Lithium je v dnešní době prakticky nepostradatelné. Používá se pro výrobu baterií a akumulátorů, je tak v mobilních telefonech, tabletech či elektromobilech. Jeho ceny rostou, a tak stojí za to zamyslet se nad tím, kde všude je a jak ho získat. V Česku se nachází velké zásoby pod zemí v oblasti kolem Krušných hor, kde jsou ho desítky až stovky milionů tun. Pro jeho získávání a zpracování z lithných rud může být využita nová patentovaná technologie Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT). Ta navíc cílí i na různé odpady, s nimiž nyní vzácný kov bez využití končí na skládkách.
„Tato technologie může přinést naší škole velké finanční zisky. Na postup máme dva národní patenty a jeden mezinárodní. Intenzivně jednáme se společnostmi ČEZ a Geomet, pro které je technologie zajímavá s ohledem na plánovanou těžbu lithných rud a přepracování tolik ceněného lithia,“ upozorňuje rektor vysoké školy Pavel Matějka.
Univerzita koncem června otevřela nové výzkumné centrum CirkTech, které se bude zabývat výzkumem pokročilých mechanických a chemických procesů pro cirkulární ekonomiku, tedy takovou ekonomiku, která počítá s recyklováním či znovupoužitím vysloužilých výrobků. Prvním úkolem centra, které je součástí Technoparku Kralupy a sídlí v areálu společnosti Lafarge Cement v Čížkovicích nedaleko Lovosic, je ověření funkčnosti patentované technologie. Jejím klíčovým zařízením je experimentální rotační pec.
„Nejde ale jen o rotační pec. V podstatě jsme postavili zmenšenou a plně funkční cementárnu s úpravami, které nám umožní získávat soli cenných alkalických kovů, jako je lithium, draslík, rubidium a cesium, a zároveň produkovat vedlejší produkty využívané v cementářském průmyslu, tedy cementářský slínek a granulovanou strusku,“ říká Hong Vu, vedoucí skupiny Chemická metalurgie z VŠCHT Praha.
Nyní experimentují s kaly z odkaliště na Cínovci. „Směs po předehřátí přechází do hlavní rotační pece, kde dochází k ohřevu a chemickým reakcím, ze kterých vznikají chloridy příslušných kovů, s nimiž se dál pracuje,“ vysvětluje Vu.
Evropa má první továrnu na recyklaci stavebního polystyrenu. Další by mohla vzniknout v Česku
Inovace podle něj spočívá ve vhodné kombinaci cementářského a metalurgického postupu, která umožní zužitkovat všechny složky surovin a zároveň efektivně využívat energii. „Celý proces je bezodpadový,“ zdůrazňuje Vu. Má umět využít i to, co jiné současné technologie nedokážou.
Linka má kapacitu do 90 kilogramů na hodinu, tedy zpracuje kolem 65 tun materiálu za měsíc. Podle podílu lithné složky ve směsi může vyrobit zhruba tři tuny uhličitanu lithného za měsíc. „S cenou uhličitanu lithného kolem 10 tisíc dolarů za tunu bychom se dostali k hodnotě 30 tisíc dolarů,“ vypočítává Vu, zároveň ale podotýká, že se jedná o experimentální zařízení. Pokud by mělo být využíváno komerčně, muselo by být desetkrát větší.
VŠCHT za vybudování CirkTechu zaplatila 40 milionů korun. Roční provozní náklady odhaduje na 20 milionů. „Nepochybuji o tom, že vstupní investice se nám brzy vrátí. Ať už díky technologii na zpracování lithia, komerční výzkumné spolupráci se stavebními a cementářskými firmami nebo prostřednictvím rozvojových a inovačních programů i vědecko-výzkumných projektů,“ věří Matějka.
Po kalech chce vysoká škola technologii zkoušet i na dalších odpadech. Podle ní přináší univerzální bezodpadovou metodu vhodnou především pro získávání kovů z různých velkoobjemových odpadů, jako jsou plasty, keramika, elektrárenské popílky a podobně.
„Obrovskou výhodou je, že technologii bude možné aplikovat ve stávajících velkokapacitních cementářských pecích bez nutnosti zásadních technologických úprav. V blízké budoucnosti se chceme zaměřit na zpracování různých odpadů, které jsou dnes spalovány nebo skládkovány, především materiálů s obsahem kovů,“ doplňuje Milan Pospíšil, prorektor pro strategie VŠCHT.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
