Na počátku letoška zrychlil růst hrubého domácího produktu na téměř jedno procento mezičtvrtletně, a meziroční růst HDP tak zesílil k téměř pěti procentům. Struktura HDP s poklesem spotřeby domácnosti a oživení fixních investic ve stavebnictví a do dopravních prostředků se navíc jeví jako méně proinflační. Tyto údaje mohou vyvolat zdání příznivého ekonomického vývoje. Ovšem zdání klame a vnímáme tři hlavní faktory vytvářející iluzi silného růstu ekonomiky.
Růst HDP byl na počátku letošního a také na konci minulého roku podpořen čistými exporty, tedy rozdílem mezi vývozy a dovozy zboží a služeb. Ovšem (zjednodušeně řečeno) v cenách předcházejícího období. Nicméně rostoucí ceny dovážených komodit ubírají z disponibilního důchodu domácností a ze zisků firem a v ekonomice ve skutečnosti zbývá méně prostředků. Tento jev zachycuje tzv. reálný hrubý disponibilní důchod. Ten odráží vývoj reálného HDP a přidává ztráty (případně zisky) ze směnných relací, které se nyní zhoršují, jelikož ceny vývozů rostou pomaleji než ceny dovozů. Odhadujeme, že tato veličina v prvním letošním čtvrtletí, jakož i v posledním loňském, poklesla o 0,4 procenta mezičtvrtletně a její meziroční růst zpomalil k 1,6 procenta, což je v ostrém kontrastu se silným růstem HDP.
Za druhou deziluzi lze považovat pomalé oživení produktivity, tedy růstu přidané hodnoty na odpracovanou hodinu, a to napříč hlavními sektory v ekonomice. Stále nedokončený návrat ekonomiky na předcovidovou úroveň byl spíše ve znamení oživení počtu odpracovaných hodin na pracovníka. Tento ukazatel dosáhl předcovidových hodnot již ve druhé polovině minulého roku.
Ačkoliv fixní investice překvapily pozitivně, jsme nadále svědky stagnujících investic do strojů a zařízení. Ty zůstávají zhruba 17 procent pod předcovidovou úrovní a asi 25 procent pod předcovidovým trendem. Tato třetí deziluze navíc nabourává tezi méně proinflační struktury růstu HDP, zvláště přihlédneme-li k potřebnému nahrazování práce kapitálem kvůli stárnoucí populaci.
