Teoreticky rovnoprávné, v praxi terčem útoků. Veřejně aktivní ženy si zaslouží větší podporu

Jednou z příčin rostoucí agresivity vůči veřejně angažovaným ženám může být vliv sociálních sítí. „Jsem přesvědčená, že k tomuto nárůstu přispívají technologie, online prostor a nedostatečně nastavené regulace a ochranné mechanismy,“ upozornila v debatě Hospodářských novin bývalá vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Podle dat organizace Fórum 50 % se až 80 procent veřejně aktivních žen setkává s útoky emocionálního charakteru, kdy někdo útočí na jejich vzhled nebo obecně ženskost, snaží se je umlčet, zastrašit, ostrakizovat nebo zostudit. Sexualizované formy útoků zažívá přes 40 procent političek a zhruba 30 procent žen nakonec právě z těchto důvodů odchází z veřejného působení.

Podobná situace je i v mediálním sektoru. „Jsou výzkumy, které ukazují, jak se ženy stále více stahují z veřejného prostoru právě kvůli útokům. Z našich dat vyplynulo, že třetina žen zvažuje odchod z redakcí, a přijde nám to hrozná škoda,“ potvrdila zakladatelka spolku Ženy v médiích Jitka Adamčíková.

Pomoci veřejně aktivním ženám, aby to nevzdávaly, má vznikající iniciativa nadace Bakala Foundation, kterou v debatě představila její zakladatelka Michaela Bakala: „Nazvaly jsme ji [y]niciativa a je tam ypsilon, protože v českém jazyce se všechno, co ženy vytvořily, vymyslely, uskutečnily nebo obhájily, píše s tvrdým y.“ Cílem [y]niciativy je upozorňovat na případy genderově motivovaných útoků na angažované ženy, ale také shromažďovat a zveřejňovat relevantní data, nabízet ženám právní podporu a také je preventivně vzdělávat a připravovat na nástrahy veřejného působení. „Chceme spolupracovat s lidmi, kteří se věnují právu, abychom mohli ženám poradit, jak postupovat v určitých situacích, jak třeba podat trestní oznámení,“ vysvětlila Bakala. Řada útoků totiž zůstane neoznámených, protože ženy neznají právní rámec nebo nemají peníze a čas na sbírání důkazů a vedení soudních sporů.

Projekt [y]niciativa nemá soupeřit s již existujícími projekty, které se tématu věnují, ale doplňovat je a propojovat. „Problém je tak velký, že rozhodně více nabídek různých forem podpory není na škodu. Naopak, pořád si ještě myslím, že té podpory není dost,“ dodala Laurenčíková. Kromě zmíněných právních aspektů je podle ní důležitá i psychologická pomoc. „V některých chvílích můžete mít i oprávněné obavy o svoje bezpečí nebo o bezpečí svých blízkých,“ připomněla v debatě.

Adamčíková doplnila ještě jedno hledisko: „Přijde mi důležité sbírat data a reálné příběhy, čemu ženy čelí, s konkrétními jmény žen, které budou ochotné vystoupit z anonymity, protože tohle vždycky funguje nejlíp a v důsledku to může do problematiky vtáhnout i muže, protože se to netýká jenom žen,“ zdůraznila. Kombinace právní pomoci, psychologické podpory, vzdělávání v krizové komunikaci a sdílení konkrétních případů by mohla v souhrnu motivovat ženy, aby v náročných situacích nemusely z veřejného života odcházet ani se přizpůsobovat rolím, které jsou jim vnucovány.

Někdy jde o nepsaná pravidla, mozaiku drobných gest a postojů, které ženy staví do odlišné pozice. „Předsedové politických stran mnohdy nechrání ani své vlastní poslankyně. Sice se ženy dostanou do parlamentu nebo na ministerstvo, ale pak jsou tam stejně znevažované,“ připomněla Bakala. Bývá to žena, od koho se předpokládá, že uvaří kávu, kdo si poslechne poznámky na svůj vzhled, rodinný život, intelekt nebo věk. „Například že je mladá a hloupá, případně stará a hloupá,“ představila nesmyslné urážky Bakala a vyhnula se přitom hrubším explicitním výrazům, které se ovšem útočníci použít nezdráhají.

Situace se podle ní vyostřuje také vlivem měnícího se politicko-společenského nastavení, kdy se do módy opět vrací „silný bílý muž“ s konzervativními hodnotami. „O to víc bude potřeba, aby ve společnosti zazníval hlas, který vyváží tyto extrémně tradiční názory,“ podotkla Bakala s tím, že by si přála, aby příští generace žen už nemusely znovu bojovat za práva, která jsou už dávno vybojována a ukotvena v našem zákoně, jen kvůli tomu, že se nedbá na jejich dodržování.

„Ženy mají stejně jako muži právo vybrat si, kým chtějí být, jaký život chtějí žít, jaké role v něm chtějí zastávat. A proto je potřeba se jednoznačně postavit na odpor těm, kdo by jim chtěli diktovat, kde je jejich místo ve společnosti a jak mají svoji roli naplňovat,“ uzavřela Laurenčíková.