Jedna kontrola ročně je snem zemědělců. Od nové politiky EU ale zázrak nečekají

„Teprve praxe ale ukáže, jestli tato opatření zemědělcům pomohou. Ohledně velkých finančních přínosů bych byla skeptická,“ okomentovala chystané změny Aneta Zachová, šéfredaktorka portálu Euractiv.cz. Už v minulosti se totiž podmínky společné zemědělské politiky přepracovávaly s cílem zajistit menší administrativní zátěž – a výsledky uspokojivé řešení nepřinesly. Zjednodušení by ale tentokrát mohli podle Zachové pocítit malí farmáři, kteří by některé menší příspěvky začali dostávat paušálně.

„Velká očekávání jsou spojena s redukcí kontrol. Současný systém je totiž v praxi opravdu složitý. Podle nové evropské legislativy by zemědělci mohli mít jen jednu kontrolu za rok. Záleží nicméně na tom, jak se k tomu postaví české úřady,“ dodala Zachová.

Kontroly kontrol

Na nových pravidlech je v rámci Evropského parlamentu politická shoda a nic nebrání jejich brzkému schválení. Týkají se už aktuálního sedmiletého dotačního období, které končí v roce 2027. Další debata se pak vede kolem společné zemědělské politiky po roce 2028, kdy bude k dispozici menší objem dotačních prostředků.

Velké naděje na zlepšení situace si ale zemědělci nedělají. „Já tam ani zjednodušení nevidím,“ zhodnotila novou regulaci Hana Šťastná, ředitelka jihočeské Regionální agrární komory a předsedkyně Výboru pro venkov, zemědělství a životní prostředí Jihočeského kraje. „Bylo by super, kdyby se podařilo snížit počet kontrol, ale Evropská unie zatím nedeklarovala, že by chtěla nějak umenšovat své ambice v rámci Green Dealu, a s tím je spojená spousta administrativy. Zemědělství už dnes vůbec není svobodné podnikání,“ poznamenala Šťastná.

V debatě Hospodářských novin její slova potvrdil Pavel Svoboda, který hospodaří na několika farmách v okolí Dolního Dvořiště. „Během roku naši farmu navštíví asi sedm nebo osm kontrolních organizací a mnohdy kontrolují to, co už někdo předtím kontroloval, protože si mezi sebou neumí předat data,“ sdílel své zkušenosti. Svoboda má ve svém podniku sám na starosti veškerou agendu spojenou s výkaznictvím a pomáhá s administrativou i starším kolegům v okolí, kteří si se složitými tabulkami a elektronickými výkazy nevědí rady. „Časově je to velmi náročné a nezaznamenal jsem, že by toho v posledních letech ubývalo,“ postěžoval si Svoboda.

Přitom mají zemědělci k dispozici Portál farmáře zřízený ministerstvem zemědělství, kam mnohé údaje o svém hospodaření zaznamenávají. „Škoda že se do něj nemohou podívat různé orgány státní správy, to by bylo naprosto jednoduché řešení,“ navrhl Svoboda.

Špatný farmář, nebo jen lajdák na papíry?

Žádné zásadní zlepšení od nově zaváděné legislativy neočekává ani agrární analytik Petr Havel. „Částečné odbourávání byrokracie určitě pomůže, ale nová byrokracie přitom zase vznikne,“ popsal obávaný scénář začarovaného kruhu. Víc by podle něj celému systému prospělo, kdyby zemědělci dostali větší důvěru a svobodu v rozhodování. „Evropští úředníci se snaží poskytnout plošné regulace, ty ale nemohou postihnout variabilitu jednotlivých regionů,“ upozornil Havel. Společná zemědělská politika EU ve skutečnosti není tak společná, jak by se podle názvu mohlo zdát. A kvůli plošným předpisům pro rozdílné lokality se některé země cítí právem diskriminované.

Pokud jde o kontroly, ty by se podle Havla měly zaměřovat na problematické farmáře, u kterých je větší míra rizika. Ty ostatní by stačilo zkontrolovat jednou ročně. „Hlavně bychom ale potřebovali změnit přístup. Kontroloři se dnes často zaměřují na formální aspekty, které nemají zásadní vliv na životní prostředí nebo zdraví spotřebitele. V řadě případů je pak větším prohřeškem být lajdák na papíry než starat se špatně o hospodářství,“ dodal Havel.

Za dlouhodobý problém českého zemědělství pak označil malou přidanou hodnotu. „Kdo nevytváří velkou přidanou hodnotu, je pak víc závislý na dotacích,“ připomněl v debatě. To bude v následujících letech ještě palčivější kvůli tomu, že se objem evropských dotací bude ztenčovat.

Zásadní roli v implementaci nové evropské legislativy budou hrát české úřady. Na nich záleží, jak se pravidla uvedou do praxe a zda farmářům ve finále usnadní život. „Od české státní správy očekávám to, že přinejmenším nebude škodit. Neměli by požadovat po zemědělcích víc, než po nich požaduje Evropská unie,“ podotkla Šťastná.

Zemědělská politika by podle jejích slov měla být předvídatelná a dlouhodobě přijatelná všemi politickými stranami, protože investice v tomto sektoru zasahují delší časové období. „Pomohlo by ustanovit zemědělství jako strategický obor a přizpůsobit tomu procesy,“ zdůraznila v závěru debaty. Havel k tomu doplnil přání, aby se do budoucna zlepšila image tohoto oboru. „Většina lidí si dnes myslí, že zemědělství je obrovská dřina za málo peněz. Přitom je to ale také krásná práce v kontaktu s přírodou, která má mimo jiné svoje zdravotní a společenská pozitiva,“ uzavřel Havel.