Může tohle dokázat člověk? Karsten Warholm ukazuje, jak překonat vlastní fyzické i mentální hranice

Každé olympijské hry mají svůj příběh překonání domnělých hranic lidských možností. V Pekingu 2008 běžel Usain Bolt stovku za 9,69, když si zlehka vyklusal závěr. V Mexiku 1968 šokoval lety do třetího tisíciletí americký dálkař Bob Beamon výkonem 890 centimetrů. V Helsinkách 1952 dokázal vyhrát Emil Zátopek běhy na pět a deset kilometrů i maraton, o čemž se soudilo, že to prostě nejde. Podobně bral černý americký sprinter Jesse Owens „nemožné“ čtyři zlaté medaile v Berlíně 1936, k velké zlosti Führera na tribuně. Letos v Tokiu je takovým výkonem za hranice možného běh na 400 metrů překážek v podání Nora Karstena Warholma. Je prvním člověkem, který se na této trati dostal pod 46 vteřin.

Abychom výkon plasticky přiblížili. Warholm by svým časem překonal bezmála polovinu účastníků letošní olympiády na hladké čtyřstovce. Představa borce, který, skákaje přes 10 překážek vysokých 91,4 centimetru, poráží špičkové atlety, kterým v cestě do cíle nestojí vůbec nic, je skutečně jak z nějaké marvelovky. Třeba o Thorovi, kterého Warholm svým vikingským vzezřením poněkud připomíná. Českého rekordmana na hladké čtvrtce Pavla Masláka, který letos nebyl ve formě, by pětadvacetiletý Nor předběhl i s překážkovým handicapem dokonce o více než vteřinu.