Alan Johnson často hovoří o tom, jak jsou pro byznys současnosti důležité diverzita a multikulturní pohled. Sám je toho příkladem: je rodilý Brit, ale předky má v Africe i Evropě. Žil a pracoval v sedmi zemích, jeho manželka je Italka. Jako prezident Mezinárodní federace účetních (IFAC) se z diverzity snaží udělat téma i pro profesi, kterou si lidé běžně spojují spíš se standardy a finančními výkazy.

Ve svém oboru vidí Alan Johnson další příležitosti, které s diverzitou souvisí: účetní a auditoři musí sehrát hlavní roli v měření a ověřování takzvaných zpráv o udržitelnosti. Ty budou časem pro firmy povinné a stejně důležité jako finanční výkazy.

Do Prahy jste přijel na dvoudenní konferenci zástupců komor auditorů zemí Visegrádské skupiny. Tam jste měl kratší projev. Můžete zrekapitulovat, co bylo hlavním sdělením? 

Týkalo se důležitosti integrity naší profese v této době – v době, kdy musíme podpořit udržitelný ekonomický růst ve světě. Základy této profese spočívají v budování důvěry. Svět se rychle mění a účetní profesionálové – ať už jde o firemní či samostatně působící profesionály, nebo o auditory – se musí zasadit o silnou a efektivní správu ve firmách, organizacích i ve veřejném sektoru. Musí se postavit za to, aby naše profese byla silná a mohla poskytovat kvalitní audity a vysokou míru ujištění. Musí pomáhat v jednotlivých ekonomikách s tou nyní tak nesmírně důležitou agendou, které říkáme ESG (udržitelné investice – pozn. red.). 

K udržitelnosti se ještě dostaneme. Jaké jsou ale další velké výzvy, které podle vás před účetními a auditory stojí? 

Je třeba zapracovat také na tom, abychom byli atraktivní pro novou generaci. Dnešní mladí lidé v této profesi vidí hlavně dlouhou pracovní dobu, velké pracovní nasazení. Někomu může tato profese připadat nudná. Je to pochopitelné, protože rovnováha mezi prací a soukromým životem se leckdy hledá těžko. Navíc, covid nás naučil, jak je důležité mít tuto rovnováhu dobře nastavenou. Proto teď musíme mladým lidem ukázat, že naše profese přináší společnosti velkou hodnotu. Nejde jen o vedení účetnictví. Ve velké míře přispívá ke strategii a rozvoji byznysu. Zamýšlí se nad charakterem zákazníků, spotřebitelů. Přemýšlí o společnosti jako takové. A tím se opět dostáváme k ESG. Dám vám příklad: Na konci 70. let jsem začal pracovat v Unileveru. Šel jsem tam proto, že jsem byl přesvědčený, že „dělá věci správně“ – pro společnost, pro budoucnost, ne pro krátkodobé cíle. Unilever takto fungoval od svých začátků – rodinná firma, pečující o zaměstnance, zákazníky a dodavatele a také o prostředí kolem. Přesně z tohoto důvodu jsem pro Unilever vydržel pracovat více než 30 let.

Alan Johnson (66)

Rodilý Brit Johnson strávil 35 let v nadnárodní skupině Unilever, díky ní pracoval na různých pozicích v Evropě a Africe. V letech 2005 až 2011 byl ve skupině šéfem auditu. V Unileveru také zastával pozici finančního ředitele v globální potravinové divizi. V minulosti působil i v pozici neexekutivního ředitele v portugalské potravinářské skupině Jerónimo Martins. Zastává rovněž neexekutivní funkce ve společnosti orientující se na výrobu lihovin William Grant & Sons a v tabákové firmě Imperial Brands. Se svojí ženou nyní žije v Bruselu. V orgánech IFAC se angažuje řadu let. Prezidentem federace se stal v roce 2020, jeho dvouletý mandát mu skončí v listopadu. 

Ale v té době něco takového jako ESG ještě ani ne­existovalo…

Ten termín vůbec neexistoval, ale je zajímavé, že tato firma už tehdy ESG praktikovala. Jen se tomu říkalo „dělat dobro“ nebo „dělat věci správně“. Ale co je ve výsledku ESG jiného? ESG si velmi cením, neboť nám ta zkratka dává možnost narativu, ve kterém si můžeme vyjasňovat, co všechno znamená. A snažit se, abychom v ESG byli konzistentní všude na světě.

