Šéf mě povýšil jen nějakou náhodou. Zaběhl jsem půlmaraton, ale to zvládne s trochou snahy každý. Mám skvělé manželství hlavně proto, že jsem měl štěstí. Tyto myšlenky se honí hlavou spoustě lidí – i přesto, že je okolí vnímá jako úspěšné a inspirativní. Proč? Často kvůli tomu, že je postihl syndrom podvodníka. Stav, kdy si člověk nedovolí užívat osobní či pracovní život naplno, protože o sobě neustále pochybuje. 

Přestože není tak rozšířený v povědomí veřejnosti jako například syndrom vyhoření, není syndrom podvodníka, anglicky imposter syndrom, žádnou novinkou. Poprvé ho popsaly už v roce 1978 americké psycholožky Pauline Rose Clanceová a Suzanne Imesová. Zkoumaly tehdy skupinu vysoce postavených žen, které byly objektivně velmi úspěšné, přesto velká část z nich svůj úspěch podhodnocovala a připisovala ho hlavně externím podmínkám nebo štěstí. Rozhodně ne svým schopnostem, vědomostem nebo zkušenostem.

Od té doby se syndrom podvodníka připisuje hlavně ženám nebo minoritním skupinám. Studie ale dokazují, že jím trpí i muži, a to přibližně ve stejném procentu jako ženy.

„Označení syndrom naznačuje poruchu nebo nemoc. To je ale trochu nepřesné,“ osvětluje pojem psycholožka Zuzana Jochmannová, která bude o tématu přednášet na listopadové on-line akci pro podporu duševního zdraví Mental Wellness Days. „Jsou to spíš určité pocity a z nich vycházející vzorce chování, které se vážou především na náš profesní život. Neznamená to, že člověk trpí duševní chorobou.“

Syndromu podvodníka často podléhají lidé, do kterých byste to neřekli. Vysoce postavení manažeři, známí a obdivovaní umělci, uznávaní lékaři nebo vědci. Tito lidé jsou obvykle vyhlášení obrovským pracovním nasazením, bohatými zkušenostmi, prací na vlastním rozvoji a nezřídka perfekcionismem a disciplínou. „Extrémní přípravou a nasazením se člověk trpící imposter syndromem snaží předejít potenciálnímu odhalení, že není dost dobrý,“ vysvětluje Jochmannová.

Dalším projevem může být ale paradoxně i prokrastinace, která pramení ze strachu, že selžou.  „Prokrastinací se tak v tomto ohledu může stát i sebevzdělávání. Lidé, kteří se cítí jako podvodníci, se snaží natolik připravit a doplnit si znalosti, že se často k samotné práci ani nedostanou,“ dodává.

Syndrom podvodníka může na první pohled vypadat jako skromnost. Pochvala dotyčného rozhodí a mávne nad ní rukou. Své zásluhy, přístup a nasazení má tendenci přehlížet a bagatelizovat. Vlastní úspěch často nevidí a v hlavě mu naskakuje stejná myšlenka: mohlo to být lepší. A neustále čeká, kdy někdo přijde na to, že není tak dobrý, jak si o něm okolí myslí.

„Pokud se cítíte jak podvodník, přestaňte své pocity skrývat, přiznejte si je a nebojte se o nich mluvit. Stud mnoha lidem v přijetí vlastních pocitů brání, proto pro ně může být otevření se a sdílení s ostatními velmi osvobozující,“ doporučuje Jochmannová.

Dalším důležitým krokem podle ní je také změna myšlení. Zkuste sami sobě jasně definovat, co pro vás znamená „být kompetentní“. Je to nejrychlejší cesta k úlevě od imposter syndromu.

Jochmannová dále radí přehodnotit, co pro člověka vlastně úspěch znamená: „Úspěch není přímý vzestup, protože k němu patří i občasné pády. Nebuďte z nich zklamaní a nestyďte se za ně. Pokud jste ze sebe vydali maximum, není stud a podceňování namístě.“

HN jsou mediálním partnerem online konference pro podporu duševního zdraví Mental Wellness Days pořádané společností Soulmio.