Dešťovka na splachování, dům pro brouky a provoz řízený mobilem. Podívejte se do nejzelenější průmyslové haly

Průmyslový areál na okraji Chebu na první pohled nevypadá nějak zvláštně. Působí přesně tak jako na mapě – další šedá krabice na okraji menšího města. Přesto si právě tato budova – Panattoni průmyslový Park Cheb South – vysloužila titul nejzelenějšího průmyslového areálu střední Evropy. Před šesti lety pak stavba v portfoliu investiční skupiny Accolade získala podle mezinárodní certifikace BREEAM, která hodnotí standardy udržitelnosti budov, titul vůbec nejzelenějšího průmyslového areálu na světě.

„Přímo pod námi je nádrž na 5000 litrů dešťové vody. Stačí, když hodinku zaprší, a při desetimilimetrových srážkách nám ze střechy steče 300 litrů,“ ukazuje správce budovy Tomáš Pavlenda jednu z vychytávek, jež dělají průmyslový areál udržitelnějším. „Jakmile se naplní, máme tady i retenční nádrž. Vodu pak používáme na splachování na záchodech,“ vysvětluje Pavlenda a mává směrem k jezírku hned vedle rozlehlého areálu. Díky systému, který ale společnost dolaďovala poměrně dlouhou dobu a který využívá kromě omezovačů průtoků vody taky hlásiče jejího úniku, se podaří uspořit 84 procent pitné vody.

„Tam na levé straně jsme postavili i včelín a broukoviště,“ doplňuje Pavlendu Martina Životová, zástupkyně ředitele oddělení developmentu společnosti Accolade. Přestože venkovní atrakce, ke kterým se řadí třeba i posilovna, zaujmou každého kolemjdoucího, mě spíš zajímá, co pomáhá průmyslovému parku snížit uhlíkovou stopu oproti běžnému areálu o 58 procent, jak deklaruje vlastník Accolade. A tak se v povinné, ale taky nevzhledné modré vestě vydáváme do útrob hal.

Menší novostavby zřejmě podraží, projektanti musí plnit přísnější energetická kritéria

31. 5. 2022 ▪ 5 min. čtení

Kromě snížení uhlíkové stopy se společnost Accolade ráda chlubí také spotřebou energie – oproti běžnému standardu nižší o 56 procent. Můj pohled tedy směřuje vzhůru, kde ve střeše nacházím řadu světlíků, kterými do haly proudí paprsky denního světla. „Světla jsou všechna LED, ale přes den jimi jen přisvicujeme, tady na hale to navíc máme rozzónované. Jakmile mezi regály není pět minut pohyb, utlumí se světla na dvacet procent, po dalších pěti minutách se vypnou úplně,“ popisuje správce budovy Pavlenda a pohledem se vrací zpátky k displeji svého telefonu. S jeho pomocí totiž ovládá a kontroluje veškeré dění v hale. Velicí středisko, jak na něj byli pracovníci průmyslových areálů zvyklí, je už minulostí. Nahradila jej aplikace.

Co se ale zatím nahradit nepodařilo, je vytápění – teplo v hale zajišťuje plyn. Zatímco ještě před půl rokem se počítal za čistý zdroj energie, teď je situace jiná a na velké průmyslové ploše – o rozloze 27 tisíc metrů čtverečních – se tak vytápění plynem stává otázkou číslo jedna. „Je to něco, čím se v tuto chvíli intenzivně zabýváme, máme i zpětný feedback od našich nájemců. Teď děláme podrobnou analýzu, abychom zjistili, jaké bude to nejlepší řešení a jaký přístup zvolit,“ říká Martina Životová. Pozornost nyní ve firmě upřeli na fotovoltaiku a očekávají, že se jim část plánů podaří uskutečnit už během tohoto roku. 

Podívejte se, jak vypadá nejzelenější průmyslová hala

Dalších 6
fotografií

Postavit průmyslový park byl pro společnost Accolade vlastně logický krok. Lokalitu Chebu už měla investiční skupina prošlápnutou díky první stavbě, areálu v blízkosti sjezdu z dálnice D6. Jak se ukázalo, oblast u hranic s Německem se stala atraktivní především pro tamní firmy, které si postupem času z Chebu udělaly další přepravní pohraniční terminál.

Skupina Accolade také s oblibou připomíná, že před průmyslovými stavbami na zelené louce raději dává přednost revitalizacím brownfieldů. A to i přesto, že taková stavba nakonec často vyjde dráž než výstavba zcela nové. Současná legislativa nicméně nenahrává investorům, aby sahali po brownfieldech jako po první volbě. Oproti investicím na zelené louce je přestavba starých areálů často nejen finančně, ale především i technicky náročnější. „Věci, které vyhovovaly v brownfieldu, už nemusí být v pořádku podle současné legislativy – třeba příjezdová cesta. Je to hodně věcí, se kterými se člověk musí poprat,“ dává příklad Martina Životová. Co do udržitelnosti jsou ale brownfieldy zásadním přínosem. Třeba při stavbě v areálu chátrajících chebských strojíren se 90 procent materiálu zrecyklovalo a nemuselo být odvezeno na skládku.