V Luhačovicích léčí vodou z třetihor i pacienty po koronaviru

Generálního ředitele Lázní Luhačovice Jiřího Dědka čeká v čele společnosti zajímavý úkol. Záložní pramen Vladimír, který byl navrtán už v 80. letech minulého století, by rád připojil mezi běžně využívané přírodní léčivé zdroje. Zprovoznění pramene pod státním dohledem potrvá nejméně dva roky, ale ředitel je přesvědčen o tom, že silně mineralizovaný pramen ještě zvýší kvalitu lázeňské péče. Proslulost zdejších služeb je totiž postavena na využívání vody.

Lázně Luhačovice využívají k léčbě vody třetihorního moře. Jak se dá s tímto přírodním bohatstvím hospodařit ve 21. století?

V první řadě jde o sedimenty, ne přímo o vodu. Geologické podloží širokého okolí Luhačovic tvoří flyše (různě mocné soubory sedimentárních vrstev, jež jsou nejčastěji tvořeny z pískovců a jílů, pozn. red.), které díky své neprostupnosti udržely sedimenty třetihorního moře. Jde o přirozený koloběh vody v přírodě. Voda se z určité hloubky dostává na povrch tlačena kysličníkem uhličitým. Díky němu je agresivnější, nabírá na sebe minerály z okolních hornin a vrací se zpět na povrch. Trvá to stovky let, ale nejde o rezervoár, který bychom mohli vyčerpat.

V kterých místech Luhačovic se minerální voda dostává nejblíže povrchu?

Přímo naproti budově ředitelství je lázeňské náměstí, přirozené centrum lázní. Kdybyste tady kopali metr a půl pod povrch, narazíte na minerálku. Od toho místa dále prameny klesají hlouběji do země. Ještě dnes další soukromé firmy nové prameny hledají, ale ne každý pramen získá status přírodního léčivého zdroje, to je důležité říci. Ty podmínky jsou velmi přísné.

Komu vlastně luhačovické prameny patří?

Veškeré přírodní zdroje jsou majetkem státu, který určuje správce těchto zdrojů i to, jak se s nimi může nakládat. Naše akciová společnost spravuje 10 léčivých pramenů známých jako Vincentka II, Ottovka, Aloiska, Dr. Štastný, Nová Janovka, Nová Čítárna, Nový Jubilejní a Elektra. Ve správě máme také záložní a pozorovací pramen Jubilejní a Vladimír, o jehož běžné využívání nyní usilujeme. Další tři prameny na území Luhačovic spravují dva jiné soukromé subjekty.

Je množství minerální vody, kterou můžete k léčebným kúrám použít, nějak omezené?

Samozřejmě, v zájmu všech je dlouhodobá udržitelnost. My nyní využíváme asi 53 procent limitu. Český inspektorát lázní a zřídel při ministerstvu zdravotnictví má údaje o vydatnosti, teplotě, složení přírodních léčivých zdrojů v Luhačovicích za desítky let zpátky. Pokud by se s prameny něco dělo, okamžitě by přijal opatření. Státní dohled je přísný a naše povinnosti správců rozsáhlé a finančně náročné.

Zato ale můžeme prameny za poplatek po­užívat k léčení pacientů. Pokud je vody přebytek, musíme ji dát k dispozici lidem ve veřejných prostorách k pitné kúře zdarma.

To zdarma mě zajímá, protože údržba pramenů i objektů něco stojí. Nemluvě o nedávné velké rekonstrukci haly Vincentka a lázeňské kolonády. Váží si lidé toho, co je zdarma a stále dostupné?

Správa a údržba zařízení k využití přírodního léčivého zdroje pro vlastní potřebu nás stojí ročně až tři miliony korun. Ovšem spravujeme řadu pavilonů s veřejnými pítky, kolonádu a halu Vincentka, za jejichž užívání veřejnost ze zákona neplatí. Nyní nás údržba těchto prostor stojí 2–3 miliony korun ročně. Myslím, že většina návštěvníků si toho váží a chovají se slušně.

Od privatizace v roce 1992 jsme investovali do rekonstrukce objektů a léčebných zařízení celkově 1,8 mld. korun. Využili jsme i dotační zdroje a obnovili i veřejné prostranství včetně zásadní rekonstrukce zeleně a lázeňské kolonády. Jsem přesvědčen, že kultivace veřejného prostoru je druhým pilířem lázní, hned po vodě.

Jak se minerální voda od pramenů, rozesetých po městě, dostává až do koupelových van? Je jí po celý den dostatek?

Prameny nemají takovou vydatnost, abychom dokázali pokrýt najednou potřeby všech balneo provozů. V noci proto od pramenů nabíráme vodu pomocí čerpadel do centrálního vodojemu minerálních vod, který má objem 166 m³, a přes den teče samospádem do provozů. Díky tomu je minerální vody pro léčebný provoz dostatek a vana nateče už za dvě minuty.

