Hrad se chová hanebně. Informování o stavu prezidenta má úroveň jako v Uzbekistánu

Je až neuvěřitelné, co se může stát v demokratické zemi, pokud se tato země jmenuje Česko. Koalice Spolu a PirSTAN vyhrály volby, mají jasnou většinu 108 hlasů, za normální situace by nic nebránilo tomu, aby vláda Petra Fialy s důvěrou sněmovny vznikla v řádu několika týdnů. Jenže normální situace u nás není. Důvodem je dění kolem hlavy státu. Nevíme, jestli je Miloš Zeman vůbec schopen vykonávat úřad, aby mohl někoho sestavením vlády pověřit. A ani nevíme, zda, pokud se jeho stav zlepší, bude ochoten respektovat výsledky voleb. Česko tápe. Miloš Zeman a jeho okolí nás uvrhli do poměrů, které jsou bližší Uzbekistánu než střední Evropě.

Postup zcela odporující demokratickým principům parlamentní republiky prezident avizoval už před volbami, v době, kdy byl ještě v relativní psychické i fyzické kondici. Pravil, že jmenuje premiérem předsedu vítězné strany, nikoli koalice. A to bez ohledu na to, že nebude mít šanci vládu s důvěrou sestavit. V překladu to znamená, že je ochoten držet u moci Andreje Babiše vzdor sněmovní většině třeba až do konce svého vlastního mandátu v březnu 2023 a prosazovat skrze majitele hnutí ANO vlastní politickou agendu. Jde o politickou hanebnost nesrovnatelnou s čímkoli, co se v polistopadové historii Česka odehrálo, dokonce ani s opoziční smlouvou Klaus–Zeman z let 1998 až 2002.