Xenofobní Češi? Nic takového v Bruselu nikdo netvrdí, vaše pomoc Ukrajincům je ohromující, říká komisařka

Do Česka se tento týden chystá speciální tým lidí od Ylvy Johanssonové, švédské eurokomisařky pro otázky migrace. Má zjistit, jak velká má být dodávka modulárních domů, o které žádá česká vláda kvůli nedostatečným kapacitám volných obytných prostor. Odhadem by tyto domy mohlo využít až 50 tisíc ukrajinských uprchlíků. „Jsme si dobře vědomi českých potřeb, vláda nám to sdělila. Pomůžeme vám,“ říká v rozhovoru pro HN a Aktuálně.cz Johanssonová.

HN: Byla jste teď dva dny v Česku, navštívila jste Kongresový palác, mluvila jste s několika ministry, hasiči, dobrovolníky. Jak Češi podle vás zvládají uprchlickou krizi z Ukrajiny?

Jsem ohromená. Zvládají to skvěle dobrovolníci, profesionálové i vláda. Česká republika je přitom po Polsku druhou nejzasaženější zemí v počtu ukrajinských uprchlíků. Máte důvod být na sebe hrdí.

HN: Jak může Česku nebo Polsku přispět s pomocí Ukrajincům zbytek EU?

Založili jsme onlinovou Solidární platformu, kde si členské státy vyměňují informace a nabízejí možnosti přesídlení Ukrajinců k nim. Je to na začátku, už se ale nabídly velké státy jako Německo, Francie nebo Španělsko, že k sobě mohou vzít Ukrajince z Česka a Polska, pokud o to ti lidé projeví zájem. Komise také uvolnila 10 miliard eur na pomoc se zvládáním krize, o které lze požádat bez složitého programování. Stačí říct, že žádáte o peníze na tolik a tolik uprchlíků, a komise uvolní 40 eur na každého na týden.

HN: O kolik peněz si řekla česká vláda?

Teď jednáme o konkrétní částce, proto nebudu zveřejňovat nějaká čísla.

HN: Česká vláda plánuje postavit modulární domy až pro 50 tisíc Ukrajinců, protože volné bydlení dochází. Požádala vás v této věci o pomoc?

Mluvili jsme o tom s ministrem vnitra Vítem Rakušanem. Zástupci Evropské azylové agentury, kterou mám pod sebou, přijedou tento týden do České republiky speciálně kvůli tomu, aby se o tomto typu bydlení pobavili a vyhodnotili, jak to může Evropská komise finančně podpořit, případně jak můžeme pomoci zprostředkovat dodávku. Jsme si dobře vědomi vašich potřeb, česká vláda nám to sdělila. Pomůžeme vám.

HN: Byla jste ministryní práce ve švédské vládě v době migrační krize 2015. Jaké hlavní poučení jste si z krize odnesla?

Pamatuju si, že jsem se cítila velmi sama v tom boji, protože všechny země si to řešily samy doma. Jako kdyby Švédsko bylo ostrov a EU ani neexistovala! Takže teď, když mám zodpovědnost za migraci, beru jako svůj osobní úkol udělat všechno pro to, aby EU byla přítomná, abychom byli solidární jeden s druhým. Proto jsem ráda, že jsme krátce po začátku války aktivovali směrnici o dočasné ochraně ukrajinských uprchlíků. Znamená to, že mají legální pobyt v EU nejméně na rok, mohou se ucházet o práci a poslat děti do škol. Máme jasná a stejná pravidla s jejich zacházením po celé EU.

HN: Čeho by se mělo Česko vyvarovat při umisťování Ukrajinců v zemi na základě vaší zkušenosti?

Že je potřeba dívat se nejen na to, ve kterém městě je dostatek volného ubytování, ale také jestli tam lidé seženou práci a děti budou mít místo ve školách. Vím, že to není jednoduché, ale je to nevyhnutelné. V roce 2015 jsme ve Švédsku opakovaně čelili situaci, že jsme našli volné byty pro uprchlíky v okresech, kde pro ně ale nebyla práce. Lidé potřebují mít střechu nad hlavou, ale také práci a vzdělání pro svoje děti, aby viděli smysl v novém životě. Pomáhá to také předejít napětí ve společnosti, když se cizinci ihned nějak podílejí na jejím chodu.

HN: Jak jste sháněli práci pro lidi dominantně ze Sýrie, kteří neuměli švédsky?

Osvědčilo se nám začít hned pracovat s tím, co dotyčný uměl. To znamená, že pokud přišel učitel matematiky – já jsem původní profesí učitelka matematiky –, hledali jsme, kde by mohl najít práci člověk, který rozumí matematice, číslům. Domluvili jsme se se sociálními partnery, školami, cechy, odboráři, aby se stali mentory uprchlíků podle oborů. Naši učitelé pak pomohli syrským učitelům, lékaři sekundovali lékařům a takto po profesích je zapojili do společnosti. Náš základní přístup byl, začněme se schopnostmi a znalostmi každého jednotlivce. Převažující pohled na uprchlíky je, že se jim musí pomáhat. Ale oni sami toho docela dost dokážou!

HN: Co dělat pro to, aby vydržela solidarita s uprchlíky co nejdéle?

Záleží hlavně na nás, jak se budeme chovat. Švédská zkušenost velí dělat s nimi něco normálního. To znamená vtahovat je do běžných, denních aktivit. Jít s nimi klidně běhat nebo třeba společně vařit! Dát jim pocítit, že do nové společnosti patří. Člověk se cítí doma nikoliv v často abstraktním národě, ale v místní komunitě, někde, kde to dobře zná, kde to znají jeho děti a cítí se tam dobře.

HN: Země visegrádské čtyřky včetně Česka získaly nátěr nesolidární, xenofobní skupiny u zbytku EU kvůli svému odporu proti uprchlickým kvótám v roce 2015. Je toto zapomenuto?

Nezaznamenala jsem za dobu svého mandátu, že by o České republice nebo jiných zemích někdo takhle mluvil. Já jsem před půldruhým rokem navrhla nový pakt o migraci a ten povinné kvóty neobsahuje. Považovala jsem je za špatné řešení. Potřebujeme samozřejmě solidaritu všech, protože migrace se nikdy nezastaví a každý stát musí nějak přispět. Ale ne kvótami.