Sedadlo je nejdůležitější prvek interiéru železničních vagonů, je přesvědčen Tomáš Boruta ze společnosti Borcad. Firmu na vývoj a výrobu sedadel založil v podhůří Beskyd jeho otec Ivan Boruta v 90. letech minulého století. V současnosti patří mezi tři největší výrobce v Evropě a jejich sedadla pokrývají doslova celý segment železniční dopravy – od regionálních linek až po komfortní řady s elektrickým ovládáním. Fabriku, jak firmě říkají, dnes mají vyprodanou na dva roky dopředu.

Trend zvyšování komfortu míří i do veřejné dálkové dopravy

Ivan Boruta, zakladatel a majitel firmy Borcad, stál u zrodu sedadla s elektrickými motory, které přináší nový rozměr luxusu a pohodlí i na české železnici. V prémiové třídě je mají například vlaky Leo Express.

Elektricky nastavitelná sedadla do vlaku začali v Borcadu vyrábět jako vůbec první, protože i konkurenční firmy z Německa považovaly tento trend na dráze za nereálný a v podstatě zbytečný. „Zkusili jsme aplikovat naše dřívější zkušenosti s výrobou polohovacích křesel pro zdravotnictví a soukromí dopravci to přijali. Chtějí se odlišovat,“ popisuje cestu, kterou se jeho firma vydala, Ivan Boruta.

Elektricky nastavitelná sedadla si objednal i jejich klíčový zákazník, společnost Siemens, která jimi vybavila luxusní třídu vysokorychlostních vlaků v Turecku. Sedadla od firmy Borcad má i kultovní švýcarský vlak Glacier Express či kanadský Rocky Mountaineer. V souhrnu jde ale stále o velmi úzký segment zákazníků. „Luxusní sedadla tvoří zhruba deset až patnáct procent naší výroby,“ vysvětluje Tomáš Boruta, který má ve firmě na starosti marketing a obchod v Česku a ve střední Evropě. Komfortní polohovatelná sedadla totiž ve vagonech zaberou více místa, což je pro mnoho dopravců zásadní problém. „Perou se tu dva trendy. Tím prvním je tlak na ekonomičnost provozu, což hovoří zejména ve prospěch lehkých sedadel v co nejvyšším počtu v každém vagoně. Na druhé straně jsou rostoucí očekávání cestujících, kteří při cestování vlakem vyžadují pohodlí a komfort,“ popisuje paradoxní situaci Tomáš Boruta. „Je to doslova boj o prostor,“ dodává.

A nejde tu jen o souboj kapacity a komfortu, ale i komfortu a váhy sedadla. Přibyl tlak na ekologické materiály, které jsou ovšem těžší než plasty. Zatímco plast může mít tloušťku do dvou milimetrů, dřevo jich potřebuje nejméně šest. Navíc povrchové úpravy dřeva, vyžadované paradoxně stejnými zákazníky, kteří volají po přírodních materiálech, ničí jeho původní vlastnosti, například přirozenou antibakteriálnost.

Tak trochu začarovaný kruh

Hmotností sedadel se v Borcadu zabývali už před deseti lety, kdy toto hledisko ještě nikdo neřešil. „Využíváme speciálních vysokopevnostních ocelí, které snížily hmotnost sedadla až o čtyři kilogramy. Ve vlakové jednotce se třemi sty sedadel činí rozdíl přes jednu tunu,“ upozorňuje na důležitý parametr Ivan Boruta.

Pokud jde o materiály, je to dané i kulturními vzorci jednotlivých zemí. „Skandinávie postupuje směrem ke dřevu a přírodním materiálům, odmítá pravou kůži. Ovšem tím se zase dostáváme k vyšší hmotnosti, která způsobuje větší spotřebu elektrické energie a větší opotřebení kolejnic,“ vysvětluje Tomáš Boruta. Rovnice hmotnost = ekonomika = spotřeba tak zatím nemá ideální řešení.

Kapacita hraje prim

Firma Borcad se díky vlastnímu oddělení vývoje a designu snaží přinášet komfort v nejvyšším možném měřítku dokonce v regionální dopravě. Nicméně právě v městské a příměstské dopravě tlak na zvyšování kapacity vlaku sílí. „Infrastruktura je tu dvě stě let a postavit další liniovou stavbu nebo přidat koleje je velký problém. Zbývá jen navýšení počtu vagonů a přidání dalších řad sedaček,“ konstatuje Ivan Boruta.

