Regulace technologických obrů není v zájmu spotřebitelů

Mezi mnoha proměnami, k nimž dochází ve světové ekonomice, není žádná výraznější než růst velkých internetových korporací. Amazon, Apple, Facebook, Google a Twitter, mocné už před pandemií covid-19, se během ní staly ještě mocnějšími, neboť stále víc každodenního života se přesouvá na internet. Obvinění, že technologické firmy zneužívají své postavení a poškozují spotřebitele, je stále silnější.

Zatímco EU se snaží prosadit antimonopolní zákony proti těmto platformám, USA dříve reagovaly mnohem vlažněji. To se však začíná měnit. V posledních dvou letech zahájila Federální obchodní komise a koalice státních zástupců vyšetřování možného zneužití monopolní moci těchto platforem. V říjnu 2020 podalo americké ministerstvo spravedlnosti na Google antimonopolní žalobu a v prosinci se přidala antimonopolní žaloba na Facebook. EU technologické giganty rovněž žaluje pod hrozbou astronomických pokut.

Přestože se rýsuje shoda ohledně hrozby, kterou velké technologické společnosti představují, panuje jen malá shoda ohledně toho, jak reagovat. Někteří lidé tvrdí, že vláda potřebuje rozbít Facebook a Google. Jiní volali po přísnějších regulacích, které by omezily využívání dat těmito společnostmi. Bez jasné cesty vpřed mnozí kritici selhali a tlačí na platformy, aby se samy regulovaly, a povzbuzují je tak, aby likvidovaly nebezpečný obsah a lépe nakládaly s materiálem přenášeným na jejich stránkách.

Technologickým obrům se daří: Applu pomáhá zájem o nové iPhony, Google táhnou reklamy, Microsoft těží z cloudových služeb

28. 7. 2021 ▪ 4 min. čtení

Tlak na platformy

Současné americké antimonopolní právo má kořeny v 70. letech 20. století, kdy bylo ještě k regulaci poměrně skeptické. Pod vlivem chicagské ekonomické školy převládl názor, že antimonopolní právo by mělo mít jediný cíl – maximalizaci blahobytu spotřebitelů. Důvodem, proč některé společnosti tak rostou, je podle něj to, že jsou efektivnější než jejich konkurenti, a proto je jakékoli pokusy o rozbití těchto firem pouze trestají za jejich úspěch. Od 90. let však stoupá tlak na regulaci.

Je pravda, že digitální trhy vykazují určité rysy, které je odlišují od konvenčních. Za prvé, měnou digitální říše jsou data. Jakmile společnost jako Amazon nebo Google nashromáždí data o stovkách milionů uživatelů, může vstoupit na zcela nové trhy a porazit zavedené firmy, které podobné znalosti nemají. Za druhé, takové společnosti velmi těží ze síťových efektů. Čím je síť větší, tím je pro uživatele užitečnější, což vytváří pozitivní zpětnou vazbu, která vede jedinou společnost k ovládnutí trhu.

Debata se však stále dostatečně nevěnuje otázce, zda mocné technologické společnosti snižují blahobyt spotřebitelů. Nabízejí množství digitálních produktů, jako jsou vyhledávání, e-maily a účty na sociálních sítích. Spotřebitelé si těchto produktů vysoce cení a někdy za ně platí tím, že se vzdávají svého soukromí a umožňují inzerentům, aby se na ně zaměřili. Téměř každé zneužití dominantního postavení, z jehož spáchání jsou tyto platformy obviňovány, lze však navíc současně obhajovat jako ekonomicky efektivní.

Antimonopolní úřady, regulátoři i média s oblibou tvrdí, že velké technologické firmy fungují jako monopolisté: Google má monopol v internetovém vyhledávání, Facebook v sociálních sítích, Amazon v on-line maloobchodu, Microsoft v operačním systému pro osobní počítače a Apple má monopol v chytrých telefonech. Ve skutečnosti není situace tak černobílá.
Jak vysvětluje britský ekonom v knize „Big Tech a digitální ekonomika“ (Oxford University Press 2020), Apple nemá na trhu chytrých telefonů monopol, protože existují i jiní dodavatelé chytrých telefonů – např. Samsung či Huawei. Google nemá monopol v internetovém vyhledávání, protože existují i jiné prohlížeče, např. Internet Explorer, Firefox či Edge. Facebook nemá monopol na sociálních sítích, protože existují i Twitter nebo TikTok. Microsoft má možná monopol v operačním systému Windows, nikoli už dalších produktech, např. clowdu.