Vystoupení Darena Acemoglua bylo vyvrcholením prvního dne konference Trendy práce, pořádané Hospodářskými novinami ve spolupráci s ČSOB. Acemoglu, čerstvý držitel Nobelovy ceny za ekonomii a jeden z nejžádanějších řečníků, odbornému publiku předložil svůj pohled na trendy určující to, jak se změní podoba práce i poptávka po ní. Daren Acemoglu vedle odpovědí na otázky posluchačů poskytl také rozhovor HN.
Za hlavní trendy měnící podobu práce považujete umělou inteligenci, faktor nerovnosti, stárnutí populace, klimatickou změnu, krizi demokracie i změnu zavedených pořádků v mezinárodních vztazích a obchodu. Jak se můžeme připravit na ty změny, o kterých mluvíte?
Nemyslím si, že existuje nějaký jednoduchý návod. Věřím ale, že existují určité zásadní věci, na které je třeba dávat pozor. Demokracie je důležitá jako nikdy předtím. Také mezinárodní spolupráce je klíčová – a pro zemi jako Česká republika je zastřešení Evropskou unií naprosto zásadní. Jak by mohla mít úspěch v samostatném vyjednávání se Spojenými státy, když současná americká administrativa jedná tak transakčně a vše chce řešit bilaterálně? Bez EU by byly Česká republika i další malé ekonomiky rozdrceny.
Důležitá je také otázka konkurence, protože ekonomiku stále více ovládají velké firmy. Ty ekonomiky, které dokážou podporovat konkurenci, na tom budou lépe. A co je možná ještě důležitější, připravme se na to, že služby budou v ekonomice hrát větší roli. I pro země jako Česko, které vynikly v průmyslu.
Růst produktivity ve službách je ale složitý úkol – pro každou zemi. Každý sektor si bude muset najít vlastní cestu, jak zvyšovat produktivitu pomocí nových technologií, dovedností a konkurence. A právě to bude v budoucnu klíčovou konkurenční výhodou.
O současné průmyslové orientaci Česka jste přitom mluvil jako o přednosti. Platí to, když řadu konkurenčních výhod už vyčerpalo?
Proto bude klíčová rychlost této transformace. Vezměme si třeba USA, bývalého jasného průmyslového lídra. Dnes je tam sice výroba velmi produktivní, ale počet lidí zaměstnaných v průmyslu za posledních 30 let klesl na méně než polovinu.
Z toho plyne obrovská výzva: najít nové zaměstnání pro lidi, jejichž dovednosti už nejsou potřeba. Často pak končí v málo placených a málo produktivních službách. Potřebujeme ale plynulejší přechod do vysoce produktivních služeb.
Jenže současná podoba ekonomiky formovala i vzdělávací systém a „lidský kapitál“ země. Průmysl dlouho usiloval o to, aby mělo Česko velký podíl učňů, aby byla velká část vzdělávacího systému zaměřena na pokrytí jeho aktuálních, nikoli budoucích potřeb.
Přesně tak. Vzdělávací systém bude obrovskou výzvou. A to hned dvojitou. Za prvé, budoucnost vyžaduje úplně jiné dovednosti – a my ani nevíme jaké. Za druhé, technologie jako velké jazykové modely (např. ChatGPT – pozn. red.), které jsou na vzestupu, již dnes ovlivňují výuku. A to způsoby, kterým plně nerozumíme. Například je otázka, kolik se toho studenti opravdu naučí, když své úkoly vypracovávají s pomocí chatbotů.
Potřebujeme flexibilitu a přizpůsobivost. A také pozorně sledovat, jak se vyvíjejí naše instituce, abychom na nové výzvy dokázali reagovat. Myslím, že Česko má výhodu – má silné demokratické instituce a je součástí EU. Tyto domácí a evropské instituce musí spolupracovat i při řešení problémů ve vzdělávání.
Do roku 2030 se musí přeškolit 60 procent zaměstnanců. Ekonomiku i společnost čekají zásadní změny
V Česku přitom není málo těch, kdo o výhodách členství v EU pochybují.
Zásadní je, že žijeme dnes v globalizovaném světě, kde už téměř neexistují čistě domácí problémy. I když řešíte domácí firmy, ty jsou zčásti globální. Zdravotnictví, energie, klima, AI, jaderná energie – to vše je globální. Ale přitom nemáme globální instituce. Takže jsme v divočině.
Přitom jediný úspěšný pokus o budování nadnárodních institucí je právě Evropská unie. Z kontinentu zničeného válkou, o němž si mnoho lidí myslelo, že bude i bojištěm třetí světové války, vzniklo mírové a do jisté míry integrované společenství. Samozřejmě existují problémy s efektivitou nebo s tím, jak sladit národní a evropské zájmy, ale EU je úspěch – a musí jím zůstat, pokud má Evropa prosperovat.
Daron Acemoglu (57)
Je jedním z nejcitovanějších ekonomů světa. Za dlouholetý výzkum vlivu institucí na ekonomický růst a prosperitu národů dostal v roce 2024 Nobelovu cenu za ekonomii.
Ve svých pracích ukázal, že demokratické instituce podporují inovace a ekonomický růst, zatímco autoritářské systémy často vedou k stagnaci. Věnuje se také dopadu technologických změn, dlouhodobě analyzuje přínosy umělé inteligence.
