Volební deník Petra Honzejka VI.: Matěj Stropnický a Jana Maláčová, komická dvojka hustých hrobníků ČSSD

Naprosto uznávám, že dělat si legraci z kampaně ČSSD je laciné. Kdysi nejsilnější česká partaj, která sebe samu přivedla skrze několik let trvající vnitrostranickou rvačku do stavu, kdy se její vstup do sněmovny ocitl v oblasti fantazie, je opravdu až příliš snadným terčem. Možná by ČSSD spíš zasloužila empatii a soucitný povzdech nad odcházením tradiční levice. Jenže aby se k tomu člověk donutil, musela by se ČSSD rozhodnout odejít důstojně. A ne předvádět kusy, které by se nejlépe vyjímaly na Matějské pouti provozované legendou pražské ČSSD Václavem Kočkou. 

Posuďte: na billboardech se ČSSD označuje za jediného autentického obránce „jistot“, což je v situaci, kdy prakticky všichni její bývalí voliči považují za svého ochránce a patrona dotačního miliardáře, kterému ČSSD dělala čtyři roky béčkovou stafáž, opravdu odvážné. Navíc sociální demokraté dlouhá léta mátli voliče v tom, co vlastně hodlají bránit. Jednou to byla práva žen a sexuálních menšin, podruhé zase mytický tradiční volič a národní suverenita. Prostě mydlili se ode zdi ke zdi – od progresivně levicového profilu po konzervativně slavjanofilní partaj podávající si na politické kružnici z druhé strany ruku s ultrapravicí. ČSSD si není jistá ani sama sebou, takže těžko jí někdo může věřit, že jistoty, jež zrovna akcentuje, myslí vážně.

Hustá dvojka v akci. První část @CSSD https://t.co/uBn2wqClpw

— Jana Maláčová 🌹🍄 (@JMalacova) September 10, 2021

Ideovému chaosu dokonale odpovídá zmatená předvolební komunikace. Jako hlavní tváře kampaně si ČSSD vybrala duo Jana Maláčová, Matěj Stropnický. Na tom samotném by ještě nic legračního nebylo. Maláčová je pilná, Stropnický má odhodlání, oba vyzařují jistou formu energie. Za určitých podmínek by to mohlo i fungovat. Jenže muselo by být alespoň jasné, na koho se vlastně obracejí. Tandem sám sebe nazval „hustá dvojka“, což jaksi signalizuje, že svými videoskeči míří hlavně na mladé voliče. Ovšem z nějakých záhadných důvodů nemluví o tom, co by mohlo mladé zajímat (bydlení, vzdělání, klimatická změna). Místo toho hustí do lidí ideologické floskule, jak je kapitalismus špatný, což může dojmout maximálně dělníka kolem šedesátky, kterého ovšem zase spolehlivě odradí image Matěje Stropnického, jehož zaťatá dikce juvenilního latinskoamerického revolucionáře působí, jako by chtěl do 10 minut rozstřílet všechno kolem, kromě vlastního ega.