Datově řízené zemědělství nemá univerzální řešení. Přináší ale úspory

Mít dobrý traktor v zemědělském segmentu už dávno nestačí. Moderní farmáři se proměňují v technologické specialisty – mají k dispozici sofistikovaný ekosystém dat, který jim umožňuje pracovat efektivně, s nebývalou přesností. Díky satelitním snímkům, senzorům v půdě, dronům, meteostanicím a chytré technice dokážou sledovat stav vegetace, půdní podmínky i výskyt škůdců téměř v reálném čase.

Data pomáhají zemědělcům pracovat efektivněji a snižovat náklady. Vstupy, jako jsou osivo, hnojiva nebo voda, se aplikují pouze tam, kde jsou skutečně potřeba, což zamezuje plýtvání. Moderní technologie zároveň umožňují jejich přesné dávkování podle aktuálního stavu jednotlivých částí pole. Zemědělec tak dokáže pružně reagovat na podmínky a potřeby plodin.

Pravidelné sledování variability porostu a půdních vlastností zase přispívá ke stabilnějším výnosům. Díky tomu lze lépe předcházet výkyvům v produkci a optimalizovat péči o jednotlivé pozemky. Digitalizace zemědělství navíc nachází silnou oporu u mladší generace farmářů, kteří jsou otevření novým technologiím.

Budoucnost zemědělství

Z Česka až na tři kontinenty. Výrobce zemědělské techniky sází na digitalizaci a dobývá svět

21. 8. 2025 ▪ 5 min. čtení

Změny přicházejí postupně

Ačkoli už dnes najdeme technologie umožňující strojům pracovat s centimetrovou přesností a zemědělci mají možnosti, jak s použitím dat reagovat na konkrétní podmínky, mnoho činností na farmách se stále vykonává klasickým způsobem. Digitální revoluce si do zemědělství teprve hledá cestu.

V posledních letech je ale patrný posun v tom, jak zemědělci přistupují k práci s daty. „Zatímco dříve převažovala spíše nedůvěra nebo nezájem, dnes je častější pragmatické využívání dat jako nástroje pro každodenní rozhodování. Tempo této změny je však nerovnoměrné – odvíjí se od věku uživatelů, velikosti hospodářství i jejich otevřenosti vůči novým technologiím,“ říká Adam Severa, marketingový manažer z českého start‑upu CleverFarm, který se zabývá chytrým a udržitelným zemědělstvím.

I tak považuje Česko za přední zemi v adopci technologií precizního zemědělství. „Je to dané i velikostmi zemědělských podniků. V zemích jako Rakousko, Německo, Polsko mají zemědělské podniky mnohem menší průměrnou výměru a jsou vedené více,selsky‘. Například šetření prostředků a peněz tam nemá takový efekt. Kdežto u nás a směrem na východ jsou výměry mnohem vyšší. Existují tu větší podniky, které se snaží procesy optimalizovat, zefektivnit. Pak jim vyhovuje kompletní digitalizace,“ říká Severa.

Obilí se sklidilo více než vloni, na dlouholetý průměr ale zemědělci letos nedosáhnou

Úroveň automatizace se výrazně odvíjí od velikosti zemědělského podniku. Menší farmy si často vystačí s několika základními datovými nástroji – typicky satelitními snímky, lokální meteostanicí a jedním či dvěma stroji s GPS navigací. Naopak ve velkých podnicích, kde je rozsáhlý vozový park a početnější tým zaměstnanců, vstupuje do hry další úroveň digitalizace: monitoring techniky i pohybu lidí.

„Management zemědělského podniku vidí, kde se který stroj pohyboval, jaká práce byla vykonána, kdo stroj řídil a kolik spotřeboval paliva, jestli byly všechny operace v souladu s legislativním nařízením. A je možné tyto údaje automaticky exportovat do mzdového systému. To vše na pár kliknutí,“ popisuje Severa.

Roli hraje strategie

Kromě velikosti a produkce záleží i na tom, jakých konkrétních cílů si přeje podnik dosáhnout. „Někdo chce optimalizovat výnosy, jiný šetřit vodu, další řeší uhlíkovou stopu. Datové nástroje se přizpůsobují i těmto strategiím. Zkušenější zemědělci už například kombinují historická data, aktuální satelitní snímky a predikce počasí pro strategické plánování několika kroků dopředu,“ vysvětluje Severa.

Zemědělci mají dnes k dispozici celou řadu dat, ale ta nejsou ihned použitelná v takové podobě, jakou by potřebovali pro běžné rozhodování. „Data pocházejí z různých zdrojů, například ze satelitů, senzorů v půdě, z meteostanic nebo zemědělských strojů. Tyto,surové‘ informace je potřeba nejprve zpracovat a převést do srozumitelné formy,“ říká Severa.

S tím si dovedou poradit právě v CleverFarm, kde tato data sbírají, analyzují a interpretují. Například ve formě mapy s barevným rozlišením zón, podle kvality porostu. Na základě takto zpracovaných informací se pak ve spolupráci se zemědělcem stanoví strategie – tedy jak konkrétně s daty pracovat. Následuje jejich přenos do zemědělských strojů, a to buď vzdáleně přes síť, nebo fyzicky přes USB.

