Brusel je ráj, každý by tam chtěl žít. Až na to, že vlastně ani ne

Představte si to. Je středa, půl dvanácté večer. Sedíte po několikátém silném belgickém pivu nad hranolky a fascinovaně sledujete všechno to mezinárodní hemžení okolo. Vedle vás sedí pár, kdy on mluví italsky a ona francouzsky. Barman je Albánec a kamarád, co se za ním zastavil, Srb. Všichni lidi, které potkáte, od prodavačky přes policistu až po popeláře, mluví valonsky, vlámsky, francouzsky a anglicky. Ideál městského liberála. Teda alespoň já jsem vše takhle sledoval minulý týden v Bruselu. A jako malej kluk jsem se tetelil z toho, co na první pohled vypadá jako ráj na zemi.