Vidět vědce sedícího v knihovně je dnes spíše vzácnost. Informace k výzkumu či pro své studenty sice stále hledají listováním v časopisech, teď ale už v těch elektronických. Množství informací, které potřebují pro svou každodenní práci, je přitom obrovské.

„Každý aktivní vědec denně čte různé publikace z primárních a sekundárních zdrojů, jako jsou například SciFinder, Web of Science a podobně. Sleduje dané téma a zjišťuje, co v něm již bylo uděláno,“ říká profesor Radek Cibulka z VŠCHT Praha, který si zároveň dvakrát týdně vyhrazuje čas na intenzivnější studium těchto zdrojů. Nechává si posílat upozornění na nové články a využívá prohledávací služby, aby na základě klíčových slov zjišťoval novinky ve svém oboru.

CzechELib - Národní centrum pro elektronické informační zdroje

 

„To vše mi pomáhá, abych neopomenul nic důležitého. Samozřejmě není v lidských silách přečíst všechny časopisy, proto mám vybraný okruh dvaceti, které sleduji pravidelně,“ vysvětluje profesor Cibulka, který sám publikuje průměrně pětkrát ročně.

Přístup do miliardového byznysu

K tomu, aby vědci mohli číst statisíce elektronických odborných časopisů, knih a prohledávat odborné databáze, k nim potřebují mít přístup. Stejně jako studenti při studiu a zpracování svých závěrečných prací. Za přístup do tohoto „klubu“ se platí. Nemusí to tak být ale napořád, protože stále více rezonujícím tématem je Open Access (více na str. 4) – zdroje dostupné zdarma všem. Svět se ale do tohoto režimu překlápí pomalu.

Vědecké publikování je miliardový byznys. Všechny české vědecké instituce potřebují mít pro svou činnost přístup k elektronickým informačním zdrojům (EIZ). Do roku 2017 si je každá nakupovala zvlášť. Systém byl ale nepřehledný, nákupy neměly stanovena jasná pravidla a pro instituce znamenal velkou administrativní zátěž. Před pěti lety se začaly tyto nákupy řešit centrálně prostřednictvím národního centra CzechELib pod záštitou Národní technické knihovny.

Co je to CzechELib

  • Národní centrum pro elektronické informační zdroje zajišťuje jejich centrální nákup pro výzkumnou a vzdělávací sféru v Česku. Díky centralizaci know‑how, vyjednávání, nákupu a správě zdrojů snižuje administrativu členským institucím. Navíc získává silnější vyjednávací pozici vůči dodavatelům.
  • Projekt byl zahájen v lednu 2017, jeho realizátorem se stala Národní technická knihovna, centrum je jedním z jejích odborů.

„Projekt CzechELib měl několik úkolů. Kromě samotného nákupu elektronických informačních zdrojů, tedy zabezpečení kroků souvisejících s výběrem dodavatelů, sjednání smluv a vlastního nákupu, měl celý systém zprofesionalizovat a metodicky nastavit. Jako zcela nezbytné se ukázalo propojit české reálie s nejlepší zahraniční praxí. To se myslím podařilo. A to nebyl zrovna malý či snadný úkol,“ říká Pavel Doleček, prorektor pro strategickou spolupráci a rozvoj na Univerzitě Karlově, který se na nastavení systému podílel.

Nákupy odborných publikací za tři čtvrtě miliardy korun, od jaderné fyziky přes chemii až po archeologii tak uskutečňuje tým vyjednávačů. Nenakupuje se vše, platí pravidlo 3+, kdy o zdroj musí projevit zájem minimálně tři instituce. Pokud se tak nestane, musí si dané vědecké instituce nakoupit přístup samy.

NTK mapa

V rámci CzechELib jsou nakupovány elektronické informační zdroje pro téměř 130 českých institucí. Jsou mezi nimi všechny státní i veřejné vysoké školy, Akademie věd, Grantová agentura České republiky, národní knihovny, ale také nemocnice či Úřad vlády. Centrálně se v Česku nakupuje přibližně 90 procent potřebných zdrojů ve finančním objemu, díky tomu institucím odpadla zejména administrativní zátěž. Pro představu by těchto 130 vědeckých institucí muselo vystavit vydavatelům celkem skoro pět tisíc faktur a smluv, centrálně je to 25krát méně.

Systém centrálního nákupu také rozšířil možnosti přístupu k informačním zdrojům. „Někdy se stane, že při vyhledávání narazím na pomyslné dveře, za které mě server pustí k informaci jen ve chvíli, kdy zaplatím nějakou sumu v dolarech. Právě díky politice, která tady je poslední dobou nastavená, na tyto dveře narážím velmi málo,“ říká Radek Cibulka.

Bez dotací a konsorciálních slev to nejde

Nově nakupované tištěné publikace tvoří na českých univerzitách jen malou část informačních zdrojů, vedou ty online. Na Masarykově univerzitě mají v současnosti uživatelé k dispozici kolem 140 různých elektronických zdrojů, kdy každý z nich tvoří balík obsahující rozsáhlé kolekce e‑časopisů, e‑knih a databáze s miliony záznamů.

„Mezi nejvyužívanější patří multioborové přehledové zdroje jako Web of Science či Scopus se stovkami tisíc vyhledávání nebo rozsáhlé časopisecké balíky předních vydavatelů, jako je například kolekce e‑časopisů Science Direct od vydavatele Elsevier. Jen u tohoto jednoho informačního zdroje evidujeme ročně přes 400 tisíc stažených článků,“ říká Miroslav Bartošek, hlavní koordinátor EIZ na Masarykově univerzitě.

Největší podíl na online zdrojích mají takzvané časopisecké balíky. „Jsou to stovky až tisíce elektronických časopisů od předních vydavatelů vědeckých publikací jako Elsevier, Springer Nature, Wiley, Taylor & Francis nebo učených společností typu Institute of Physics, případně od univerzitních vydavatelství jako Oxford University Press, Cambridge University Press a tak dále,“ říká Bartošek. Masarykova univerzita má k dispozici přes 40 tisíc takových časopisů, obvykle nejméně s dvacetiletou retrospektivou.

Vědecké publikování jako byznys

Stáhněte si přílohu v PDF

Na univerzitě jsou světové elektronické zdroje pro výzkum a vývoj, ale také pro potřeby výuky a vzdělávání zajišťovány již od poloviny 90. let minulého století. „Nejprve to byly informační zdroje vydávané ještě na CD‑ROM, později již online zdroje ve webovém prostředí,“ říká Miroslav Bartošek s tím, že mezi prvními online zdroji v Česku byly přehledové abstraktové databáze a chemické databáze.

Masarykova univerzita, podobně jako Univerzita Karlova či Palackého, mají z pohledu online odborných publikací malou nevýhodu. „Jsou široce multioborové, potřebují tedy velké množství velmi různorodých e‑zdrojů, aby uspokojily informační potřeby všech oborů a disciplín pěstovaných na univerzitě, což stojí značné peníze,“ doplňuje Miroslav Bartošek. Masarykova univerzita na jejich nákup aktuálně dává kolem 40 milionů korun ročně. Jejich skutečná cena by bez dotací a konsorciálních slev byla ještě mnohem vyšší.

Článek vznikl ve spolupráci s Národní technickou knihovnou. Text nevyjadřuje názor redakce.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Vědecké publikování jako byznys.

CzechELib - Národní centrum pro elektronické informační zdroje