Pochází z arménské rodiny žijící v Turecku, studoval ve Velké Británii a už více než třicet let působí na prestižní americké univerzitě Massachusetts Institute of Technology.
Pokusy o mezinárodní vyjednávání však v poválečné epoše nebyly vždy neúspěšné. Vždyť kolik celních bariér se odbouralo v rámci GATT, všeobecné dohody o clech a obchodu, a následně WTO – Světové obchodní organizace. Umíte si představit, že bude znovu hrát větší roli?
WTO není silná instituce. Nedokáže odolat tlaku velkých hráčů jako Čína nebo USA. A toho úspěšné instituce musí být schopné. Podívejte se třeba na britské instituce. Nikdo nemůže jen tak „šéfovat“ premiérovi. Zákony platí všude stejně. To se velmi těžko replikuje na mezinárodní úrovni, protože každý stát je suverénní a má vlastní zájmy. A některé – jako Čína – umí mezinárodními institucemi šikovně manipulovat.
Ovšem EU o část měkké síly přišla, což se projevilo třeba odchodem Spojeného království.
EU má šanci měkkou sílu, která je velmi důležitá, posílit. Má tradici demokracie a lidských práv. Ale zároveň potřebuje jasnější agendu pro demokracii i pro ekonomiku. EU zaostává v oblasti digitálních technologií a AI. To se musí změnit. Ovšem o měkkou sílu nyní přicházejí i USA.
Myslíte, že Trump dokáže znovu industrializovat USA?
Je důležité rozlišit dvě věci. Pokud by byla cla dostatečně velká a dobře navržená – což ta současná nejsou –, mohla by se část výroby vrátit. Ale bude velmi obtížné dosáhnout znovu vysoké zaměstnanosti v průmyslu, protože výroba je dnes vysoce automatizovaná. Navíc současná cla jsou navržena špatně. Když jste výrobní firma, platíte víc za vstupy z dovozu, takže být za „zdí z cel“ není výhoda. Zatím to není důvod, aby si firmy hromadně řekly: „Teď bychom se měly s výrobou přesunout zpět do USA.“
Čeští podnikatelé s firmami v USA zmiňují, že mají problém najít za mořem kvalifikovanou pracovní sílu. Vnímáte to jako zásadní součást problému?
Rozhodně. Selhal jak školský, tak kvalifikační systém. Německé firmy jsou v tomhle mnohem lepší. Výsledkem je nedostatek dovedností. A firmy je přitom hledají.
Máme se tedy připravit na další růst významu Číny? Ve svých pracích tvrdíte, že její autoritářský model bude limitovat inovace a růst, ovšem čínské firmy v posledních letech slaví úspěchy i s vlastním vývojem, například v elektromobilech.
Jsou tu dvě pravdy zároveň. Čínská ekonomika je plná neefektivity – i v inovacích nebo výzkumu. Ale zároveň se inovacím dostává obrovské podpory ze strany vlády. Má obrovský trh a mnoho výborně vzdělaných inženýrů. Úspěchy jako DeepSeek ukazují, čeho tím lze dosáhnout, i když nemají k dispozici nejlepší čipy. Tyto síly jdou proti sobě. Zda čínské přednosti budou stačit k překonání neefektivity, to se teprve uvidí. Nemyslím si, že Čína brzy dožene USA v příjmu na obyvatele. A to ukazuje limity autoritářského modelu.
Zmiňoval jste dnes pět megatrendů – jedním z nich je AI a pracovní síla. Může AI pomoct?
Může, ale zatím se k tomu neschyluje. AI je zatím vnímána hlavně jako nástroj automatizace. To je v pořádku, ale potřebujeme i nástroje, které pomohou lidem zlepšit rozhodování, naučit se nové dovednosti a rozvíjet nové služby.
Kdybyste teď byl mladý, třeba ve věku 20 až 25 let, co byste dělal, abyste byl v podmínkách, které přicházejí, úspěšný?
Za prvé: víme, že AI negativně zasáhne pozice na nižší úrovni. Potřebujete tedy odbornost. Za druhé, potřebujete flexibilitu. Co když zrovna vaše specializace bude tou, kterou AI časem nahradí? Třeba radiologie. Dnes je bezpečná, ale za 10 let to může být jinak. K tomu je také potřeba pracovat na sociálních dovednostech. Ty AI stále neumí a jsou velmi důležité. Školy je ale přitom neumí dobře učit.
Co se týče budoucnosti světa, jste spíš optimista, nebo pesimista?
Mám strach. Procházíme těžkým obdobím. Doufám, že se s tím dokážeme vypořádat. Ale často kvůli tomu nemůžu spát. Mám obavy o demokracii, o americké instituce, o vývoj na poli AI, o to, jak se zachovají největší korporace, jaké kdy lidstvo poznalo. Měli bychom být opatrní.
Chcete vědět, co se děje v české a světové ekonomice? Co si o aktuálních trendech myslí lidé z byznysu, majitelé firem a jejich šéfové? Každý týden v pátek vám naši top autoři přinášejí výběr toho nejlepšího a pohled z byznysové strany. Odebírejte Byznys newsletter.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
