Farmy by se měly sdružovat, aby obstály ve světové konkurenci, říká Jan Šimek z JTZE

Dotace putující do zemědělství vyvolávají emoce. Podle některých farmářů se totiž nedělí fér. Podobně to vidí i Jan Šimek, šéf druhého největšího zemědělského holdingu J&T Zemědělství a ekologie (JTZE), který obhospodařuje téměř 40 tisíc hektarů. Vadí mu, že je získávají i zemědělci, kteří na půdě reálně nepracují. „Neměly by směřovat k těm, kteří si pořídili půdu jen jako koníček, aby mohli chovat pár koní nebo ovcí. Je to podobné, jako kdyby stát dával dotace lidem za to, že mají doma psa,“ říká.

Používáte nástroje moderního zemědělství. Jak je složité být inovativní v konzervativním oboru?

Inovací je v našem oboru opravdu hodně. A i když je zemědělství konzervativní obor, působí v něm také mnoho lidí, kteří jsou moderním technologiím nakloněni. V tomto ohledu to není tak složité, jak by se mohlo zdát. Hlavní překážkou modernizace není odpor ze strany zemědělců, ale spíše systém státní podpory. Dotace často výrazně upřednostňují malé farmáře, kteří ani nemusí reálně hospodařit. A pak se může stát, že moderně obhospodařovaná půda získává jen minimální podporu, zatímco zanedbané pozemky, ponechané ladem, mohou obdržet výrazně vyšší dotaci. To považuji za jednu z největších brzd modernizace zemědělství.

Budoucnost zemědělství

Datově řízené zemědělství nemá univerzální řešení. Přináší ale úspory

21. 8. 2025 ▪ 8 min. čtení

Malí zemědělci nemodernizují?

Nemají moc možností, jak modernizovat. Pokud někdo hospodaří na ploše 50 nebo 100 hektarů, nedává příliš smysl investovat do nového traktoru nebo zavádět precizní zemědělství. Moderní technologie a velké stroje jsou navržené pro rozsáhlé plochy o tisících hektarech. Na malých je použít často ani technicky nejde.

Mluvíme teď o velkých strojích, ale co takový malý dron?

Když se bavím s prodejci dronů a jiné moderní techniky, tak výrazný zájem ze strany menších zemědělců neregistruji. Částečně to chápu – pokud někdo hospodaří na ploše kolem 50 hektarů, zvládne vše zkontrolovat svým okem. Díky menšímu rozsahu nemá takovou potřebu využívat pokročilou datovou analýzu, kterou by drony mohly zprostředkovat. Taková technologie začíná dávat smysl až ve chvíli, kdy mluvíme o stovkách hektarů, které už člověk za den fyzicky neprojede.

Jsou to právě moderní technologie, které mohou do zemědělství přilákat mladší ročníky?

Co se týče obecného přístupu k inovacím, chuť modernizovat rozhodně existuje. Vnímáme ji nejen mezi vedením, ale i mezi našimi zaměstnanci, kteří chtějí využívat nové technologie. Zvlášť mladší kolegové, často ve věku mezi 30 a 40 lety. Takže jednoznačně ano. Mluví se o tom, jak je těžké přilákat do zemědělství mladé, ale my tento problém nevnímáme. K nám se hlásí sami. Je to ale i tím, že jim umíme nabídnout moderní stroje.

Jaké je moderní evropské zemědělství?

Čím dál více zaostává za moderními trendy, které se rozvíjejí mimo Evropu – v Brazílii, USA, na Ukrajině, nebo dokonce v Rusku. Problémem evropské politiky je, že se snaží uchovat tradiční modely, ale to brání širšímu rozvoji. Výrobci zemědělské techniky se zaměřují na stroje pro velké podniky, například na traktory o výkonu 500 koní, které se začínají ekonomicky vyplácet až od velikosti kolem tisíce hektarů. Pokud by většina evropských farem zůstala malá, moderní technologie se do praxe nemohou reálně prosadit. A pokud se bavíme o dronech, základní modely vyjdou na 50 tisíc korun, ale jdou až do milionu korun. Sice si je může pořídit i malý farmář, jenže podle toho, co říkají prodejci techniky, k tomu moc často nedochází.

Když se podíváme na velikosti podniků, průměrná výměra českých farem je 120 hektarů. Jeden traktorista zvládne obhospodařit kolem 200 až 300 hektarů, podnik o tisíci hektarech má jen 10 až 20 zaměstnanců, což znamená, že i taková firma je ve skutečnosti velmi malá. My jsme druzí největší, obhospodařujeme 39 tisíc hektarů, máme přibližně 450 pracovníků. Nejsme z tohoto pohledu tedy žádný obří kolos – třeba Škoda Auto zaměstnává přes 30 tisíc lidí. Největší hráč na trhu, Agrofert, obhospodařuje jen asi tři procenta zemědělské půdy, my zhruba 0,8 procenta. V jiných oborech byste tak nízkou míru koncentrace hledali jen těžko.

Co je tedy potřeba udělat, aby se zvýšila evropská konkurenceschopnost?

