Habartov je pětitisícové hornické městečko v oblasti bývalých Sudet, na jihozápadním úpatí Krušných hor. Rozprostírá se na území několika zaniklých obcí a jeho jádro tvoří bytovky z 50. a 60. let minulého století. Leží v oblasti sokolovských uhelných dolů, v nichž už se těžba chýlí ke konci. Lomy přímo u Habartova již po rekultivaci nahradilo jezero Medard, dnes největší umělé jezero v Česku. Díky tomu si vysloužilo přezdívku Sokolovské moře.

Oblast je tak nyní, asi po 100 letech, v období zlomu. Z průmyslové krajiny se pozvolna mění v rekreační ráj plný vodních ploch a příležitostí pro sportování. Svou krásou může návštěvníky překvapit. „V této oblasti jsme předtím nejdál dojeli do Karlových Varů na filmový festival nebo na hory na Klínovec. Oblast Sokolovska jsme měli zařazenou jako těžební oblast, o které jsme si mysleli, že je zničená. Po návštěvě místa jsme ale byli nadšení z krajiny, která v této oblasti je,“ popisuje architektka Magdalena Rochová z kanceláře JRA Jaroušek Rochová architekti.

V klidné, venkovské části obce architekti z tohoto ateliéru navrhli nový rodinný dům, který do oblasti přispěl i další malou vodní plochou, vlastním rybníkem. Přítomnost nedalekých dolů zde, na okraji lesa, není vůbec znát. Zvlášť na jaře, kdy plní vzduch vůně kvetoucích třešní, kterých v okolí roste opravdu hodně. Dům jsme nenavštívili osobně, s architekty i majitelem jsme si povídali na dálku. Vlastník domu si přál zůstat v anonymitě, proto neuvádíme jeho jméno.

Jasná volba stavět s architektem

Příběh domu se začal psát před několika lety. Jeho nynější majitelé žili jen asi 10 kilometrů odsud, v obci Kopanina, v historickém hrázděném domě, takzvaném egerlandském statku. „Dům jsme stavěli pro lepší dostupnost dětí do školy a nás do zaměstnání. Dále v tom asi hlavní roli hrál pozemek,“ vypráví majitel.

Rodina pochází z Habartova a parcelu, na kterou chodili místní na houby, měla vyhlídnutou už dávno. Pozemek o rozloze téměř 4800 metrů byl kompletně zasíťovaný a cena byla jen 200 korun na metr čtvereční. „Koupit takový pozemek v klidné lokalitě ve slepé ulici, s parkem a dětským hřištěm v sousedství, to se člověk ani jinam koukat nemusí,“ poznamenává vlastník domu.

Po dřívějších zkušenostech s projektanty, kteří se neohlíželi na detaily a připravovali návrh jen v rozsahu nutném pro získání stavebního povolení, byli s manželkou jasně rozhodnuti pro využití architektů. „Ateliér JRA jsme si vybrali na základě jejich realizace rodinného domu v Řevnicích z roku 2014, který nás zaujal. Neoslovovali jsme žádné jiné architekty, po druhé nebo třetí schůzce s Magdou a Radkem jsme byli na stejné vlně,“ pochvaluje si investor.

Přáli si přízemní dům bez schodů, který využije přirozený zářez v terénu. Chtěli také, aby každá obytná místnost měla vstup na terasu a byla otočená na jih. „Manželka měla ještě přání, aby dům a zahrada zajišťovaly absolutní soukromí. A já jsem měl požadavek na fasádu, abych ji nemusel do konce života opravovat nebo se o ni vůbec starat,“ shrnuje majitel.

Stavba mezi vzrostlými břízami

Dům, ve kterém bydlí rodiče se dvěma dětmi ve věku osm a devět let, stojí v horní části mírně svažitého pozemku a je částečně zapuštěný do svahu. Díky tomu, že je přízemní a má zelenou střechu, není z ulice téměř vidět. Architekti se snažili, aby „vplouval“ do krajiny, aby svou architekturou vytvořil nenásilný předěl mezi městem a krajinou. „Chtěli jsme, aby dům splynul s přírodou a z ulice zůstal přes zelenou střechu zachovaný výhled do krajiny,“ popisuje architektka Rochová.

Na pozemku zachovali vzrostlé břízy a další stromy a zakomponovali je do zahrady s rybníkem. Původně byl pozemek zarostlý náletovými dřevinami, ale architekti je nechtěli úplně vymýtit. Spolu se zahradním architektem vytipovali ty, které stojí za to zachovat. Stromy, zvláště břízy, pak ovlivnily i podobu stavby, architekti se snažili je do návrhu co nejvíce zapojit.

