Kdy je porna nebo sociálních sítí už dost? Je potřeba nastavit si pevný režim, říká adiktolog Adam Kulhánek

Je nekonečné sjíždění feedem sociálních sítí ještě společenská nutnost, nebo závislost? Kolik porna už je moc? Čím dál tím více lidí je závislých na moderních technologiích, ale často o tom nevědí, nebo nevědí, co s tím. „On-line závislosti jsou jedny z mála oblastí, kde není možné abstinovat,“ upozorňuje adiktolog Adam Kulhánek z Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V rozhovoru pro HN vysvětluje, kdy už začínáme mít problém a jak správně odvykat.

HN: O víkendu jsem byla v zoo a čekala jsem s dětmi ve frontě na pavilon goril. Bylo to neskutečné – kdo mohl, měl v ruce mobil a kontroloval Twitter nebo něco psal… Je to už závislost, nebo nás to napadne jen proto, že ta možnost, jak si zkrátit čas, tady je? Co jsme vlastně ve frontě dělali dříve?

Je to tím, že přestáváme lelkovat. Přestáváme trávit volný čas něčím, co by nás přímo nezaměstnávalo. Přenosné technologie hodně přerámovaly charakter volného času. Dříve, když lidé jeli autobusem, četli si knihu, poslouchali hudbu nebo koukali z okna a nedělali nic. Dnes už jedou podcasty, musí se vzdělávat, sledovat videa a nesmí přijít ani vteřina času nazmar. A to nicnedělání nám chybí. Jsme neurotičtí. On-line svět obecně vede k velké míře narcizace – to jsou ta selfie – a k úzkostem a neurotizaci. Proto dnes fungují různé terapie v lese, mindfulness a podobně. Není to přitom nic sofistikovaného, jen se potřebujeme vrátit k přirozenosti. Znovu obnovit ztracenou rovnováhu.

HN: Kdy bychom měli tedy zpozornět? Jaké jsou nejčastější příznaky toho, že už začínáme být na technologiích závislí?

Měli bychom pozorovat tři věci: co člověk s technologiemi dělá, kolik času na nich tráví a jestli to používání dokáže zastavit tehdy, kdy si naplánoval. 

HN: Hodně lidí říká, že používá technologie k práci. Kdy na nich dělá něco, z čeho by se mohla vyvinout závislost?

Je několik nejčastějších závislostí. Zaprvé na virtuální sexualitě, to znamená nadužívání pornografie na internetu. Zadruhé na virtuálních vztazích, tedy sociálních sítích jako Instagram, Facebook nebo seznamky. Zatřetí je to gambling nebo on-line nakupování. Začtvrté na počítačových hrách a za páté jsou to takzvané nekonečné rešerše, kdy člověk k něčemu hledá stále další a další informace. 

HN: Nedokážu si ale představit, že by někdo – obzvláště po pandemii – třeba přestal fungovat na sociálních sítích nebo nějaký kluk nehrál hru, kterou hrají všichni jeho spolužáci. Jak konkrétně poznat, kdy jsme ještě v normě?

Existuje specifický pojem salience, to je laicky pohlcení on-line hrou nebo třeba sítí. Tito lidé jsou tak pohlcení, že zapomínají na čas. Nedokážou své chování regulovat ani zastavit.

HN: Existují ještě další projevy? 