Sdružování a zvětšování farem. Inspirací mohou být například Spojené státy, kde se zemědělské podniky během posledního století výrazně rozšířily a zmodernizovaly, aby obstály v globální konkurenci

Jaké moderní technologie využíváte na vašich polích?

Pokud se zaměříme na rostlinnou produkci, často se dnes skloňuje precizní zemědělství. Jde o moderní přístup, jehož cílem je obhospodařovat půdu tak, aby každý metr čtvereční dostal na míru, co potřebuje. Začíná to už setím, při němž se nastavuje přesné množství zrn na metr nebo hektar. Technologie doslova po centimetrech určuje, kam přijde každé jednotlivé zrnko.

Podobně se přistupuje ke hnojení. Cílem je dosáhnout rovnoměrné, ale zároveň cílené aplikace živin. Nepřesnosti v rozmetání hnojiv vedou k tomu, že jeden metr půdy může dostat zbytečně moc, zatímco jiný málo. Precizní zemědělství zohledňuje potenciál jednotlivých částí pole a přizpůsobuje dávku tak, aby místo s vyšší produkční schopností dostalo o něco více.

Třetím klíčovým prvkem je aplikace postřiků. Moderní technologie nám umožňují chemické prostředky aplikovat pouze tam, kde je to nezbytné. Nejde o plošné stříkání „pro jistotu“, ale o cílené řešení problémů v konkrétních částech pole.

Jak to vypadá v praxi?

Zemědělec si objedná specializovanou firmu, která odebere vzorek půdy. Analýza pak určí například hodnotu pH a množství živin v půdě. Na základě těchto dat vznikne půdní mapa, která slouží jako podklad pro další kroky – například plán hnojení nebo variabilní aplikaci vybraných minerálních a organických hnojiv. Jakmile začne porost růst, sleduje se pomocí satelitních snímků, které ukazují, jak intenzivně se vegetace vyvíjí v různých částech pole. Díky tomu je možné rozpoznat oblasti, kde rostliny prosperují více. Satelitní snímky se nahrají do softwarového systému, který propojuje mapu půdy s aktuálním stavem porostu. Na základě těchto informací pak vybraný program plánuje a svým způsobem řídí naše stroje při různých pracovních činnostech.

Testujete nyní nějaké novinky?

Testujeme řadu nových technologií – od secích strojů po moderní postřikovače. Jednou z nejnovějších věcí, kterou aplikujeme na menší výměře, je přímé setí. Standardně byste po sklizni pšenice měli zaorat posklizňové zbytky, u přímého setí tento krok zcela vynecháte. Zbytky, jako je sláma, zůstávají na poli ležet tak, jak byly zanechány po sklizni, a půda není mechanicky narušena. Po dobu několika měsíců zůstává vše v přirozeném stavu a dochází ke spontánnímu rozkladu organické hmoty. Na jaře se seje přímo do strniště. Tento způsob je velmi extenzivní, šetrný k půdě a zároveň regenerační. Jelikož po poli neprojíždějí těžké stroje, půda zůstává neutužená a zachovává si přirozené procesy.

Moderní technologie se podle vás nevyplatí malým farmám, ale co těm větším? Jaké úspory přinášejí?

Obtížně se vyčíslují. Nejde jednoduše říct, o kolik přesně se sníží náklady nebo zvýší výnosy, ale například při precizním setí lze dosáhnout úspory osiva a pohonných hmot v řádu jednotek procent, zpravidla kolem tří až čtyř procent, podobně je tomu u aplikace chemických přípravků. U hnojení se úspory pohybují přibližně okolo pěti procent. V některých konkrétních případech bývá efekt mnohem výraznější – například pokud se postřik aplikuje jen na malý segment pole, lze tím ušetřit až 90 procent prostředku, protože se nedává na místa, kde není potřeba.

Jaké moderní technologie se využívají u živočišné výroby?

Z hlediska významu pro zemědělství bývají za méně důležité považovány chovy kuřat a prasat. Jedná se totiž o vysoce koncentrované provozy, kde v jedné hale najdeme tisíce kuřat nebo stovky prasat. Tyto chovy obvykle provozuje malé množství zemědělců, protože jde o specializované podniky. I přesto zde hrají důležitou roli moderní technologie, především v oblasti precizního krmení.

V praxi to znamená, že každé prase nebo kuře dostává přesně stanovené množství krmiva. Nejde o to, aby každé kuře mělo identický počet granulí, ale aby v každém metru haly bylo dostupné stejné množství živin – což zajišťuje vyvážené podmínky pro růst. Řada pokročilých technologií se využívá také při produkci mléka. Například takzvané žvejkometry – speciální obojky, které má každá kráva. V obojku je čip, který sleduje pohyb zvířete a na základě těchto údajů vyhodnocuje jeho zdravotní stav. Zjišťuje například, zda se blíží porod nebo zda je kráva vhodná k inseminaci.

Další moderní prvek představují dojicí roboty. Jsou vybavené mechanickým ramenem, které pomocí senzorů nasadí sací koncovky na vemeno a zahájí proces dojení. Tento systém nejen šetří lidskou práci, ale také zajišťuje konzistentní hygienu a efektivitu.

