Nemusíte být ekonom, abyste věděli, co termín stagflace znamená. Pokud jste to nevěděli, brzo se to dovíte, tento výraz bude v nejbližších měsících často skloňován. O vysoké inflaci slyšíme každý den a vidíme ji v obchodech na vlastní oči. Jedním z dopadů inflace je reálný pokles mezd a úspor, který vede k poklesu spotřeby domácností. Na úrovni firem se inflace projevuje růstem provozních nákladů s dopadem na investiční aktivitu firem. Obojí přispívá ke zpomalení růstu ekonomiky, možná i na jistou dobu k poklesu HDP. Co s tím? Ve srovnání s „normální“ recesí je stagflace pro fiskální i měnovou politiku obtížněji řešitelný problém.

Na prvním místě je potřeba vyzdvihnout nezbytnost koordinovaného přístupu obou složek hospodářské politiky. Koordinace nikoli ve smyslu podřízenosti jedné politiky vůči druhé, ale ohleduplnosti navzájem. Zkrátka aby jeden neříkal hot a druhý čehý.

Začněme s měnovou politikou. Zde záleží, jak jsou definované cíle centrální banky. Jde pouze o cenovou stabilitu, nebo má brát ohled také na nezaměstnanost? Odpověď určuje, jak moc restriktivní bude centrální banka v boji s inflací v období stagflace. Pokud ovšem do hry vstoupí riziko dlouhodobějšího zvýšení inflačních očekávání, nezbývá než řešit situaci razantní restrikcí, podobně jako americký Fed na začátku 80. let minulého století.

Fiskální politika by měla zohlednit sociální dopady vysoké inflace. Řada parametrů fiskální politiky je nastavena fixně, například životní minimum, a při vysoké inflaci je nutné s nimi pracovat, aby plnily svou úlohu. Pokud se vláda rozhodne pro diskreční kroky, měly by být adresné a přesně zacílené na vybrané sociální skupiny. Plošné kroky na výdajové straně či změny daní bývají nákladné, což zejména v situaci vysokého rozpočtového schodku není právě žádoucí.

Stagflace je nepříjemná, nicméně nečekaně vysoká inflace může dočasně pomoci vládě s výší dluhu. Inflace přirozeně pomáhá každému dlužníkovi erozí reálné hodnoty jeho závazků. Nicméně pokud nedojde ke skutečné a dostatečné konsolidaci veřejných rozpočtů, dluh se rychle vrátí tam, kde byl.

Stagflace, způsobená primárně vnějším nákladovým šokem, jednou odezní a při vhodné měnové a fiskální politice se ekonomika vrátí k normálnímu růstu a nízké inflaci. Při nevhodné hospodářské politice se problémy s růstem a inflací mohou zbytečně protáhnout.