Když to nepokazíme, můžeme opět zažít zlatá dvacátá léta. Tak jako před 100 lety, říká historik

Pro naše předky znamenala dvacátá léta minulého století nástup doposud nevídané prosperity. Zásadně se zlepšil život všech vrstev, včetně těch nejchudších. Podle historika Jakuba Rákosníka je klidně možné, že si teď zlatá dvacátá léta po stu letech zopakujeme. „Máme tady procesy, které z této dekády opravdu mohou udělat zlatou dekádu. A pak tu jsou procesy, které mohou způsobit opak,“ říká Rákosník v rozhovoru s HN. Varuje před tím, že Česku chybí nějaká optimistická vize budoucnosti, které by věřila většina občanů.

HN: Když se přeneseme o 100 let zpět, co se tehdy stalo? Byl začátek roku 1922 dobou, kdy začínal velký hospodářský boom?

To platí spíše pro USA, Evropa byla, hlavně kvůli dopadům války, trochu zpožděná a k ekonomické úrovni roku 1914 se vracela až v polovině desetiletí. V Československu to bylo dříve, v roce 1924, v Rakousku nebo v Německu rok nebo dva poté. Ve druhé polovině dvacátých let ale Evropa skutečně zažila do té doby bezprecedentní hospodářský růst. Lepšího výsledku než ve dvacátých letech dosáhla až během rekonstrukce po druhé světové válce. Takže ano, označení zlatá dvacátá léta z tohoto pohledu sedí.

HN: Jak rychle tedy evropské země ve druhé polovině dvacátých let rostly?

Meziročně o pět až šest procent, zatímco před rokem 1914 šlo maximálně o dvě až tři procenta. Tehdejší lidé, stejně jako my dnes, svou situaci srovnávali s tím, co bylo předtím. Před první světovou válkou zažívali stabilní, ale mírný růst, pak přišla válečná katastrofa. Dvacátá léta pro ně byla masivním zlepšením. Ovšem kdyby desátá léta nebyla tak katastrofální, dvacátá léta by vůči nim nevyznívala tak kontrastně.