Deník uprchlice: Práce mi dává sílu věřit, že se život zlepšuje, ale na Ukrajině stále umírají dívky, jako jsem já

Jmenuji se Svitlana Miščenko, je mi 25 let a jsem uprchlice z Ukrajiny. Narodila jsem se ve Vinnycji, v malém krásném městě na hranicích s Moldavskem. Tam jsem získala bakalářský titul v oboru učitelství, ale před válkou jsem pracovala jako specialistka na sociální média v Kyjevě. Nejdříve jsme z Ukrajiny utekli do Moldavska a pak přes Rumunsko a Maďarsko k vám do České republiky. Spolu se mnou v Česku byly i moje mladší, patnáctiletá sestra a maminka. Prahu už jsem ale opustila, dostala jsem totiž práci asistentky marketingu ve firmě sídlící v Severním Irsku. Zde je další díl mého blogu. (Předchozích sedm dílů najdete zde.)

Dobrý den! Jsem ráda, že mohu napsat tento článek. Mám pocit, že jste moji přátelé. Tento týden se stala velká událost – šla jsem do práce! Bylo to velmi vzrušující. Vzbudila jsem se ve tři ráno, nalíčila se, vzala si s sebou pas, zápisník a tužku, oblékla si to nejlepší oblečení, které jsem měla, a šla. Dobrovolník, se kterým bydlím, mě odvezl do kanceláře, a dokonce mi zabalil oběd. Uvědomila jsem si, že nemám absolutně žádnou tašku, takže první den jsem musela jít s balíčkem.