Berlusconi vzdal boj o prezidentský palác. Favoritem je „Super Mario“

Pětaosmdesátiletý expremiér Silvio Berlusconi v posledních týdnech obvolával italské zákonodárce. „Haló, tady je pan Bunga Bunga,“ volal například italské poslankyni Lauře Granatové. „Zakládáme Stranu Bunga Bunga a chceme, aby ses přidal,“ žertoval, když zase volal zaskočenému Cristianu Romaniellovi z populistického Hnutí pěti hvězd. Přemlouval je, aby mu v prezidentských volbách dali svůj hlas. Nakonec si to ale rozmyslel a v sobotu večer oznámil, že kandidaturu stahuje.

Aby se dalším italským politikům připomněl, tak paradoxně využil svých dřívějších skandálů, jež jsou spojeny s divokými mejdany přezdívanými bunga bunga, které pořádal ve své vile u Milána. 

Prezidentské volby v Itálii začínají v pondělí 24. ledna a na rozdíl od těch v Česku si hlavu státu lidé nevolí přímo. Rozhodují o ní tamní poslanci, senátoři a delegáti z regionů. Celkem jich je přes tisíc. 

Berlusconi si nakonec uvědomil, že jejich podporu nedokáže získat, a raději zavčas ustoupil, i když intenzivní kampani věnoval několik týdnů. Přesto svým způsobem uspěl. Podařilo se mu na sebe strhnout velkou pozornost.

Příliš mnoho skandálů

Hlasování o nové hlavě státu je ve třetí největší ekonomice eurozóny tajné. Je tak těžké předpovědět, kdo uspěje. Obvykle se na jménu nového prezidenta musí dohodnout více stran, jinak by se jim ve složitém systému nepodařilo uspět. Platí, že během prvních tří kol musí úspěšný kandidát získat dvě třetiny hlasů, ve čtvrtém kole pak stačí absolutní většina. V moderní historii Itálie jen dva prezidenti uspěli v prvním kole, zbytek si musel počkat až na další. 

Vzhledem k tomu, že volba není veřejná a nejsou ani známé žádné bližší informace, hlasování se někdy přirovnává k volbě papeže. Nikdo třeba zatím oficiálně nepotvrdil, že kandiduje. 

Italský prezident má sice omezené pravomoci, ale obvykle tuto funkci vykonává respektovaná a vážená osoba, jejíž role roste v době politických krizí. Během nich například právě prezident pověřuje vybraného politika, aby složil vládu.

Autor HN

Skokan roku 2021? Itálie. Má Messiho i Ronalda v jednom, Česko nechala daleko za sebou

23. 12. 2021 ▪ 7 min. čtení

A v takové pozici si mnozí Italové Berlusconiho jednoduše nedokázali představit. Uškodila mu řada skandálů i to, že coby premiér vlastnil média. Nejdéle sloužící předseda vlády Itálie byl rovněž odsouzen za daňové úniky. Před soudem se zodpovídal také ze sexu s nezletilou nebo z ovlivňování svědků. 

Berlusconi sice nakonec nekandiduje, dokázal si však uchovat vliv na další průběh voleb. Má podporu svých spojenců, tedy Ligy Mattea Salviniho a strany Bratři Itálie, kterou mnozí politologové označují za krajní pravici. „Budeme spolupracovat s vůdci středopravice, abychom se dohodli na jménu, které může v parlamentu získat širokou podporu,“ uvedl Berlusconi.  

Super Mario prezidentem?

Berlusconi se postavil proti kandidatuře premiéra Maria Draghiho, který je všeobecně považován za favorita voleb. Podle něj by Draghi měl zůstat v premiérském křesle a neusilovat o post prezidenta. „Je podle mě nutné, aby Draghiho vláda dokončila svou práci do roku 2023, kdy se konají parlamentní volby,“ řekl k tomu Berlusconi. 

Čtyřiasedmdesátiletému Draghimu se přezdívá Super Mario, protože ve své předchozí roli šéfa Evropské centrální banky v době dluhové krize po roce 2010 pomohl stabilizovat eurozónu.

Zástupci předních italských stran se obávají, že pokud by Draghi uspěl a přesunul se do prezidentského paláce, tak se země dostane do politické krize. Myslí si, že Draghi a jeho respekt je tmelem složitě vybudované koaliční vlády, která je složená téměř ze všech parlamentních stran – tedy ze středolevicové Demokratické strany, populistického Hnutí pěti hvězd, pravicových Ligy a Vzhůru Itálie. Největší nejistotu vzbuzuje to, kdo by ho na premiérském postu nahradil. 

„S jiným premiérem, kterým by se mohl stát například nynější ministr financí Daniele Franco, vláda národní jednoty možná nepřežije,“ uvedl ve své analýze expert Luigi Scazzieri z londýnského think-tanku Centre for European Reform.

Draghiho vláda prosazuje nutné reformy, aby Itálie dokázala využít přes 200 miliard eur, tedy více než pět bilionů korun, z evropského fondu obnovy. Jako premiér je zárukou stability i pro finanční trhy.

„Mnozí se obávají, že pokud se Draghi stane prezidentem, tak investice a reformní úsilí se zastaví a náklady na obsluhu dluhu vzrostou,“ myslí si ekonom Jack-Allen Reynolds ze společnosti Capital Economics. Dluh je asi 2,9 bilionu eur, tedy zhruba 150 procent HDP. 

Berlusconi navíc už minulý týden pohrozil, že pokud Draghi v prezidentských volbách vyhraje, tak jeho strana Forza Italia, tedy Vzhůru Itálie, odejde z koaliční vlády. 

Analytici uvádějí, že je tu ještě jedna možnost, jak všechny potíže odvrátit. Mluví o tom, že na dalších sedm let by ve funkci mohl zůstat stávající prezident, osmdesátiletý Sergio Mattarella. Ten však už dříve prohlásil, že si přeje odejít do důchodu.