Budou v budoucnu v kravínech pracovat lidé?

I v budoucnu budou součástí živočišné výroby odborníci, jako jsou veterináři či specialisté na zdravotní péči o zvířata – ti jsou a zůstanou nenahraditelní. U manuálních prací je nahraditelnost větší.

Na české zemědělství se často nadává, ale je v něm vidět také řada pozitivních faktorů. Jedním je nejnižší spotřeba hnojiv a chemických postřiků na hektar. Jak na tom tedy tento obor je?

České zemědělství je rozhodně v lepším stavu než v mnoha západních zemích nebo například v Polsku. V Česku tvoří zemědělství přibližně dvě procenta HDP a zaměstnává zhruba dvě procenta populace. Naproti tomu v Polsku zemědělství přispívá jen přibližně dvěma procenty k HDP, ale zaměstnává až osm procent lidí. Ten rozdíl je obrovský – české zemědělství je čtyřikrát efektivnější než polské.

Také se u nás používá méně pesticidů a průmyslových hnojiv na hektar než v mnoha jiných zemích, dokonce i méně než v Rakousku, což mě vždy překvapovalo, protože Rakousko má pověst ekologicky šetrné země. A co se týče průměrné dojivosti krav, patříme v Evropě mezi špičku. To svědčí o tom, že se o dobytek dobře staráme. Vysoká dojivost totiž souvisí se zdravotním stavem zvířat – jen zdravá kráva může mít takový výkon.

Kde vidíte problémy? Co je třeba zlepšit?

Na světovém trhu s obilím, například s pšenicí, konkurujeme zemím, jako je Brazílie. Jenže máme výrazně odlišné podmínky – u nás je řada účinných ochranných látek zakázaná, zatímco v Brazílii jsou běžně povolené. To nám samozřejmě ztěžuje konkurenci. Další problém je systém zemědělských dotací. Základní platba činí 1800 korun na hektar, což je prakticky stejná částka jako daň z nemovitosti.

Neříkám, že dotace musí být nutně vyšší, ale jsem přesvědčený, že by se měl změnit způsob, jakým jsou rozdělovány. Přijde mi nesprávné, že někdo, kdo půdu neobhospodařuje, ale jen ji nechá zarůst, může dostat vyšší dotaci než ten, kdo na ní skutečně pracuje. Stejně tak mi nepřijde fér, když si někdo pořídí pět hektarů jen proto, aby měl hezký výhled na krajinu, chová tam pár koní nebo ovcí – a dostane vyšší dotaci na hektar než zemědělec, který na půdě reálně hospodaří. Právě systém dotací narušuje modernizaci zemědělství.

Na druhou stranu nejde jen o modernizaci, dotace mají i za úkol podporovat rozvoj venkova.

Tomu naprosto rozumím. Chápu, že v horských a podhorských oblastech musí být vyšší dotace – tam jsou podmínky pro zemědělství výrazně náročnější. V tomto případě dotace smysl dávají, protože bez nich by se louky přestaly sekat, krajina by zarůstala a celé horské zemědělství by postupně zaniklo. Co mi ale vadí, je situace v úrodných oblastech – například na Hané nebo v okolí Kolína – kde někdo půdu záměrně nechá ležet ladem, neobhospodařuje ji, a přesto dostává vyšší dotace než aktivní zemědělec. Takový systém podle mě nepodporuje rozvoj venkova, ale spíš ho brzdí.

Myslím si, že zemědělské dotace by měly primárně směřovat k těm, kteří se zemědělstvím skutečně živí – ať už jsou to zaměstnanci, nebo majitelé malých farem, kteří na půdě reálně pracují. Ne k těm, kteří si půdu pořídili jen jako koníček, aby si mohli chovat pár koní nebo ovcí. Je to podobné, jako kdyby stát dával dotace lidem za to, že mají doma psa.

Budoucnost zemědělství

Stáhněte si přílohu v PDF

Jak bude vypadat zemědělství za deset let?

Pracovní síly v zemědělství bude nadále ubývat. Už nyní se neustále zvětšuje velikost plochy, kterou zvládne jeden traktorista obhospodařovat, nebo počet krav, které může obsloužit jeden dojič. Zároveň dochází k výraznému zlepšování zdravotního stavu zvířat. Krávy jsou dnes v podstatně lepší kondici než před 30 lety. Tento trend bude pokračovat díky lepším chovným postupům i šlechtění.

Jaké jsou další plány vašeho holdingu? Připravujete nové akvizice?

V současné době se zaměřujeme především na rozvoj a zvelebování našich stávajících podniků prostřednictvím cílených investic. Nemáme ambici růst za každou cenu ani si nestanovujeme žádné kvantitativní cíle typu rozšířit se o tisíc hektarů ročně. Pokud by se v našem okolí objevily farmy na prodej – například od majitelů, kteří plánují odchod do důchodu a mají zájem předat své hospodářství dál –, rádi se s nimi pobavíme o případné spolupráci.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost zemědělství.