Co podle vás ještě před vaší profesí stojí?

Určitě jsou velkým tématem technologie. Potřeba nás profesionálů se na tuto technologii adaptovat, přijmout ji a využít. Ale to nestačí. Je třeba, aby i lidé ve firmách a organizacích, kteří nejsou z našeho oboru, rozuměli jazyku účetnictví, protože je to jazyk byznysu. Toto je dvojnásob potřebné v době, kdy začíná narůstat důležitost nefinančního reportingu.

IFAC si klade za cíl být vlivným hlasem vaší profese a sdílet myšlenky a zkušenosti z různých zemí. Pomáhat sjednocovat pravidla. Ale zároveň tu existuje obrovská fragmentace pravidel, standardů a politik. Něco jde z EU, něco z USA… 

Jakákoli fragmentace pravidel a regulace je pro byznys noční můrou. A také to stojí peníze. My jako federace prosazujeme a hájíme konzistentní regulaci, která je sladěna napříč zeměmi. Dnešní firmy už neoperují jen v rámci hranic svých zemí. I ty, které působí pouze na domácím trhu, mají dodavatele ze zahraničí. Proto představují různé rozdrobené regulace, které nejsou konzistentní. To s sebou nese velké náklady a těžkosti pro lidi, již mají dodržování těchto pravidel na starosti. My z pozice IFAC z toho důvodu pravidelně mluvíme s regulátory, aby chápali, jak jejich pravidla na byznys dopadají.

Zkomplikoval situaci ještě více brexit?

Věřím ve vítězství zdravého rozumu. To i v případě události, jako je brexit. Není v ničím zájmu zničit oněch téměř 50 let integrace a ladění pravidel mezi těmito dvěma bloky – Evropou a Velkou Británií. Jestli se ptáte, jak tomu může IFAC napomoci, tak odpovědí je, že se zapojujeme do diskuse se členy naší federace, pomáháme jim hájit lepší regulaci v jejich zemích. Přistupujeme k tomu jako profese na regionální úrovni, například prostřednictvím organizace Accountancy Europe v Bruselu a také prostřednictvím regionálních organizací v dalších částech světa. Někdy kolem roku 2014 jsme zveřejnili zprávu, kde jsme zkusili odhadnout náklady, které byznysy mají kvůli fragmentaci regulace. A dospěli jsme k závěru, že globálně jde o stovky miliard dolarů. Tento materiál jsme pak sdíleli s regionálními a národními členskými organizacemi a dalšími partnery, abychom na tyto obrovské náklady, o kterých je v rámci byznysu třeba hovořit, upozornili.

Udržitelnost a ESG přidává další úroveň fragmentace, protože různé země jsou v udržitelnosti různě daleko, mají odlišné priority.

Je to pravda, ale tady nevidím problém. Možná každý blok jde v ESG vpřed různým tempem, ale důležité je, že všichni jdeme stejným směrem. My v IFAC pracujeme usilovně na tom, aby se ustavily mezinárodní standardy pro udržitelnost. Kdyby tato pravidla měla přicházet od různých regionálních rad, které vytyčují odlišné startovací čáry, trvalo by dlouho, než bychom dosáhli sblížení a finálního stavu. Takže jsme přivítali, že v listopadu 2021 vznikl International Sustainability Standards Board (ISSB) v rámci IFRS Foundation. Myslíme si, že IFRS Foundation je správná volba, protože je tato nadace domovem mezinárodních účetních standardů a platí za spolehlivou. Mezinárodní účetní standardy IFRS se dnes používají ve více než 100 zemích. Je to dobrý začátek a už se rozběhla práce na mezinárodních standardech ESG, které by platily po celém světě.

Problém samozřejmě je, že například EU je mnohem dál v mnoha ohledech udržitelnosti, takže je třeba sladit to, co už vzniklo v Evropě, s tím, co bude relevantní pro zbytek světa. Musíme chápat, že rychlost těchto změn bude různá v různých koutech světa. Ale vyhneme se tomu, že budeme vytvářet fragmentaci hned na začátku.

Profesionálové z oboru účetnictví a daní sehrávají klíčovou roli v boji proti korupci a podvodům. Ale v poslední době tu máme několik případů firemních finančních skandálů – případy jako Wirecard nebo z nedávné doby Adler Group –, které v očích veřejnosti na tuto profesi vrhají stín. Někdo si může myslet, že tady i vaše profese selhala. Co si o tom myslíte vy? 