Směrem do ulice a ke vstupu dům působí uzavřeně jako pevnost – díky masivní kamenné stěně s menšími okny. Naopak do soukromé části zahrady se otvírá lehkou fasádou s velkorysým prosklením. Tento kontrast architekti zvolili záměrně. Majitelé si chtěli maximálně zachovat soukromí před zraky kolemjdoucích a na protější straně domu naopak interiér co nejvíce propojit s dostatečně chráněnou zahradou. „Kombinace materiálů byl nápad architektů, který splňoval mé přání o bezúdržbové fasádě,“ říká majitel domu.

Hlavní část domu leží podél ulice, jsou v ní garáž, toalety, technické zázemí a obytná část s ložnicovým křídlem. Na ni kolmo navazuje druhé, menší křídlo se vstupem a dalšími pokoji, které rozděluje zahradu na malou vstupní a větší soukromou část.

Stěna z oken a dveří

Obvodové zdi a stropy jsou ze železobetonu, zevnitř pokryté tenkovrstvou sádrovápennou omítkou. Zeď ze strany od ulice spolu s předstěnou z lomového pískovce vytváří sendvič s vloženou tepelnou izolací. Hliníková okna zde byla uložena tak, aby lícovala s povrchem fasády.

Aby dali stěnám otočeným do zahrady co největší lehkost, použili architekti optický trik. Celou fasádu od podlahy po střechu tvoří sestava z okenního systému. Před betonové konstrukce mírně předstupuje, takže stropy, atika a podpůrné ocelové sloupy jsou za touto stěnou schované a zvenčí téměř neviditelné. Tím architekti vtiskli domu velmi lehký a minimalistický vzhled.

Rodinný dům u lesa a rybníka

Místo: Habartov, Karlovarský kraj
Rok dokončení: 2020
Architekti a projektanti: Magdalena Rochová a Radek Jaroušek, JRA Jaroušek Rochová architekti, www.jra.cz
Plocha pozemku: 4738 m2
Zastavěná plocha: 386 m2
Konstrukce: železobeton, pískovcový kámen
Fasáda: kámen, okenní fasádní systém na celou výšku domu
Vytápění: tepelné čerpadlo vzduch‑voda, podlahové vytápění
Ocenění: nominace na Českou cenu za architekturu 2021

„Mezi fasádním systémem a plnou tloušťkou stropu a výškou atiky jsme vymysleli detail, ve kterém jsme použili speciální tenkou tepelnou izolaci, tak aby přechod fasády do střechy byl subtilní,“ vysvětluje Magdalena Rochová. V jiných místech je na stropech tepelná izolace v tloušťce 30 centimetrů a na stěnách 15 centimetrů.

Navíc si pohráli s kombinací velkých a menších oken, plných a prosklených dílů, pevných a otvíravých částí, minimalistických a širokých rámů. Výsledek může připomínat abstraktní obrazy Pieta Mondriana. Plné části jsou z hliníku s vloženou tepelnou izolací, což je materiál používaný na vchodové dveře. Obývací pokoj je možné propojit se zahradou díky posuvnému systému s elektropohonem.

Dveře pro dlouhány

Celý interiér navrhovali architekti na míru. „Kromě houpacího křesla po mé babičce jsme pořizovali vše nové. Vzhledem k našim dobrým zkušenostem s Magdou a Radkem z JRA jsme kompletní vnitřní vybavení nábytkem nechali na nich,“ říká majitel.

Je vidět, že architekti mají rádi minimalismus, stejně jako přírodní materiály a barvy. Pro podlahy zvolili masivní dub, na nábytek použili dubovou dýhu v kombinaci s lakovanými povrchy. V hlavní chodbě jsou zabudované skříně na celou výšku místnosti, úložné prostory na míru jsou i v šatně.

Dveře zasahují od podlahy ke stropu „Rádi navrhujeme dveře na celou výšku místnosti, pocit z prostoru je pak daleko velkorysejší,“ říká Magdalena Rochová. Dveře mají skryté zárubně a minimalistické designové kování. „Vzhledem k mé dvoumetrové výšce jsou dveře až ke stropu fantastické a jiné bych už snad ani nechtěl,“ pochvaluje si majitel domu.

Osvětlení je řešené přisazenými subtilními čtvercovými světly, která mají různou velikost podle rozměrů místností. Světlo zavěšené nad jídelním stolem je obdélníkové. V koupelnách kryje podlahy i stěny velkoformátová dlažba, keramická umyvadla stojí na pultech z dřevěného masivu.

