„1941–1945 – můžeme zopakovat!“ Z oslav Dne vítězství udělal Putin agresivní demonstraci vyvolenosti

Den vítězství, 9. května, je dnes v Rusku manifestací pocitu neustálého ohrožení, neporazitelnosti a vyvolenosti. Geneze tohoto přesvědčení započala už před ruskou revolucí. Bolševici měli za vzor jakobíny a pařížské komunardy a věřili, že příčinou jejich neúspěchu bylo, že nedokázali rázně potlačit reakci. Po snadném puči na podzim 1917 Lenin zprvu věřil, že se revoluce rychle rozšíří do světa a k jejímu uhájení v Rusku postačí rozložit armádu zakládáním vojenských sovětů. Hlásání třídní nenávisti však vyvolalo organizovaný odpor důstojníků a vznik bílých armád. Lenin rychle opustil své původní mínění, že se ruská revoluce bez teroru obejde, a naopak prosadil jeho rozšíření z jednotlivců na celé skupiny. Jiní bolševici šli ještě dál. Výroky Marata a Robespierra o teroru jako nástroji války začali vykládat jako výzvy k preventivnímu odstranění celých skupin obyvatelstva.

Vývoz revoluce se však nezdařil a ani vystupňování teroru v Rusku nepřineslo kýžené výsledky. Přineslo však všudypřítomnou moc tajné policie a ruku v ruce s tím se mezi komunisty upevnil pocit obklíčení. Začala éra ideologické indoktrinace. Byl to však teprve nacistický útok a strašlivá zkušenost s okupací, které padlo za oběť přes 1700 měst a 70 tisíc vesnic, co přesvědčilo většinu obyvatel Sovětského svazu, že to, co jim vládnoucí strana tvrdila, je skutečně pravda.