Kdybychom šli čistě do klinické roviny, máme zatím diagnostikované jako poruchu pouze hraní on-line her, nemyslím gambling, ale takzvaný gaming. Tam už máme i jasně daná kritéria, jak závislost poznat. Zaprvé je to už zmíněná salience neboli pohlcení hrou. Zadruhé odvykací stav, to znamená, že když člověk nemůže hrát, projeví se abstinenční příznaky jako nervozita, podráždění, výbuchy vzteku a podobně. Další kritérium je zvyšující se tolerance. Daný člověk potřebuje hrát více a více, aby mu hraní přineslo příjemné pocity, které požaduje. S tím se pojí potíže v kontrole hraní. Nedokáže si to regulovat. Řekne si, že bude hrát od šesti do devíti, ale táhne to až do noci. Další z klinických kritérií je ztráta zájmu o cokoliv jiného, třeba koníčky nebo přátele. Šesté kritérium je, že člověk pokračuje v hraní přesto, že se projevily negativní příznaky: bolí ho oči, krční páteř, špatně spí, neprospívá ve škole… Za sedmé je to lhaní o hraní svému okolí. Za osmé používá hru jako únik od reality nebo k řešení negativních emocí. A za deváté objektivně dochází k ohrožování mezilidských vztahů daného člověka či narušení studia. Pokud člověk naplní alespoň pět z těchto devíti kritérií za posledních 12 měsíců, můžeme říct, že je tam velmi vysoké riziko závislosti. 

Vaše kariéra jde strmě vzhůru, ale vy si myslíte, že máte jen štěstí? Možná trpíte syndromem podvodníka

3. 11. 2021 ▪ 3 min. čtení

HN: Tento popis asi sedí i na jiné oblasti, které jste zmiňoval, jako jsou sociální sítě nebo porno. Když už si to uvědomíme, jak se závislosti začít zbavovat? 

On-line závislosti jsou jedny z mála oblastí, kde není možné abstinovat. Kdybychom chtěli člověka vyléčit, není reálné mu naordinovat abstinenci. To by musel žít někde v horách a pást ovce. To, k čemu směřujeme, je strukturované užívání, kdy je jasně daná struktura dne a čas, kdy se těmto činnostem věnovat. Mít přesně nastavené časové rámce a buď je vědomě dodržovat, nebo si třeba nastavit zámek na wi-fi, který mě v devět večer odstřihne od internetu, anebo nastavit parental control, kdy rodiče dětem regulují, na co a kdy se mohou dívat. Další krok je nepoužívat technologii při běžných aktivitách, kdy není nezbytně nutná, tedy při večeři s dětmi, snídani, na toaletě, všude tam, kde ji nepoužíváme smysluplně. Taky pomáhá nahradit vzrušení, které technologie přináší, nějakou jinou odměnou. Při on-line hraní nebo používání sociálních sítí se uvolňuje v mozku dopamin nebo endorfiny, které způsobují příjemný pocit. Podobně je to například u sportu nebo jiných aktivit, tak zkusit třeba je.

Ve chvíli, kdy by ale člověk opravdu nemohl fungovat, je dobré vyhledat odbornou pomoc. Ta danému člověku buď nastaví zmíněný denní režim, nebo pomáhá psychoterapie a v krajním případě medikace. To když ti lidé už opravdu nemohou spát, trpí úzkostmi či depresemi. Velká výhoda je, že u dětí to zpravidla samo odezní. Nejprve hrají Pokémon Go, pak Minecraft a další hry, které přichází a odchází s jejich vývojem.  

HN: U dospělých to bude ale větší problém. Jedna z těch oblastí je závislost na pornografii. Dokážu si představit, že spousta lidí by měla problém pomoc i jen vyhledat…

Kybersexualita je samozřejmě více stigmatizační téma, ne každému se s tím chce otevírat. Pak záleží, jestli je k tomu přidružená sexuologická diagnóza. Pokud ne, k uzdravení mohou pomoci jiné zdravé vztahy s reálnými lidmi, případně zkoušet hledat cesty, kdy k uspokojení může dojít, i když nepůjde o sexuální vzrušení. Víme třeba, že jsou určité typy lidí, kteří se k tomuto chování uchylují. Jsou to například sensation seekers, lidé, kteří mají tendenci vyhledávat extrémní a adrenalinové sporty. Mají rádi velké výkyvy v hormonech a emocích a i s nimi se dá cíleně pracovat. Hledáme pak, jak nahradit tyto rychlé až riskantní zážitky něčím, čím se cítí uspokojení. 

HN jsou mediálním partnerem on-line konference pro podporu duševního zdraví Mental Wellness Days pořádané společností Soulmio. Adiktolog Adam Kulhánek bude jedním z přednášejících.