Tati, a prohráli Rusové někdy nějakou válku? Jak mluvit s dětmi o katastrofě a naději

Jedeme s rodinou v autě, poslouchám zprávy z Ukrajiny. Ozývají se termíny jako humanitární koridor, dobývání Charkova, bombardování, jaderná válka. Když tu najednou třináctiletá dcera, která mívá standardně nasazená sluchátka, povídá: „Tati, a prohráli Rusové někdy nějakou válku?“ Trochu to mnou trhlo. Jednak proto, že dcera zjevně sluchátka nemívá na uších tak nepřetržitě, jak jsem si myslel. Pak proto, že jsem si ve vteřině uvědomil, že o tom, co se děje vlastně jen kousek od nás, mluvím s dětmi až trestuhodně málo. A konečně proto, že mi došlo, jak je důležité mít po ruce přiměřené a správné odpovědi. 

Celé mě to přivedlo k otázce, jak vlastně s dětmi mluvit o válce. Co jim říct? Jak jim to říct? O čem raději mlčet? Jak nakládat s jejich i našimi emocemi? Rychle jsem začal studovat dostupné materiály a zjistil, že existuje spousta užitečných manuálů, naznačujících základní směr, jak na to. Například od centra Locika nebo od Masarykovy univerzity: „Přestože se někomu může zdát, že je lepší o válce s dětmi nemluvit, úplné vyhýbání se tématu války by u nich mohlo úzkost a strach spíše zvyšovat. Je proto vhodné dětem s respektem k jejich věku a zájmu o téma poskytovat informace a pomáhat jim situaci porozumět,“ píše se ve skvělém materiálu katedry psychologie MU.