Zkusím dát trochu do kontextu, co a jak auditor dělá. Auditor se pohybuje v určitém ekosystému. Tento ekosystém se skládá z lidí, kteří připravují účetnictví, z těch, kteří mají na starost řízení firmy, a pak je tu i nezávislé posuzování, které připadá na auditory. Já říkám už několik let toto: kvalitní audit závisí na tom, aby všechny tyto složky dobře pracovaly společně. Konkrétně například o Wirecard mluvit nemohu, protože tam probíhají určité právní procesy a já o té kauze nevím dost. Ale obecně: vždy, když firma zbankrotuje, selže někde v onom zmíněném ekosystému. Složitost byznysu v dnešní době je tak obrovská, že kdyby měl audit pokrýt vše, co se ve firmě děje, tak to nelze zaplatit. Prostě by si takový audit nikdo nemohl dovolit. Audit je také do velké míry věcí profesionálního názoru. Ten ale musí být opřen o znalost firmy, o chápání managementu, o posouzení rizik a solidní práci. Když se problém, jako byl Wirecard, stane, je to nesmírně smutné, protože to zasahuje hlavně drobné investory a ovlivňuje živobytí lidí, úspory na důchod a podobně.

Co může vaše federace dělat, aby takových krachů bylo méně?

Hlavně musíme dostát našim etickým hodnotám. Podvody a obcházení pravidel se dějí v rámci celé organizace - nejde tu jen o ty, kteří se starají o účetnictví, i když často mají o finančním dění velmi dobrý přehled.  V naší branží máme mezinárodní etický kodex, ke kterému se musí přihlásit všechny z oněch tří milionů našich profesionálů. Mají manažeři takový kodex, nebo ředitelé? Proč nemít etický kodex pro ředitele? Nic takového není. Nebo pro marketingové ředitele, pro manažery obchodu? My můžeme zkrátka udělat jen tu svoji část.  Ale pokud nebudeme vštěpovat našim profesionálům tyto etické principy a hodnoty, tak se podvody a korupce  bohužel dít budou. 

Jedna z oblastí, jíž teď vaše odvětví řeší, je zaměření na malé a střední podniky. Ty jsou klíčové pro ekonomický růst. Ale například ve střední Evropě je kvalita účetnictví v malých firmách mnohem nižší než u velkých korporací, které si mohou dovolit drahé mezinárodní účetní a auditorské firmy. Jak to řešit? 

My si toto téma velmi uvědomujeme. Ekonomiky nebudou růst udržitelně, pokud budou malé a střední podniky slabé. Tento typ firem je naprosto kritický pro fungování jakékoli ekonomiky. Podle Světové banky představují asi 90 procent globálního hospodářského výkonu a zaměstnávají více než 50 procent všech pracovních sil. Dokonce i velké nadnárodní firmy jsou na nich závislé, protože pro ně plní roli dodavatelů. Jde nám o to, aby, když se účetní nebo auditorské standardy navrhují, byl hlas malých a středních firem slyšet. I u nás v IFAC se snažíme mít dostatečné zastoupení drobných účetních a auditorů. Když se tvoří naše auditní a etické standardy, tak k názoru menších firem přihlížíme. Velké téma teď je, aby se tyto standardy také vztahovaly na takzvané  LCEs – méně komplexní společnosti (Less Complex Entities). 

Mezinárodní federace účetních (IFAC)

Globální organizace zastřešující profesi účetních. Pomáhá se sdílením zkušeností, podporuje tvorbu a nasazení mezinárodních standardů. Má asi 175 členských a přidružených organizací ve 130 zemích. Zastupuje tak více než tři miliony účetních profesionálů na celém světě.

Jste velkým zastáncem multikulturalismu a diverzity. Jak tyto hodnoty lze prosazovat v rámci IFAC?

Diverzita je jedním z úspěchů naší federace. V současnosti máme 13 žen v třiadvacetičlenné radě federace. To je už čtvrtý rok, co jsou v radě ženy zastoupeny většinově. Takže inkluzi, kterou společnost potřebuje, bereme vážně. Na prvním místě tím člověk hlavně musí žít sám. Pouhé mluvení o tom nemá smysl. 

Připraveno ve spolupráci s  Komorou auditorů ČR.
Logo, Komora Auditorů ČR