Zajímají vás návrhy interiérů?

Designérka Klára Valová přichází do hrubých staveb a tvoří lidem domov od píky.
Pusťte si s ní podcast.

Rybník jako lákadlo pro život

Zelená střecha se během roku různě barevně proměňuje. Je to bezúdržbový typ lehké, takzvané extenzivní zelené střechy. Obvykle nebývá pochozí a sázejí se na ni spíše suchomilné rostliny. „Od samého počátku pro nás bylo důležité, aby byla střecha zelená a různě barevné rostliny se zapojovaly ve výhledech z ulice přes dům,“ popisuje architektka Rochová.

Pozemek má přibližně tvar trojúhelníku. Dům stojí podél jedné jeho strany, směrem od domu k rybníku se parcela zužuje. Rybník na pozemku původně nebyl, majitelé se rozhodli ho vybudovat až během navrhování domu a zahrady. „Část pozemku byl mokřad s vývěrem podzemního pramene. Stačilo ho vyčistit a rybník byl na světě. Jsem zastáncem toho, že na každé zahradě by měla být voda, která přitáhne nespočet živočichů,“ vysvětluje majitel.

Smůla na dodavatele a instalatér vtipálek

Projektování probíhalo hladce. „To také díky investorovi, který nám věřil. Od studie majitelé souzněli s návrhem a neměli potřebu nic za běhu upravovat, což se pak odrazilo v architektonicky jasném domě. Úpravy projektu během budování domu nikdy nepřinášejí dobré výsledky,“ myslí si Magdalena Rochová.

Spolupráci si pochvalují i obyvatelé domu. „Stavět s architekty bylo to nejlepší rozhodnutí. Už před realizací stavby jsme věděli všechny detaily včetně všech použitých materiálů, povrchů, barev, vybavení i přesné cenové kalkulace,“ hodnotí majitel, který se více než 15 let pohybuje ve stavebnictví, a tak ze zkušenosti oslovoval jen firmy, s nimiž už spolupracoval nebo je doporučili architekti. Ani tak se však nevyhnul problémům.

„Předně to byla insolvence a krach firmy, která dodávala systém oken, dveří a jižní hliníkové fasády. Pak to byla katastrofální kvalita dveří od známého českého výrobce. Architekti prosazovali vyzkoušeného italského dodavatele, ale já jsem trošku patriot a chtěl jsem české dveře. Chyba, ze které jsem se poučil,“ říká majitel.

Stavba

Stáhněte si přílohu v PDF

Až půl roku po nastěhování obyvatelé domu odhalili kuriózní chybu. Instalatéři jim v koupelně pro hosty zaměnili studenou a teplou vodu v podomítkové termostatické baterii a voda se nedala regulovat. Přišli na to, až když přijela první návštěva. „Byly dvě varianty, jak problém vyřešit: buď vybourat a vyměnit podomítkové těleso, anebo nechat dodavatele vymyslet, jak jinak chybu vyřešit. Naštěstí dodavatel přišel na to, že je možné dokoupit ‚střeva‘ podomítkové termostatické baterie, která byla přehozena už z výroby. Jsme rádi, že je to již v pořádku a nemuselo se nic bourat,“ popisuje majitel.

Stavba má podlahové vytápění tepelným čerpadlem vzduch‑voda, které se stará i o ohřev vody na mytí. Vytápí se na 22 stupňů, denně běží myčka, pračka a sušička, v zimě každý den také infrasauna pro tři lidi. Od dubna do října se několikrát denně nabíjí automatická sekačka. Celkový roční účet za elektřinu byl již dvakrát vždy do 58 tisíc korun, spotřeba vody se vešla do sedmi tisíc korun za rok.

Stavělo se dva roky, další rok trvaly úpravy zahrady. Zkušenosti s domem mají jeho obyvatelé veskrze pozitivní. „Vše, co jsme od něj očekávali, se nám splnilo. Dům je neskutečně prosvětlený a zahrada v podstatě vstupuje do domu. Jediná věc, jež se musela opravit, byla markýza, která byla umístěna ve středu nad atikou. Musela se posouvat asi o 35 centimetrů, aby mohla být sklopená a více stínila venkovnímu sezení,“ říká majitel. Pochvaluje si dostupnost do zaměstnání a školy, stejně jako služeb a lékařky. Blízko mají také bruslařskou in‑line dráhu a koupaliště.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stavba.