Baltic Dry index, jenž představuje cenový benchmark pro přepravu nerostných surovin po moři, ve druhé půlce listopadu opět zamířil vzhůru. Poté co se index během jediného měsíce propadl ze svého několikaletého maxima na polovinu, se zdálo, že je přemrštěným cenám v námořní dopravě na delší dobu odzvoněno. Opak je však pravdou. Problémy lodního průmyslu přitom mají dominový efekt napříč dodavatelskými řetězci a jednotlivými regiony. To je patrné na prodlužování dodacích lhůt, nedostatku surovin a strmém růstu vstupních cen.

Otázka přetrvání vysokých cen námořní dopravy je tak jednou z klíčových pro formování inflačních tlaků a tempa oživení globální ekonomiky v příštím roce. Obnovení růstu indexu Baltic Dry zapadá do výhledu UniCredit, že ceny přepravy po moři zůstanou nadprůměrně vysoké minimálně do poloviny příštího roku. Tento názor se opírá hned o několik faktorů.

Poptávku po kapacitách námořní dopravy bude zvyšovat doplňování firemních zásob, které se během covidové krize v mnoha zemích propadly na historické dno. Podstatnou roli bude hrát i odložená poptávka. Její objem se přitom odvíjí nejen od množství v minulosti zavedených restrikcí, ale i od velikosti úspor a příjmů domácností. Zatímco objem přebytečných úspor z období pandemie zůstává vysoký, příjmy z vládní podpory budou postupně slábnout.

Částečnou kompenzaci však mohou přinést rostoucí pracovní výdělky. Poptávku by mohly podněcovat i investiční plány vlád a soukromých firem, které budou mimo jiné souviset s požadavky na zelenou transformaci. Nabídka se bude přizpůsobovat jen velmi zvolna vzhledem k dlouhým dodacím lhůtám pro nová plavidla. Napětí v cenách námořní dopravy tedy citelněji poleví až s podstatným zmírněním poptávky souvisejícím s odezněním vlivu doplňování zásob a odložené spotřeby. K tomu ovšem stěží dojde dřív než v polovině příštího roku.