Od vodojemu do našich zařízení vede v zemi minerálkovod o celkové délce asi tři kilometry. Je to další investice, o kterou se musíme starat.

Je v tradičním lázeňství vůbec nějaký prostor pro inovace?

To je dobrá otázka, protože základ lázeňství je ověřený staletími, znalosti našich předků jen kopírujeme. Ale některé procesy se skutečně snažíme inovovat, například technologii ohřevu. Dříve se voda pro koupele ohřívala v kádích a manipulací ztrácela důležitý kysličník uhličitý. Dnes vodu napouštíme zespod do dvouplášťové vany a do meziprostoru vháníme páru o teplotě 110 °C, která 200litrovou vanu ohřeje za 3,5 minuty z původní teploty 10–14 °C na požadovaných 34 °C. Bublinky pokryjí tělo, kysličník uhličitý prostupuje do podkoží, roztahuje periferní cévy, a zatímco nehybně ležíte, voda vás léčí, prokrvuje, upravuje krevní tlak.

HN BeNative

Satelit, který vyhledává vodu na Marsu, využívají česká města při úniku vody

▪ 8 min. čtení

Jak udržíte v klidu ve vaně ty nejmenší děti, které tady taky léčíte?

U dětí je skutečně těžké dosáhnout toho, aby ve vaně nekopaly, nečvachtaly. S tím souvisí naše další inovace, za kterou jsme dostali cenu Evropského svazu léčebných lázní. Ponechali jsme stejnou koupel jako před sto lety, ale prostředí je plné podnětů, které děti zaujmou a déle vydrží v klidu. Nechybí maják, záchranné kruhy, ryby či mořští koníci. Nad hlavami jim svítí hvězdné nebe, při proceduře mohou v televizi sledovat pohádku.

Při hospodaření s vodou narážíte na hygie­nické normy. Dá se v lázních někde vodou šetřit?

Pro uhličité koupele a inhalace jsme loni vyčerpali přesně 48 904 m³ minerální vody, třeba pro více než 70 tisíc uhličitých koupelí. Ve vaně se může vykoupat jen jeden člověk, to je norma. Na pitné kúry se ročně spotřebuje více než 20 tisíc m³ minerálky. Pokud jde o léčivou vodu, tam toho moc ušetřit nedokážeme.

U běžné pitné vody, kterou používáme při rehabilitaci a vodoléčbě, se snažíme používat nové technologie. Ve vybraných provozech máme systémy recyklace, takže když vypustíme 200litrovou vanu s pitnou vodou, až 70 procent vody můžeme použít znovu, pouze 30 procent vody je odpadní.

Příležitosti k úspoře jsou i v našich ubytovacích kapacitách, přece jen máme 1300 lůžek. V některých našich hotelech nebo penzionech jsme instalovali spořiče na kohoutky a do sprch. Úspora vody je znatelná.

Pocítili jste odliv klientů při pandemii?

Dlouhodobě sázíme na českou klientelu, proto u nás není situace tak tristní, lidé se k nám stále vracejí. Samozřejmě bylo těžké to uřídit a dodržovat všechna měnící se opatření, která provoz lázní limitovala v uplynulých dvou letech.

Na druhou stranu, naší léčby využilo loni téměř dva tisíce pacientů po covidu, kteří prodělali zápal plic. Pro ilustraci, v dřívějších letech to bylo tak 15 pacientů ročně. Teď hlavně doufáme, že se lidé přestanou bát chodit k lékařům a začnou čerpat lázeňskou léčbu, na kterou mají nárok.

Budoucnost vody a vodárenství

Stáhněte si přílohu v PDF

O klienty tedy strach nemáte. Je něco, z čeho máte obavy?

Největší hrozbou je kontaminace pramenů, které měly v Luhačovicích až do 80. let takzvané mělké jímání. Šlo o studny hluboké od dvou do 10 metrů. Po vydatnějších deštích docházelo ke kontaminaci povrchovou vodou, která naředila minerálku, a navíc občas přinesla i znečištění. Proto v 80. letech došlo k převrtání většiny pramenů na jímání z vrtů v hloubce 30–50 metrů, nejhlubší vrt je 56 metrů. Toto složité a nákladné opatření jednoznačně pomohlo.

Poslední dva prameny ve studních jsou Aloiska, kde ale vzhledem k osmimetrové hloubce studny problémy s kontaminací nejsou, a Ottovka, kterou jsme museli v minulých letech kvůli kontaminaci odstavovat. Její studna je hluboká pouze 1,5 metru, takže jsme přijali technické opatření. Po schválení inspekcí je ve studně speciální UV lampa ničící bakterie a voda je opět v pořádku.

Sedíte kousek od pramene Vincentky II, teče vám v ředitelně i z kohoutku?

Ne, neteče. Pokud chtějí naši hosté ochutnat, nalejeme jim z lahve. Minerální vody nejsou stolní vody, pitná kúra má svá pravidla.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost vody a vodárenství.