Hodnotná sbírka děl 19. a 20. století a do toho dílo současného autora, které na první pohled mezi klasické velikány absolutně nezapadá. Takováto situace už není v českých sbírkách výjimkou. „A když se sběratelů zeptáte, proč se rozhodli pro koupi malby, která absolutně nezapadá do toho, co ve svých sbírkách mají, odpoví vám, že je to pro ně extrovertní divočina, která jim rozbíjí jednotvárnost sbírky. Možná díky tomu i pocitově omládnou,“ vypráví Matyáš Kodl, konzultant Galerie Kodl.
Umění, které bylo dříve opomíjeno, či nové formy děl se stále více ocitají v hledáčku sběratelů a investorů. Ve velkých českých soukromých sbírkách lze už vidět fotografie, kresby, grafiky, kinetické umění či videoart. Český trh s uměním odráží řadu trendů, které rezonují v zahraničí. Tím největším z nich je nárůst poptávky po nejmladší generaci současných autorů.
„V loňském roce tento segment vyrostl nejvíce ve své historii a začíná vytvářet novou, podstatnou reportovanou a sledovanou kategorii trhu s uměním,“ potvrzuje art specialistka J&T Banky Anna Pulkertová.
Větší zájem o umělkyně
Místa v uměleckých sbírkách začíná zaplňovat umění od něžnějšího pohlaví. „Čím dál tím více sběratelů, i institucionálních, se záměrně soustřeďuje na sbírání děl od ženských autorek, které byly v minulosti upozaďovány. Také v souvislosti s hnutími typu Black Lives Matters se čím dál tím více daří i umělcům jiné než bílé barvy pleti. Mezi nejprodávanějšími mladými současnými umělci jsou aktuálně například Američan pákistánského původu Salman Toor, Afroameričan Rashid Johnson či Amoako Boafo, pocházející z Ghany,“ vypočítává Pulkertová. Dle jejích slov se neustále zvyšuje zájem o autory, kteří nepatří do hlavního proudu západních umělců.
„Sběratelé u nás si pořád hledají cestu k instalacím, plastice a sochám, souvisí to zejména s horší skladností těchto děl. Nicméně v posledních letech vidíme velký posun i v tomto a mnoho sběratelů se odvážilo už vykročit také směrem k umění nových médií, videoartu a dalším typům mediálního umění,“ přidává další z trendů Anna Pulkertová.
Velký boom zažívá také digitální umění v podobě NFT. „V Česku je tento trend teprve na začátku, každopádně i na tuto podobu umění by se v současnosti investoři měli zaměřit,“ radí Matyáš Kodl, přestože královskou disciplínou zůstává nadále klasická olejová malba na plátně.
Zatím spíše výjimkou je videoart v rodinných domech, ať už ve formě videoprojekce na stěny či pohyblivých obrazů umístěných v televizních obrazovkách nebo na tabletech. „V Česku to zatím není úplně běžné, ale i toto se pomalu mění. Na naší zářijové výstavě J&T Banka Art Index Pop‑up se prodalo i několik videoartových děl. Jeden ze sběratelů se svěřil s tím, že by rád nový přírůstek do sbírky zakomponoval do interiéru vlastního domova. Jednalo se o díla více meditativního než vyprávěcího charakteru. Na jednom z nich například pomalu dohořívala cigareta v popelníku, na dalším byl zachycen pohled z klášterního okna,“ popisuje Anna Pulkertová.
Příležitost i riziko
Současné umění láká investory nejen nižšími částkami za díla, ale i zajímavou možností zhodnocení v několika málo letech. „Pokud například daný umělec měl velkou sólovou výstavu v některé podstatné tuzemské či zahraniční instituci či si jeho dílo vybrala důležitá institucionální sbírka, může se stát, že cena jeho děl poskočí například i o 30 procent. Kdo si tedy pořídil dílo Krištofa Kintery před jeho výstavou v Rudolfinu či Josefa Bolfa před jeho prezentací v Národní galerii, určitě neprohloupil,“ říká Pulkertová.
Vysoký potenciál pro zhodnocení současného umění vidí také Matyáš Kodl. Ten zároveň varuje před tím, že se jedná o segment, který má všeobecně i nejvyšší cenové kolísání. „V Česku je celá řada autorů, u nichž ceny děl meziročně rostou dvouciferným tempem; mnoho z nich má ateliéry vyprodané na měsíce nebo i roky dopředu. Je ale potřeba zdůraznit, že ne u všech umělců je situace stejná a při výběru současných děl by se měl investor nejprve detailněji seznámit s trhem a poradit s odborníky,“ vysvětluje Kodl.
„Zásadním krokem je samozřejmě výběr autorů. Doporučil bych zaměřit se na umělce, kteří za sebou už mají výstavní činnost a jejichž díla jsou ideálně zastoupena i ve sbírkách veřejných institucí. Samozřejmě ještě větší potenciál k cenovému růstu mají díla absolventů nebo začínajících mladých umělců. Nicméně u takových také hrozí, že se neprosadí a jejich díla nebudou nikdy hodnotná. V tomto kontextu i záleží, jak velké riziko je sběratel při investici ochoten podstoupit,“ zamýšlí se Kodl.
Zastoupení může pomoci
Při sestavování umělecké sbírky může hrát roli také fakt, zda je umělec zastupován nějakou galerií. „Mnoho lidí má v tomto případě obavy, že zastoupení galeristou znamená automaticky pro koncového kupce vyšší cenu. Není to tak. V dobře nastaveném tržním prostředí by cena od galeristy měla být stejná jako cena z ateliéru,“ říká Anna Pulkertová s tím, že cílem galeristy je vystavovat daného umělce, dostávat jeho díla do důležitých sbírek, na zahraniční veletrhy, což přispívá ke zvýšení ceny daného umělce na trhu.
Polsko je nacionalistická země, s Českem se to nedá srovnávat, říká ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast
Stáhněte si přílohu v PDF
Přes galerie navíc už prodává řada českých kvalitních umělců. Například malíře Jaromíra Novotného zastupují dvě zahraniční galerie a pražská Hunt Kastner. „Se sběrateli se potkávám zřídka. Jen když je to pro ně osobně nějak důležité, pokud je pro ně umění osobní věc. Málokdy je to v ateliéru, to je intimní prostor. Jsem raději, když se vidíme na výstavě nebo v galerii. Vyhovuje mi ten odstup, kdy zprostředkování a praktické věci řeší galerie,“ vysvětluje malíř.
Pozor by si investoři měli dávat na nákup děl od umělců, kteří oslovují veřejnost spíše dobrým marketingem než kvalitou svého díla. Odborníci radí sledovat reakce na umělce vždy i ze strany odborné veřejnosti. „Umělec či umělkyně mohou být sebevíc chválení v lifestylových magazínech nebo v komerčních či aukčních galeriích, ale pokud se k jejich dílu kritici, kurátoři a teoretici umění stavějí skepticky, je velmi pravděpodobné, že ani další generace lidí pohybujících se na umělecké scéně je neocení a cena díla pak nejenom že neporoste, ale může i klesat,“ varuje Anna Pulkertová.
„Umělci, kteří za to skutečně stojí, neopakují historii, ale přichází se svými vlastními tématy a rukopisem. Neznamená to, že se nenechávají počiny svých předchůdců inspirovat, naopak; Picasso kdysi řekl, že dobří umělci kopírují, ti nejlepší kradou. Nekradou však jedna k jedné, ale ‚kradené‘ náměty rozvíjejí a posouvají svým nezaměnitelným způsobem dál,“ připomíná slova španělského velikána art specialistka J&T Banky.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
