Airbus vs. Boeing: příměří uzavřené v čínském stínu

V Bílém domě seděl George Bush mladší, když USA vypálily první salvu ve sporu s Evropskou unií o podporu leteckých výrobců, ze kterého se vyvinul vleklý obchodní spor. Trvalo nebývalých sedmnáct let, než se dlouholetí spojenci, obchodní partneři a samozřejmě i rivalové dohodli na příměří. Už nešlo jen o letadla, odvetná cla zasáhla transatlantický obchod a zatěžovala vzájemné vztahy v době, kdy se vynořil nový rival disponující nepopiratelnou ekonomickou silou i vojenskou mocí – Čína.

Důvodů, proč americký prezident Joe Biden a jeho evropští partneři reprezentovaní Ursulou von der Leyenovou našli společnou řeč hned na začátku bruselského summitu, je víc. Kromě změněné geopolitické situace hrálo roli i to, že obě strany mají nepochybně máslo na hlavě. Svého koně v závodu o primát největšího výrobce civilních letadel totiž „dopovali“ jak Evropané, tak Američané.

To není žádná novinka. Už na začátku minulého desetiletí Světová obchodní organizace (WTO) konstatovala, že evropské vlády pomocí dotovaných úvěrů pomáhaly Airbusu „nečestným způsobem“ porazit jeho americkou konkurenci. S pravidly WTO nešly dohromady štědré dotace na vývoj a podporu infrastruktury.