První čeští curleři na olympiádě: Pět procent k medaili a pak zpátky do banky. První zápas už vyhráli

Když se v květnu loňského roku nad ledem curlingové haly ve skotském Aberdeenu rozsvítilo konečné skóre ČR–USA 8:6, mohli si manželé Paulovi gratulovat. Po čtyřech letech, které obětovali svému snu, postoupili jako první čeští curleři na olympijské hry v Pekingu, kde nyní Česko reprezentují v soutěži smíšených týmů. „Bylo to hodně intenzivní, po olympiádě musíme zvolnit,“ říkají civilním povoláním bankovní zaměstnanci.

Dnes krátce po obědě středoevropského času manželé Zuzana a Tomáš Paulovi porazili v prvním utkání turnaje smíšených dvojic v curlingu na olympijských hrách v Pekingu Nory 7:6 v nastavení. V druhém zápase ale podlehli Švédsku poměrem 4:7.

HN: Cíl dostat se na olympiádu jste si splnili loni na mistrovství světa ve Skotsku. S jakým umístěním byste byli spokojeni na hrách?

Zuzana Paulová: Říkáme, že si jedeme pro 5.–7. místo, to je takový zdravě realistický a současně ambiciózní cíl. Cokoliv výš by bylo super.

HN: Co vás dělí od bojů o medaile?

Tomáš Paul: Ti nejlepší jsou z většiny profíci, stráví na ledě více času než my. Tím pádem jsou konzistentnější v odhodech. Všechny páry sice jsme schopni porazit, ale oni hrají čistě pravděpodobnostně o pár procent lépe. Navíc většina ostatních párů už na olympiádě byla a mají zkušenosti s tlakem, který s tím souvisí.

HN: Když zmiňujete pravděpodobnost, jak vlastně tato curlingová matematika funguje?

TP: Hraje velkou roli. Každý curler přemýšlí nad tím, jakou má šanci, že daný kámen hodí. V zásadě je to tak, že člověk má v hlavě typy kamenů, které zahraje s větší pravděpodobností než jiné. A podle toho se rozhoduje v situaci, kdy má dvě rovnocenné varianty, kterou hodit.

ZP: Každý hod kamenem se hodnotí na stupnici 0–4, kde 2 znamená 50 procent, 3 je 75 procent a tak dále. Na základě tohoto přepočtu se díváme, jak jsme úspěšní, a vyvozujeme třeba, že rychlé kameny nám jdou na tolik procent, ty zprava zase na tolik. Každopádně víme, že úroveň, na které musíme hrát, abychom byli v horní polovině skupiny, je kolem 85 procent.

HN: A na kolika procentech jste?

ZP: Myslím, že teď se pohybujeme na 80. Ale jsou turnaje, kde těch 85 máme. Top tři týmy na 85 procentech hrajou konstantně, takže rozdíl mezi nimi a námi je asi těch pět procent.

HN: Řekli jste, že soupeři jsou často profesionálové, zatímco vy oba pracujete v bankovnictví. Jak se zaměstnavatelé dívají na vaši vášeň pro curling?

ZP: Byla přijata velmi kladně. Oba jsme si cíleně vybrali firmy, které se snaží jít příkladem a jsou flexibilní. Myslím si, že je to pro ně fajn, mít někoho, kdo dělá dvě věci dobře.

HN: Dříve jste prohlašovali, že jako amatéři curlingu věnujete většinu svého volného času i peněz, které si na turnajích vyděláte. Platí to stále?

ZP: Po postupu do Pekingu jsme získali částečný úvazek na Dukle, díky kterému jsme si mohli vzít před olympiádou neplacené volno. Navíc jsme také v listopadu získali nového sponzora. Hypotéka nepočká.

TP: Každopádně tím, co si vyděláme hraním, jen pokrýváme náklady. Jen jak jsme se blížili k olympiádě, byli jsme úspěšnější a dostávali více financí, takže jsme si mohli dovolit jezdit i někam dál. Případně s sebou brát trenéry, což jsme dřív nedělali. Určitě nám za poslední čtyři roky rozpočet narostl, ale my finance spíš používáme na to, abychom se posunuli někam dál. Rozhodně je neulíváme na spořicí účet.

HN: Jaký máte rozpočet na sezonu?

TP: Loni jsme odhadovali rozpočet na sezonu kolem milionu, ale kvůli covidu jsme jezdili na turnaje po Evropě, takže to nakonec spadlo na nějakých šest set, sedm set tisíc.

HN: Musíte svůj rozpočet dorovnávat vlastními penězi, nebo jste v černých číslech?

ZP: Tenhle olympijský cyklus to vychází tak nějak přesně na nulu. Což je sen každého curlera.

HN: Takže už se cítíte jako profesionálové?

TP: Teď na dva měsíce ano, ale až v březnu sedneme k počítačům na full‑time, budeme zase amatéři.