Jak víra dává myšlence tělo aneb Konkurence o duši

Naše duše vždy ráda pobývala mimo naše tělo. Kdykoli nebyla zahalena biotickými potřebami a nutnostmi, ulétala do hájemství příběhů, mýtů, představovala si bohy, malovala si neexistující býky na zdi jeskyní, toulala se v modlitbách, prožívala dobrodružství bájných hrdinů a přemýšlela o začátku a konci světa, o nebi, o peklu. Také ve snech utíká naše duše do fantaskních světů, které jsou jasné a logické a skutečné a přesvědčivé – dokud se ale člověk neprobudí. 

Je s podivem, kolik věcí ve skutečnosti – v tom reálném a hmotném světě – vlastně neexistuje. Tak třeba jazyk. Všechna slova, veškerá gramatika – nic z toho v hmotném světě není, nemá žádnou váhu a není v periodické tabulce prvků. A stejně je na tom zákon, demokracie, peníze – to vše je něco, co v hmotném světě není, ale přesto jej organizuje, strukturuje, chtělo by se skoro říci spřádá, plete, hněte.