Uhlí už se nevyplácí spalovat ani Sokolovské uhelné. Česko ale stále neví, jak ho nahradit

Evropští lídři Čechy před dvěma týdny zase naštvali. Komise představila ambiciózní plán, jak bojovat s klimatickými změnami. Čeští politici i velká část průmyslu ale tvrdí, že jsou cíle této strategie až moc vysoké. A že to zemi zruinuje. Češi tím nikoho moc nepřekvapili. Svoji uhelnou energetiku si zarytě brání už řadu let, spojení obnovitelné zdroje je od dob solárního boomu téměř nadávkou a vždy zaznívá argument o specifickém průmyslu a energetice, na které ekologické plány dopadnou hůře než na podobné obory na Západě.

Česko je v rámci evropské energetiky špinavá země a s podílem uhlí na výrobě tepla a elektřiny okolo 50 procent mu patří druhá příčka od konce hned po Polsku. A zatímco ostatní státy mají konkrétní plány, kdy s uhlím skončí, Česko stále tápe. Chybí strategie, čím uhlí nahradit, jak řešit případné výpadky v síti i jak kompenzovat uhelné společnosti. Ať si ale Česko nadává jak chce, změny se mu tentokrát nevyhnou a bude na nich muset tvrdě pracovat. 

Evropská unie vidí boj s klimatickými změnami jako klíčový cíl následující dekády a jeden z hlavních nástrojů, jak nakopnout ekonomiky států poničené pandemií koronaviru. Nový balíček Fit for 55 ukazuje cestu, jak Evropa do roku 2030 sníží své emise oxidu uhličitého o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. Plán počítá s větší úsporou energie a zvýšením podílu výroby z obnovitelných zdrojů, a to až na 40 procent. To je obrovské číslo a Česko bude mít co dělat, aby ho splnilo.

Posiluje také tlak na špinavé fosilní zdroje. Ten se projeví ještě přísnějším systémem emisních povolenek, které si musí velcí znečišťovatelé kupovat za každou tunu CO₂ vypuštěnou do ovzduší. Firmám přitom povolenky zatápí už teď. Jen za posledních pět let vzrostly jejich ceny desetkrát na dnešních 55 eur. Za první pololetí letošního roku proto klesla podle think-tanku Ember výroba v hnědouhelných elektrárnách zhruba o pětinu. Uhlí jednoduše nemůže konkurovat levnějšímu plynu či elektřině z obnovitelných zdrojů.

Konec uhlí

Konec uhlí: Jak může Česko zezelenat? Provází nás solární mindrák i odpor k aukcím

3. 8. 2021 ▪ 1 min. čtení

Jako první se musí uhlí vzdát malé a střední teplárny, které už nyní přestávají být konkurenceschopné. Vyšší náklady na povolenky se navíc bojí započítávat do cen, aby se lidé nezačali od centrálního zásobování teplem odpojovat. Uhlí se v teplárnách nevyplatí spalovat dokonce už ani Sokolovské uhelné, která si ho sama těží.

Ministerstvo průmyslu a obchodu, Teplárenské sdružení i jednotlivé firmy připravují strategii, jak přejít na spalování plynu, biomasy a odpadů. Růst cen povolenek je ale tak rychlý, že se toho tyto společnosti nemusí dožít. Nově si tak teplárníci prolobbovali novelu, která prošla sněmovnou a nyní ji má schvalovat Senát. Ta zavádí možnost, že bude stát teplárnám část cen povolenek dotovat. Otázkou je, zda tato podpora projde v Bruselu.

Příliš malé ambice

Podobný obrázek vidíme u výroby elektřiny. I kvůli tlakům z Bruselu založilo ministerstvo průmyslu před dvěma lety tzv. Uhelnou komisi. Ta po dlouhých jednáních stanovila loni na podzim rok 2038 jako nejzazší termín, ke kterému se v Česku přestane pálit uhlí. Byl to nejméně ambiciózní ze tří plánů, se kterými komise pracovala. A vyšla tak vstříc velkým energetickým firmám, které stejně plánují většinu uhelných bloků zavřít před rokem 2040. Komise navíc své rozhodnutí nepodpořila prakticky žádnými slibovanými studiemi.

Vláda nakonec o plánu komise letos na jaře raději ani nehlasovala a pouze ho vzala na vědomí. Část ministrů je totiž pro urychlení odchodu od uhlí.

Oproti tomu sousední Německo má jasnou trajektorii, jak od uhlí odejde. Úplný konec sice země také stanovila na rok 2038 (a i tady se debatuje o posunutí termínu), uhelné elektrárny ale budou v posledních letech fungovat jen jako záloha. Scénáře, se kterými pracovala česká Uhelná komise, počítají víceméně s tím, že většina zdrojů pojede naplno co nejdéle. Němci navíc už loni rozjeli aukce, ve kterých majitelé elektráren soutěží o to, kolik za odstavení svých zdrojů dostanou. V Česku se zatím zavírají pouze zdroje, do kterých se jejich majitelé rozhodli neinvestovat, a nesplňují tak nejnovější emisní limity síry, dusíku a dalších. Státem ovládaný ČEZ tak loni odstavil několik bloků v Prunéřově či Ledvicích, letos čeká konec Mělník 3.

Na příkladu ČEZ je vidět, jak rozdílně se firmy k energetickým změnám v Evropě staví. Česká jednička na trhu je zatím jediná společnost, která představila ucelený plán na omezení uhlí. „Dnes výroba elektřiny z uhlí u ČEZ tvoří necelých 40 procent. Za čtyři roky budeme na 25 procentech a v roce 2030 chceme být jen na dvanácti procentech,“ představil základní vizi šéf firmy Daniel Beneš v květnovém rozhovoru pro HN. Souběžně chce postavit tisíce megawattů výkonu hlavně v solárních elektrárnách.

Naopak firma Sev.en Energy Pavla Tykače je jedním z největších odpůrců klimatických plánů. Tykač tvrdošíjně trvá na tom, že se Česko bez uhlí neobejde, a své elektrárny a doly chce provozovat, dokud to půjde. Nutno dodat, že dvě velké elektrárny v posledních letech ČEZ prodal právě Tykačovi.