Pohodlné posezení

Zakladatel firmy pracoval se svým týmem i na vývoji sedadla Genio, které se stalo doslova bestsellerem. Už dvě stovky vlaků je mají na své palubě u sousedů v Rakousku a dalších cca pět desítek ještě přibude. „Cestující si může díky posuvu sedačky změnit úhel sezení. Pracovali jsme na ergonomii štíhlého sedadla, pohodlném podhlavníku, nechybí ani stolek na PC,“ vypočítává Tomáš Boruta výhody oblíbeného sedadla.

BORCAD

Firmu se sídlem ve Fryčovicích v podhůří Beskyd založil v roce 1990 Ivan Boruta (na fotografii vlevo) jako malé konstrukčně‑vývojové studio.

Od křesel pro veterinární a zdravotnické potřeby se postupem let posunula k inovativní výrobě interiérového vybavení do vlaků.

V současnosti má 240 zaměstnanců a díky originálním konstrukčním řešením patří mezi tři nejvýznamnější výrobce v Evropě.

Hlavními zákazníky jsou společnosti Siemens, Škoda, Stadler, České dráhy.

Sedadla firmy Borcad vybavila přes 1100 vlaků ve 24 zemích světa.

A protože se firma snaží produktovou řadu neustále inovovat, má už v nabídce nové sedadlo Visio. Jde o extrémně „tenké“ sedadlo, které ale poskytuje stejný komfort v náklonu opěráku jako luxusnější sedadla v dálkové dopravě. „Abychom byli schopni na trendy včas reagovat, je vývoj nových produktů naprostou nutností,“ zdůrazňuje Ivan Boruta. Podle jeho slov by se bez vlastního vývoje a designu nikdy nedostali nejen na evropský, ale ani na český trh. Vývoj nového produktu přitom trvá inovativnímu týmu od 18 do 30 měsíců.

Postupem času ve firmě Borcad přešli od technologií na kusovou výrobu k technologiím na výrobu sériovou. Začínali s malými sériemi, teď vyrábějí série šesti až osmi tisíc sedadel. Někdy ale i 15 tisíc.

V posledních letech se podle Borutových v oboru prosazuje například trend pocházející z letecké dopravy. Zákazníci si nechají navrhnout design celého vlaku včetně sedadel a výrobce se tomu musí ve svých návrzích přizpůsobit. „Dříve firma přinášela vlastní koncepce sedadel, se kterými jsme šli na trh. Modifikovaly se jen látky potahu nebo připojení sedačky do vozu. Dnes si zákazníci diktují požadavky a my se snažíme přizpůsobit hotovému designu. Něco takového bylo ještě před pěti lety nepředstavitelné,“ popisuje měnící se podmínky Ivan Boruta.

Je těžké vyhovět všemu a všem

V Česku začínali spolupráci s původní Vagonkou Studénka, dnes spolupracují s celou skupinou Škoda Transportation. Od cestujících se ale samozřejmě setkávají i s kritikou své práce. „Sedadlo je interiérový prvek, který logicky budí emoce. Cestující si stěžují na vzhled, na příliš tvrdé sedačky, nepohodlné nebo špinavé potahy,“ přiznává Tomáš Boruta. Podle něj ale výrobci nemohou všechno ovlivnit. Potahové materiály musí vydržet mnohem větší zátěž než v osobním autě, musí být nehořlavé podle stále se zpřísňující evropské legislativy a jsou náročné na pravidelnou údržbu, která není levná.

Budoucnost železnice

Stáhněte si přílohu v PDF

Dalším velkým trendem, který dopadne na Česko v průběhu příštích tří let, je bezodpadovost výroby a recyklovatelnost vyřazených sedadel. „Podle principu cirkulární ekonomiky musíme vymyslet, jak sedadla po konci životnosti znovu využít,“ zamýšlí se Tomáš Boruta. Zatímco dříve vydržela sedadla ve vlaku i 40 let, dnes je to maximálně 15 až 20 let. A tím se opět zvyšuje spotřeba. Podepisují se na tom nejen designové trendy, ale i špatná údržba nebo nově nároky na dezinfekci. Nadějí je využití nanotechnologií nebo i jiných inovativních koncepcí v údržbě, které by mohly životnost sedadel prodloužit.

Přizpůsobit se okolnostem i době

Firma Borcad se už nyní připravuje na největší světovou výstavu železniční techniky, která se bude konat letos na podzim v Berlíně. Minulý ročník bienále byl zrušen kvůli covidu, proto se všichni těší na novinky i osobní setkání se zákazníky. Majitel je odhodlaný převést svou firmu i přes období skokového zdražování energií a materiálů. „Jsme připraveni klientům nabídnout to nejlepší, co máme. Včetně moravské slivovice, kterou každý kontrakt stvrzujeme,“ usmívá se Ivan Boruta.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost železnice.