Od znalostí ke kompetencím. Vzdělávání vstupuje do nové éry, shodují se experti

S nástupem digitálních technologií a především nástrojů využívajících umělou inteligenci se zásadně mění požadavky na vzdělávání dětí i dospělých. Nejenže už mnoho informací nemusíme znát zpaměti, protože si je snadno a rychle vyhledáme, ale proměňují se i dovednosti, které je potřeba si osvojit, aby se člověk prosadil na trhu práce. „Ubývá administrativní a rutinní práce. Zatímco ještě před pár lety jsme školili pracovníky telefonních center, v současné době už jejich počet ubývá, protože lidé na těchto pozicích jsou nahrazováni voiceboty,“ uvedl začátkem května v debatě Hospodářských novin ředitel vzdělávací společnosti Santia Jan Složil.

Diskuse o tom, co je a není užitečné se učit, je velmi živá už na středoškolské úrovni, kde se řeší forma a obsah přijímacích nebo maturitních zkoušek. „Dosavadní nastavení školství současnému vývoji neodpovídá. Je potřeba hlavně trénovat hlavu, aby děti i dospělí byli schopni ji používat. A také učit kritickému myšlení, protože umělá inteligence umí velmi sebevědomě tvrdit něco, co není pravda,“ zhodnotil situaci Martin Rosický, lektor kurzů datové analytiky v Praha Coding School.

Narůstající tlak na flexibilitu vede mnohdy k tomu, že studenti dlouho odkládají rozhodnutí, kterým profesním směrem se vydat. Ve studiu HN to potvrdil Petr Hůrka, garant nového studijního programu Pracovněprávní vztahy a personální řízení na CEVRO Univerzitě. „Ideální by bylo, aby studenti mohli spojit obojí a získali jak všeobecný základ, tak i profesní specializaci,“ doporučil.

Umělá inteligence jako školitel

Motorem překotného vývoje jsou AI nástroje, se kterými už školy a jiné vzdělávací instituce počítají při výuce a učí své studenty s nimi zacházet. „Máme teď skvělou příležitost rozvíjet své dovednosti i bez toho, aby na nás dohlížel učitel,“ poznamenal Složil, podle něhož nás už umělá inteligence dokáže účinně školit a v budoucnu bude tuto roli zastávat stále víc. Živého lektora, učitele nebo mentora pak budeme potřebovat jen jako průvodce, který nám pomůže správně zacílit či zhodnotit průběh vzdělávání. Cílem pak nebude získat a zapamatovat si co nejvíce informací, ale naučit se ovládat moderní technologie a využívat je k řešení konkrétních problémů.

Podle Rosického je přitom klíčovou schopností pochopit zadání. „Mají s tím problém už děti u přijímacích zkoušek. Když si pořádně nepřečtou zadání, tak jim žádná AI se správným výsledkem nepomůže,“ připomněl v debatě.

Změna přístupu ke vzdělávání se velmi pravděpodobně propíše i do požadavků na uchazeče o zaměstnání. V IT oboru to podle Rosického může v blízké době znamenat ohrožení juniorních pozic, jejichž práci už AI dokáže nahradit. Přidanou hodnotu lidského přístupu naopak oceníme u pokročilejší analýzy a interpretace výstupů nebo v oblastech měkkých dovedností. „Když se například učíte komunikovat, potřebujete v tom cítit emoce a najednou vidíte, že tady vám avatar nestačí,“ dodal Složil.

S rozdílem mezi strojovou a lidskou prací už pracuje i evropská legislativa. „Máme tady směrnici na ochranu práv zaměstnanců digitálních platforem (mezi něž patří poskytovatelé taxislužby, kurýři, překladatelé a další – pozn. red.), kterou Česko bude muset začlenit do svého právního řádu do prosince 2026. Ta mimo jiné dává těmto zaměstnancům právo na kontakt se živým nadřízeným,“ upozornil Hůrka.

Mladí se nebojí udělat chybu

Držet krok s technologickým vývojem se nepřekvapivě daří spíše soukromému než veřejnému sektoru. „Ideální by bylo, aby stát mohl jednoduše zaměstnávat odborníky ze soukromé sféry a naučil se jejich kompetence využívat, bohužel tomu ale stojí v cestě dost strnulá legislativa,“ poznamenal Hůrka, který mimo jiné vyučuje na univerzitě předměty zaměřené na veřejnou správu. Také ostatní účastníci debaty potvrdili, že u zaměstnanců soukromých firem vnímají daleko větší cílevědomost a zaměření na výsledek vzdělávání než u státních pracovníků.

Všímají si také rozdílů mezi jednotlivými generacemi. „Na generaci Z pozoruji dvě věci. Jednak jde po smyslu toho, co dělá, chce dostávat zpětnou vazbu a nebojí se pracovat s chybou. Druhým tématem je pak komunikace. Mladí lidé se nutně potřebují naučit mluvit z očí do očí,“ shrnul své postřehy Složil. Podobnou zkušenost popsal i Hůrka a vyjádřil lítost nad tím, že v akademickém prostředí ubývá ústních zkoušek, což studenty ochuzuje o klíčové komunikační dovednosti.

Co bude v oblasti vzdělávání hrát důležitou roli do budoucna? Účastníci debaty vyzdvihli především měřitelný přínos a dobře prezentované výsledky. Podle Rosického budou trendem menší, ale intenzivní vzdělávací bloky. „Budeme se učit jen to, co opravdu potřebujeme a co potřebujeme teď,“ zdůraznil Složil a připomněl také tendenci učit se víceméně pořád, při každé příležitosti, kdy se před člověkem objeví nějaká výzva. „Studenti mají dnes k dispozici hodně velký background informací, zdrojů a nástrojů. Pořád ale věřím, že člověk a jeho inteligence je nadstavbou toho všeho,“ uzavřel Hůrka.