„Výsledkem je pak přesná aplikace vstupů – osiva, hnojiva, vody – podle aktuální potřeby jednotlivých částí pole. To vede k efektivnějšímu hospodaření, snížení nákladů a zároveň k šetrnějšímu přístupu k životnímu prostředí,“ popisuje Severa.

Data přímo v reálném čase

Když se řekne využívání dat v zemědělství, někdo si možná představí, jak farmář běhá po poli s tabletem. Realita je ale jiná. Většina práce s daty probíhá v kanceláři nebo doma u počítače. „Právě tam zemědělec sleduje aktuální stav pozemků, analyzuje historická data, rozhoduje o strategii a připravuje aplikační mapy. Ty pak odešle přímo do zemědělského stroje, který se podle nich automaticky řídí při práci na poli,“ vysvětluje Severa.

Zároveň ale dodává, že tablet není mimo hru. Často se používá přímo na poli pro rychlý přístup k datům, kontrolu porostů, poznámky k výskytu chorob, plevelů nebo škůdců. Je to ale spíš praktický doplněk, nikoliv hlavní nástroj řízení.

Čím dál častěji zemědělci využívají také IoT (internet věcí, anglicky Internet of Things – pozn. red.) senzory, které sbírají data přímo z pole v reálném čase. Měří například teplotu a vlhkost půdy, srážky nebo odpar vody. „Díky tomu mají farmáři k dispozici ještě přesnější informace pro rozhodování. Například teplota půdy napoví, kdy je nejvhodnější čas pro jarní hnojení. Meteostanice zase ukážou nejen, kolik vody spadlo, ale i kolik se jí odpařilo, což je klíčové pro efektivní hospodaření s vodou,“ míní Severa.

IoT senzory mají velmi široké využití – kromě zemědělství se používají i při zavlažování zeleniny nebo například na fotbalových a golfových hřištích, kde pomáhají udržovat optimální stav trávníků.

Datově řízené zemědělství nemá univerzální řešení. Každý zemědělský podnik má jiné potřeby, v závislosti na jeho velikosti, typu produkce nebo vybavení. A právě tomu se musí přizpůsobit i způsob sběru, zpracování a využívání dat.

„Jiná data sbírá a jinak je využívá podnik, který pěstuje obilniny, a jiná ten, který se specializuje na zeleninu nebo sady. U zeleniny je klíčová například práce s půdní vlhkostí. Využívají se zde zejména IoT senzory pro řízení závlah. Naopak u obilnin a olejnin se klade větší důraz na satelitní monitoring porostu, výnosové mapy ze sklizně nebo třeba půdní rozbory pro plánování zásobního hnojení,“ říká Severa.

Zemědělci hlásí úspory desítky procent

S přesnými záznamy technologií pracuje i Zemědělské družstvo Dolní Újezd. „Jedná se o komplexní a hodně provázaný systém dat, která na sebe navazují. Vlastníme dron, který používáme k monitoringu porostů. Většinou se jedná o cílené snímání plevele v cukrové řepě, máku nebo u obilovin,“ říká Josef Čejka, hlavní agronom ze Zemědělského družstva Dolní Újezd, které obhospodařuje 9400 hektarů půdy.

„Dále monitorujeme poškození porostů od hrabošů, například v řepce. Vlastníme i drony, které propůjčujeme myslivcům při sklizni pícnin pro monitoring zvěře a záchranu mláďat. Data ze satelitů také používáme na předpisové mapy pro variabilní aplikaci hnojiv,“ vysvětluje Čejka.

S monitoringem porostů ze satelitu začali v Dolním Újezdu už v roce 2019. „V tu dobu jsme neměli stroje na variabilní aplikaci, ale už z porovnání pozemků mezi sebou jsme se rozhodli k určitým zásahům u ploch, které vykazovaly nižší úroveň vegetace,“ uvádí Čejka.

Budoucnost zemědělství

Stáhněte si přílohu v PDF

V současné době družstvo pořizuje aplikační techniku, která dokáže po třímetrových sekcích aplikovat variabilně tekutá hnojiva. Testováním prochází také kamerový systém na ramenou této techniky, který při průjezdu porostem online vyhodnocuje úroveň zaplevelení a spíná jednotlivé sekce. „V letošním roce jsme aplikovali přípravky na hubení plevelů na přibližně tisíci hektarech v pšenicích ozimých a celková úspora byla 46,5 procenta. To samé plánujeme letos na podzim v řepkách,“ říká Čejka.

Sklizňová technika je navíc vybavena senzorem, který během sklizně analyzuje kvalitu zrna v reálném čase. „Tato data nám potvrzují správnost našeho přístupu k variabilní aplikaci hnojiv. U potravinářské pšenice například sledujeme obsah bílkovin, který úzce souvisí s úrovní dusíkatého hnojení na daném pozemku,“ uvádí Čejka s tím, že pokud na určité části pole dosahují vysoké výnosové hladiny, je třeba na něj dostat více hnojiva, aby se dosáhlo vyrovnaných parametrů napříč celým pozemkem.

„Naopak v místech s nižší výnosovou hladinou dávku hnojiva úměrně snižujeme,“ popisuje Čejka. „Snažíme se o racionální přístup k hnojení plodin tak, aby hnojiva byla s vysokou účinností využita,“ dodává.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost zemědělství.