Má tendr na rozšíření Dukovan ještě stále smysl?

Vyřazení Rosatomu z tendru na dostavbu jaderných bloků v Dukovanech jako důsledek kauzy Vrbětice mění situaci. Skončily diskuse mezi politickými stranami o tom, zda účast Rosatomu znamená či neznamená ohrožení energetické bezpečnosti České republiky. Někteří energetičtí experti však tvrdí, že takto nanastavený tendr poněkud ztrácí smysl.

Energetická společnost ČEZ, která bude tendr na dostavbu vypisovat, už v zadávací dokumentaci podmínku vyřazující ruský Rosatom doplnila. „Zadalo se tam, že jen ti uchazeči, kteří projdou bezpečnostní prověrkou, se mohou účastnit tendru,“ uvedl pro Český rozhlas Ladislav Kříž, mluvčí ČEZ. Podle ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka se ruská firma nebude moci tendru účastnit ani jako člen konsorcia.

Jak potvrdil Ladislav Kříž, bezpečnostní dotazník pro uchazeče o dostavbu byl po více než dvou měsících příprav v polovině června odeslán do jihokorejské firmy KHNP, francouzské EDF a severoamerického Westinghousu. Jedna z těchto tří společností s největší pravděpodobností blok v Dukovanech vybuduje.

Doplněnou zadávací dokumentaci ještě čeká schválení Stálého výboru pro dostavbu nových jaderných zdrojů. „Na výboru se dohodli, že se k finální podobě dopisu ještě vyjádří ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo vnitra. Bezpečnostní dotazník mají firmy vypracovat do konce listopadu, odpovědi posoudí zpravodajské služby. Poté bude vybraným uchazečům zaslána zadávací dokumentace. Uchazeče by pak měla oficiálně do tendru pozvat až příští vláda.

Vítěz je jasný. Ale je to správně?

Po vyřazení Číny a Ruska je už nyní jasné, že tendr má nejspíš jediného možného vítěze. Reálně může zadání splnit pouze jedna firma, a sice americký (a částečně také kanadský) Westinghouse. Povolení v rámci územního řízení je totiž na reaktory o maximálním výkonu do 1200 MW. Francouzský reaktor EPR se svými 1650 MW a korejský reaktor APR-1400 s 1400 MW tak požadavky nesplňují. Reaktory se sníženým výkonem tyto firmy nikde neprovozují, a tudíž by se jednalo o ne plně testovanou technologii, což by v tendru podstatně snižovalo šanci na úspěch. Pokud by se nezměnily podmínky, Westinghouse s reaktorem AP1000 a výkonem 1117 MW by byl jediný, kdo by požadavky dané stavebním povolením splňoval.

Westinghouse sice nepředstavuje geopolitické riziko, ovšem roku 2017 firma prošla bankrotem a následně ji vykoupil kanadský investiční fond. Bankrot přitom souvisel právě s projekty s reaktorem AP1000. Vzhledem k předchozím výrazným prodloužením a prodražením projektů této firmy je možné se obávat její schopnosti reaktor vybudovat. Otázkou podle odborníků není, zda se stavba oproti plánu prodraží a protáhne, to je podle nich zřejmé. Jde o to, o kolik miliard a o kolik let to bude. A to přirozeně vyvolává otázku, zda má cenu v projektu dostavby Dukovan vůbec pokračovat.

Kam až se cena vyšplhá?

Zatímco v lednu ministerstvo průmyslu a obchodu odhadovalo, že se celková cena za projektování a výstavbu vejde do 150 miliard korun, koncem dubna už vláda počítala s náklady ve výši téměř 200 miliard. Vyplývá to z materiálů projednávaných na Stálém výboru pro výstavbu nových jaderných bloků.

Samotné ministerstvo rozdíl vysvětluje tím, že původní cenový předpoklad byl odhadem bez investičních nákladů na kapitál a vývoje inflace. Taková cenovka by byla podle resortu teoreticky platná, pokud by se elektrárna postavila „přes noc“.

