Do odborných médií mají čeští vědci pootevřené dveře. Nastal ale čas je otevřít úplně

Vědecké publikace jsou prostřednictvím internetu ihned dostupné všem, nic se za ně neplatí, dají se volně stáhnout a mají k nim přístup i ti, kteří by se k nim v současnosti nedostali, včetně laické veřejnosti. To jsou hlavní výhody takzvaného otevřeného přístupu neboli Open Access, který zvyšuje viditelnost a opětovné použití výsledků akademického výzkumu.

Evropskými premianty v otevřeném přístupu publikací jsou Velká Británie a Nizozemsko. Ve Velké Británii je většina výstupů podporovaných z veřejných rozpočtů volně dostupná, novela německého autorského zákona zase umožňuje zveřejnění publikované verze článku po 12 měsících embarga bez ohledu na smlouvu s vydavatelem.

Informace se díky tomu dostávají k vědcům především rychle, protože nenarážejí na problémy s přístupy. V některých oborech, jako je například medicína, je přitom rychlost získávání informací zásadní.

Číst i publikovat

Česko se nyní nachází v přechodném období, kdy postupně dochází k překlápění smluv s vydavateli vědeckých časopisů z režimu „čtení“ na režim „čtení a publikování“. Díky těmto takzvaným transformačním smlouvám mají vědečtí pracovníci konkrétních institucí přístup nejen k článkům v rámci portfolia daného vydavatelství, ale také v něm mohou bezplatně publikovat v režimu otevřeného přístupu.

Otevřený přístup k vědeckým publikacím - Open Access

Národní technická knihovna, která smlouvy s vydavateli za Česko vyjednává, podepsala první transformační smlouvu v první polovině roku 2021, a to se společností Taylor & Francis Group, která poskytuje přístup k 2700 časopisům zahrnujícím humanitní a společenské vědy, vědu a techniku, inženýrství, lékařství a zdravotnictví. Bezplatně mohou za určitých podmínek publikovat čeští vědci také například v Cambridge University Press, Emerald Publishing či Karger Publishers. A postupně přibývají další.

Jednání s vydavateli jsou nicméně náročná. Už jen tím, že každý z nich má jinak nastavené podmínky. „Někdo například nastaví poplatek pro každou instituci zvlášť, podle toho, jak se očekává, že bude publikovat. Typická hodnota je někde nad 2000 euro za jeden článek. Jiní nám naopak poskytnou balíček tokenů a rozdělení přístupů mezi jednotlivé instituce nechají na nás,“ ukazuje příklady Martin Svoboda, ředitel Národní technické knihovny. V Česku nejvíce publikují Karlova a Masarykova univerzita. Právě proto, že někdo přispívá více než jiný, je nutné hledat rovnováhu mezi jednotlivými modely. Přístup k informacím pro svou práci totiž potřebují všechny instituce.

Infografika

Mezinárodní trend je však poměrně jasný, směřuje k prosazování Open Access, tedy k otevřenému přístupu k vědeckým informacím. „Domnívám se, že debata není o tom zda, ale jakým způsobem a kdy budeme principy implementovat,“ říká Pavel Doleček, prorektor pro strategickou spolupráci a rozvoj na Univerzitě Karlově.

Podle jeho názoru v současnosti v Česku chybí ucelenější Národní strategie pro otevřenou vědu, která by zahrnovala celou oblast témat, jichž se otevřená věda týká. „Věřím, že je třeba též analyzovat dopady implementace takového otevření na další související oblasti, jako je legislativa, bezpečnost výzkumu či příprava odborníků na univerzitách, kteří budou do budoucna udržovat nezbytnou infrastrukturu pro výzkum obecně v režimu otevřené vědy,“ dodává prorektor Pavel Doleček.

Na systému parazitují predátorské časopisy

Systém otevřeného publikování některé časopisy zneužívají. Všechny jsou již nyní volně přístupné a jsou primárně financovány z autorských poplatků. Na první pohled vypadají tyto predátorské časopisy jako solidní, za peníze ale otisknou téměř cokoli – někdy i záměrné podvrhy. Publikované texty neprocházejí redakční radou, nikdo nehlídá jejich kvalitu a vědecké poznatky nejsou nikým ověřeny.

HN BeNative

Vědecké publikování je byznys snů, říká ředitel Národní technické knihovny

▪ 8 min. čtení

Tím, že jsou již nyní všechny v režimu Open Access, mají výhodu oproti renomovaným časopisům. Za přístup k ověřeným článkům se totiž platí, takže osloví menší okruh uživatelů než texty, které jsou sice neověřené, ale zdarma.

Tato jejich nevýhoda by se měla s plným přechodem na Open Access snížit. „Do něj se brzy překlopí renomované časopisy jako Angewandte Chemie, Chemical Science, Journal of the American Chemical Society, ale i mnohé další. Jejich současný deficit z důvodu dostupnosti oproti predátorským časopisům se vyrovná,“ domnívá se profesor Radek Cibulka z Vysoké školy chemicko‑technologické v Praze. „Vědec, který má oči otevřené a naslouchá komunitě ve svém oboru, se postupně naučí rozeznávat kvalitní časopis od nekvalitního,“ dodává profesor Cibulka.

Za publikaci článku i 3000 eur

Inspirací pro zavádění otevřeného přístupu v Česku jsou podle ředitele Národní technické knihovny země jako Finsko, Norsko, Švédsko či Rakousko, ale i Maďarsko. „Nejdál je Velká Británie, která již v roce 2016 rozhodla, že veřejně dostupné budou veškeré výstupy z výzkumu, který je podporován z veřejných rozpočtů,“ říká Martin Svoboda.

V porovnání s Českem je již řada evropských zemí v zavádění otevřeného přístupu k vědeckým publikacím dál. Zatímco například v Německu debata o Open Access začala již kolem roku 2003, v tuzemsku na vyšší úrovni až v roce 2017. Na to, že jsou naši sousedé dál, mají vliv i další faktory. „Je jím i nezájem aktérů vědy. Ten byl v Česku negativně ovlivněn systémem hodnocení, pověstným kafemlejnkem, kdy hlavním zájmem každého vědce je publikovat co nejvíc článků bez ohledu na kvalitu. To proto, že se tak měřilo přidělování prostředků,“ říká ředitel Národní technické knihovny.

Vědecké publikování jako byznys

Stáhněte si přílohu v PDF

„Autor chce přirozeně mít svůj článek publikovaný v režimu Open Access, aby byl lépe dostupný. Rozdíl v existenci či neexistenci smlouvy je vidět například při společném publikování s kolegy z Německa,“ říká Radek Cibulka a přidává příklad: „Zatímco já platím za publikování poměrně velkou cenu, tedy i tři tisíce eur za článek, můj německý kolega publikuje zdarma v rámci balíčku své instituce. I když víme, že poplatek musí nakonec někdo zaplatit, instituce, stát či grantová agentura.“

Právě jednání o cenách činí celý proces přechodu na Open Access náročným. „Mluvím s autory i vydavateli a vždy se logicky střetávají dva pohledy, kdy jedna strana chce mít přechod na Open Access co nejlevnější, druhá na něm chce co nejvíce vydělat,“ říká Radek Cibulka.

Článek vznikl ve spolupráci s Národní technickou knihovnou. Text nevyjadřuje názor redakce.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Vědecké publikování jako byznys.