelné meze. Nejde ale pouze o tragikomický příběh jedné figury, která tak moc chtěla mít v životopise slovo „ministr“, až se z ní stal dokonale směšný panák. Případ Arenberger je hlavně znak doby. Poukazuje na to, že personální politika Andreje Babiše definitivně narazila na své limity. Odhaluje vyprázdněnost celého projektu ANO, jakož i vadnost celého populárního konceptu „vlády odborníků“.   

Soubor prohřešků ministra Arenbergera je skutečně unikátní. „Zapomněl“ do majetkového přiznání uvést, že je majitelem nemovitostí, aby si posléze vzpomněl, že jich má šedesát, načež se ukázalo, že správné číslo je sto šedesát. Pokoušel se utajit, že vedle ředitelování ve vinohradské nemocnici vede soukromou kliniku, kde vydělával miliony na testování léčiv. Každý přitom ví, že jde o způsob, kterým si farmaceutické firmy zavazují zdravotnické manažery. A vrcholem je zjištění, že vinohradské nemocnici pronajímal svůj soukromý statek jako archiv, což je střet zájmů jako z učebnice. Prostě, jak se vyjádřil jeden z Arenbergerových kolegů, „umí vydělat kačku“.

V minulosti, v době „Palerma“ se ministři pakovali na hodinu za nesrovnatelně menší prohřešky. Jiří Besser (TOP 09) za to, že nepřiznal jednu nemovitost. Martin Kocourek (ODS) za „odklon“ 16 milionů od manželky. Arenberger je jiná liga. Měl se sbalit už dávno, a pokud to nepochopil sám, mělo mu být sbaleno. On ale na svém postu setrvává s úporností bumbajícího klíštěte a nikdo se ho ani nesnaží aktivně vykroutit.