Písek a štěrk jsou pro Josefa Skalu, majitele stavební společnosti Silnice Nepomuk, neodmyslitelnou součástí pracovního dne. Že se krize ve stavebnictví propíše i do cen tohoto základního materiálu, bylo majitelům společnosti jasné poměrně brzy, rozhodli se proto k razantnější investici a zhruba za 16 milionů korun pořídili recyklační linku.
„Na každé stavbě vzniká betonový nebo asfaltový odpad, případně výkopový materiál, jako jsou kameny, hlína, a ten se nechá přetřídit, zrecyklovat, podrtit. To využití je široké,“ popisuje Skala důvody, proč k investici, kde necelou třetinu nákladů pokryla evropská dotace, firma nakonec přistoupila. „Je to trend, a kdo takovou linku do budoucna nebude mít, nebude schopen realizovat stavby, protože drceného materiálu v lomech a pískovnách ubývá a cena půjde nahoru,“ počítá Josef Skala.
Slova šéfa stavební společnosti přitom potvrzují i statistiky. Podle zprávy OSN těžba písku přesahuje udržitelné tempo a nestíhá se obnovovat přirozenou cestou. Od roku 1900 globální spotřeba zdrojů ve stavebnictví stoupala o 2,8 procenta ročně, každé čtvrtstoletí se navíc zdvojnásobila. Například písek a štěrk, které představují 79 procent světově vytěžených materiálů a 29 miliard tun ročně, jsou přitom pro tento sektor zcela zásadní. Jejich úbytek tak přirozeně tlačí na růst ceny.
Stavby jako materiálové banky
Řešení přitom podle Bruselu existuje, začít ale stavaři musí od konce – u demolic. Při stavbě a bourání budov vzniká vůbec nejvíc odpadu, kterého navíc každým rokem přibývá. Zatímco v roce 2012 ho Evropa podle dat Eurostatu vyprodukovala 850 milionů tun, podle dat z roku 2018 to byla téměř miliarda a v roce 2050 by už podle propočtů unie mohlo jít o 3,4 miliardy tun stavebního odpadu ročně. Suť přitom tvoří zhruba třetinu veškerého odpadu, který Evropa pošle na skládky a do spaloven.
Konkrétně v Česku pak šlo podle dat České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) mezi roky 2015 a 2022 na skládku něco mezi 18 a 22 miliony tun stavebního odpadu ročně. Z toho zhruba dvě třetiny podle ČKAIT stabilně tvoří výkopová zemina, kamení nebo hlušina, které lze poměrně snadno zrecyklovat. Vdechnout druhý život jde ale podle Karla Fronka, předsedy České rady pro šetrné budovy, i řadě jiných materiálů. „Dlouhodobě vnímáme budovy jako materiálové banky. Obsahují množství kvalitních betonů, cihel, kovů, kabelů, technologických plastů, dřeva, sádrokartonů, skla, gumy, zdicích materiálů, speciálních příček, trafostanic atd. Dané materiály se mohou využít znovu pro výrobu dalších produktů,“ popisuje Fronek.
Zálohování PET lahví je nezbytné, tvrdí nápojáři. I kvůli zdražení surovin na výrobu obalů
Druhotné suroviny se už ale začínají prosazovat taky na českých silnicích. Třeba na dálnici D4 u Příbrami využili stavaři skoro půl milionu tun z odvalů z uranové těžby u Příbrami, nově mají v plánu použít i uranovou hlušinu. Výjimkou není ani pozemní stavitelství, recykláty už slouží třeba v základových nebo v konstrukčních betonech. Podle Karla Fronka je tak reálně možné nahradit ve stavebnictví pomocí recyklátů až zhruba třetinu surovin.
70 procent materiálu z recyklátu
S řešením v podobě recyklace počítá i Evropská unie. V rámci plánu Green Deal proto stanovila minimální množství využitého recyklátu v použitých materiálech. Například v Národním plánu obnovy, tedy evropské finanční injekce, díky které by se česká ekonomika měla po koronavirové pandemii snadněji restartovat, je oběhové hospodářství vypíchnuto jako jedna z priorit. Zadavatelé by měli na projektech vyžadovat podklady, které prokážou, že 70 procent stavebního a demoličního odpadu bylo znovu použito, připraveno k opětovnému použití, recyklováno nebo zlikvidováno způsobem šetrným k životnímu prostředí.
Podle architekta a ředitele architektonického studia Jestico + Whiles Seana Cliftona už proto musí s podobnými řešeními počítat i sami architekti. „Pro využití těchto prozatím mírně nestandardních materiálů je pro investory klíčové, aby s nimi bylo počítáno již od počátku návrhu. Jejich pozdější začlenění do projektu je totiž komplikované,“ dodává Clifton a poukazuje na fakt, že stavba by se později prodražila.
Novým kritériím se tak začínají přizpůsobovat nejen projektanti, ale i sami investoři nebo developeři. Právě ti už teď bankám prokazují, že jejich projekty nebudou planetu zatěžovat. „Aktivně hledáme alternativy ke standardně používaným materiálům, které budou mít nižší uhlíkovou stopu. Recykláty mohou být v některých případech dokonce levnější. Daří se nám proto zajistit, aby zvolené řešení nijak výrazně nenavýšilo cenu stavby,“ popisuje produktový manažer developerské společnosti JRD Petr Valeš a dodává, že recykláty budou kvůli nedostatku materiálu nutností.
O poznání chladněji se ke změnám, které sektor čekají, staví šéf Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza. „Dnešní úroveň recyklace, chcete-li zpětného použití materiálu, se pohybuje někde na úrovni do 20 procent. V ideálním případě se dostaneme ve střednědobém horizontu na 30. Primární suroviny budou potřeba, ať se nám to líbí, nebo ne. Dovedeno do absurdního stavu by to znamenalo, že pokud bychom chtěli či měli něco postavit, bylo by potřeba něco zbourat,“ upozorňuje Nouza.
