Reportáž z hranic: Z Ukrajiny prchají statisíce lidí. Z polské Přemyšle je přestupní stanice

Na Ukrajině sice nemá žádné příbuzné, ale nemohl zůstat sedět doma. „Se ženou jsme si říkali, že musíme něco udělat. Tak jsme přivezli zásoby na hranice a rodiny i jednotlivce odvezeme tam, kam budou chtít,“ říká třiačtyřicetiletý August nedaleko hraničního přechodu Krościenko-Smolnica.

Poblíž nejjižnějšího polského silničního přechodu s Ukrajinou přijel z Litvy. A není jediný. Kilometr od přechodu stojí zaparkované stovky aut, která čekají, koho vyzvednou. Ne všichni jsou s někým domluvení a čekají tak naslepo. Jako právě August. „Máme tři auta. Domluvili jsme se, že pojedeme na menší přechod a nabereme všechny, kdo budou potřebovat,“ popisuje.

Podpora ze strany místních je spíš partyzánská. Nepotrpí si příliš na organizovanost, o to více je ale vidět ochota lidí podat druhým překračujícím hranice pomocnou ruku. Situace však mladému Litevci není lhostejná ani z dalších důvodů. „Nemyslím si, že Ukrajina může být poslední. Jestli to bude vypadat špatně, jsme připravení odjet z Evropy,“ říká August, který má příbuzné za oceánem.

Mezitím kontroly v Polsku postupují pomalu. Za půl hodiny projedou z ukrajinské strany na polskou tři auta a pár žen s dětmi přejde hranici pěšky. Za závorou v Polsku čekají desítky lidí. Mezi nimi je i Pawol, který čeká na „Marinu“. Je to heslo, jež napsal na papír a vyvolává ho pokaždé, kdy nějaká žena projde.