Letošní nobelisté ukazují, že se Češi bojí migrace i vyšší minimální mzdy zbytečně

Mezi nejvýraznější témata letošních parlamentních voleb v Česku patřila jednoznačně migrace. Politici přitom v debatách nedostávali otázky jen na tu nelegální, ale i na tu legální, kdy desítky tisíc zejména Ukrajinců přicházejí pracovat do tuzemska. Někteří voliči z nich mají obavy, neboť věří, že jim berou práci či snižují mzdy. Jak ale ukázala práce Davida Carda, nemusí tomu tak být.

Americký ekonom kanadského původu Card je jedním ze tří letošních laureátů Nobelovy ceny za ekonomii, která je navíc, pokud jde o finanční prémii, netradičně rozdělena nerovnoměrně. Polovina z celkových deseti milionů švédských korun (25 milionů Kč) připadla právě Cardovi za výzkum v oblasti trhu práce. Druhou půlku získali v pondělí rovným dílem Američan Joshua Angrist a Nizozemec Guido Imbens za metodologické obohacení analýzy příčinných vztahů. Ukázali, jak jsou experimenty cenným zdrojem poznání.

Práce všech tří oceněných ekonomů vyvozují poznání o světě díky experimentům na základě skutečného chování lidí v reálném prostředí. Zároveň jejich přístup odráží změny v ekonomické vědě v posledních desetiletích, kdy bez využití experimentů a měření nemá odborná práce a její následná aplikace do praxe téměř šanci na úspěch.

„Všeobecně panuje přesvědčení, že ekonomie nemá k dispozici možnost provádět pokusy, které jsou přitom v přírodních vědách naprostým základem poznání. Letošní laureáti jsou oceněni za to, že se jim povedlo toto omezení ekonomie aspoň do jisté míry obejít,“ říká analytik České spořitelny Michal Skořepa.

Zkoumání migrace Kubánců

Využití přirozených pokusů přitom podle něj výrazně zesiluje důvěryhodnost závěrů, které jsou ekonomové schopni z dat vznikajících kolem nás získat ohledně důsledků různých událostí a vládních zásahů. Jedním přirozeným pokusem, jejž studoval David Card, je migrace Kubánců do Spojených států. Před více než 41 lety levicový vůdce Fidel Castro vyhlásil, že všem Kubáncům, kteří si to budou přát, umožní svobodně opustit zemi, aby se mohli vydat k břehům Spojených států. Do září 1980 využilo možnosti na 125 tisíc lidí. Do Miami odplouvali z kubánského přístavu Mariel – proto se jim říká Marielitos.  

„Ekonomové dodnes zkoumají, jak tato imigrační vlna ovlivnila miamský pracovní trh. Ten se jim tak zpětně stává pomyslnou přirozenou laboratoří,“ přibližuje Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank. Do zkoumání se v roce 1990 pustil právě i Card. Ve své přelomové studii dospěl k závěru, že přistěhovalecká vlna z přístavu Mariel neměla nijak zásadní dopad na pracovní trh v Miami, přestože ten musel takřka ze dne na den absorbovat obrovské množství imigrantů. „Mzdová úroveň v Miami se nesnížila. Beze změny zůstala také nezaměstnanost, a to i mezi pracovníky s nízkým vzděláním,“ dodává Kovanda.

Zvýšení minimální mzdy a zaměstnanost

Závěry Cardovy studie se tak staly argumentem zastánců imigrace, jiné jeho studie zase přinesly důležité poznatky do tématu minimální mzdy. Sám Kovanda vedl v roce 2013 rozhovor s již zesnulým ekonomem Alanem Kruegerem, toho času šéfem ekonomických poradců amerického prezidenta Baracka Obamy. Krueger mluvil právě o studii k minimální mzdě, kterou počátkem 90. let zpracovával s Cardem. „Tou studií jsme s Davidem Cardem původně chtěli jen potvrdit – pomocí sofistikovanějších metod – tehdy konvenční závěr. Ten, že zvýšení minimální mzdy zvyšuje nezaměstnanost,“ vzpomínal Krueger.

V učebnicích ekonomie se i dnes studenti učí kreslit grafy, které ukazují, jak minimální mzda narušuje fungování trhu práce a vede k propouštění. Card s Kruegerem ale ukázali, že praxe teorii nemusí odpovídat. Přirozeným experimentem jim bylo zvýšení minimální mzdy v roce 1992 v New Jersey. Jako takzvaný kontrolní stát použili Pensylvánii, kde se s minimální mzdou nehýbalo. Oba ekonomové předpokládali, že data ukážou, že v New Jersey došlo ke snížení zaměstnanosti obyvatelstva. Zaměřili se na fastfoodové řetězce, vyšlo jim však, že zvýšení minimální mzdy mělo dokonce na zaměstnanost pozitivní efekt.

„Paradoxně jsme ale zjistili pravý opak. Myslím, že i vlivem této studie dochází v posledních letech k posunu napříč ekonomickou obcí a stále více a více ekonomů se kloní k názoru, že přiměřené zvýšení minimální mzdy nemá nepříznivý dopad na zaměstnanost,“ řekl Krueger. Následovaly desítky studií ekonomů z celého světa, kteří se snažili využít dalších přirozených pokusů a závěry zmíněné studie ověřit. Výsledky byly rozporuplné. 

Ekonomové David Neumark a William Wascher přišli o čtyři roky později s přesně opačným závěrem. A vyvracení a potvrzování pokračovalo další roky. Letos v srpnu zveřejnila podobnou studii na tuzemských datech i Česká národní banka. „Naše výsledky naznačují, že zkoumané nárůsty minimální mzdy mírně navýšily mzdy nízkovýdělkových pracovníků a zároveň neměly výraznější dopad na změnu zaměstnanosti,“ uvádí studie. Autoři přitom zkoumali vývoj na českém trhu práce v letech 2012 až 2017.

Analytik společnosti Natland Petr Bartoň si myslí, že z práce všech tří laureátů by si měli politici vzít ponaučení například tím, že nebudou každou novou hospodářskou politiku začínat vždy k 1. lednu. „K tomuto datu se toho mění vždy hodně a ekonomové potom nejsou schopni rozpoznat, jestli se lidé chovají jinak kvůli té, nebo kvůli jiné změně. Je to neprůkazné,“ uvádí. Jinými slovy, letošní nobelisté ukázali, že by politici měli při svém rozhodování myslet i na to, že svými rozhodnutími vytváří ekonomům přirozené experimenty.

Nobelova cena míru jako uctění zavražděných novinářů

8. 10. 2021 ▪ 4 min. čtení