„Dříve zmíněných 140 až 160 miliard korun představuje takzvané overnight náklady v cenách roku 2020. Po zahrnutí předpokladu eskalací cen a směnného kurzu se hovoří zhruba o 200 miliardách,“ uvedla mluvčí resortu Štěpánka Filipová. Taková změna ve výpočtu by však podle odvolaného vládního zmocněnce pro jadernou energetiku Jaroslava Míla nebyla správná a ani není obvyklá. „V průběhu přípravy a realizace projektu nelze v žádném případě bez vysvětlení měnit základnu pro výpočet konečné předpokládané ceny. Naopak je třeba být transparentní,“ míní Míl s tím, že takové počínání může vyvolat otázky, zda ministerstvo v původním odhadu započetlo veškeré předpokládané náklady.

Energetičtí experti jsou zajedno v tom, že i v současnosti odhadovaná cena bude mít k té konečné ještě hodně daleko. „Je dobře, že se pomalu posouváme k realističtějším cenám. Osobně bych však náklady určitě viděl výše než na 250 miliardách,“ míní Jiří Gavor, analytik společnosti ENA. Nový odhad ministerstva podle něho může reflektovat skutečnost, že zbylí dodavatelé po vyřazení Rosatomu nemají u svých nabízených reaktorů v Evropě žádné reference.

Skeptická je vůči poslednímu cenovému odhadu ministerstva i ředitelka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová. „Nová cenovka zcela jistě nebude konečná. S jakoukoliv dohodnutou cenou nelze počítat ani ve chvíli, kdy bude podepsána smlouva. Projekt se zcela jistě prodraží a protáhne,“ řekla v Otázkách Václava Moravce Drábová. „Jde o to, aby česká strana měla kapacity na to, aby to prodražení a protažení bylo rozumné, někde do pěti procent,“ doplnila.

Minoritní akcionář ČEZ a poradce J&T Banky Michal Šnobr by i s ohledem na cenu nový reaktor nestavěl. „Veškeré stávající projekty v západní Evropě a ve Spojených státech potvrzují, že celková cena za jeden blok se pohybuje na úrovni minimálně 300 miliard a nepochybně dál poroste. Stavět jeden blok je finanční i logistický nerozum,“ míní Šnobr.

Spojit síly se sousedy

V poslední době odborná veřejnost spekuluje o jedné možné variantě − společném projektu s Polskem. To se totiž dohodlo se společností Westinghouse na vybudování šesti jaderných bloků. První z nich by měl být hotový v roce 2033, zbylé do deseti let poté. Termínově to koresponduje s českým projektem − vládní materiály počítají s tím, že dodavatel by měl nový reaktor začít stavět v roce 2029, spuštění Dukovan se plánuje okolo roku 2038.

Energie

Stáhněte si přílohu v PDF

O možném spojení obou projektů hovořil například bývalý velvyslanec ČR v USA a v Rusku Petr Kolář. „Z amerického pohledu, kde se běžně jezdí dvě hodiny i na obyčejný nákup, je vzdálenost Polsko a Česko, s nadsázkou řečeno, zanedbatelná, tudíž je to úvaha ekonomická. Když budou do střední Evropy zavážet materiál a vše potřebné, mohlo by to snížit náklady, pokud by šlo o dvě stavby realizované nedaleko od sebe. Ale v tuto chvíli si myslím, že Westinghouse bude čekat až na příští vládu, do dalšího nejistého podniku v Česku nepůjde. Nerozhodnost české vlády v této věci důvěru zatím příliš neposilnila,“ uvedl Kolář pro Seznam Zprávy.

Jaroslav Míl v možné spolupráci také vidí přínosy a šanci na levnější reaktor pro Českou republiku. Vrcholní představitelé obou zemí se ke společnému projektu zatím nijak nevyjadřovali, proto vše zůstává pouze v rovině spekulací.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin Energie.