Babiš se Schillerovou dokazují, že ANO je nejlepší opoziční strana. Čím déle v opozici vydrží, tím bude líp

Celou dobu, kdy bylo hnutí ANO ve vládě, se chovalo jako opoziční strana. Andrej Babiš držel téměř veškerou moc ve státě, ale snažil se vypadat jako utlačovaný disident, který bojuje ve jménu lidu proti všem. Ač ovládá podstatnou část českých médií a u řady dalších se mohl spolehnout na vlídné zacházení, stěžoval si, že „mainstreamová“ média jsou proti němu. Donekonečna volal, že ho chce zničit „polistopadový kartel takzvaných demokratických stran“, a pokud se mu něco nedařilo, což bylo prakticky pořád, mohly za to samozřejmě tyto strany zosobněné démonem Miroslavem Kalouskem. Pro uvažující lidi to bylo dílem iritující, dílem legrační, ale pseudoopoziční rétorika se vládnímu ANO docela vyplácela a na rozdíl od praktické vládní politiky mu šla báječně.

Proč popisuji to, co je vlastně známé? Protože když sledujeme hnutí ANO poté, co ho voliči připravili o moc, vidíme, že se konečně potkalo se svou přirozeností. Andrej Babiš, který před volbami lhal, že než aby byl v opozici, raději odejde z politiky, se nadšeně prohlásil za „předsedu opozice“ a od první chvíle ukazuje, že protest, odpor a negace čehokoliv je mu vlastní. Už při hlasování o důvěře vládě si Babiš a jeho lidé užívali pocitu, že mohou koalici rozšlapávat bábovičky, aniž by jim v tom někdo mohl zabránit, a činili tak celou noc. Na šestadvacet hodin to při hlasování o důvěře nikdy žádná opoziční strana nedotáhla. ANO má zřejmě nepřekonatelný rekord, hned na první pokus prokázalo, že v destrukci je v Česku historicky nejlepší.