Myslet jako Mjölk: jeden motiv, tvarosloví z tradice i hravé prvky

Způsob, jakým tým studia Mjölk přistupuje k architektuře, by se dal shrnout takto: nasává představy svých klientů i atmosféru konkrétních míst, hledá harmonii a vytváří nezaměnitelný motiv. „Základním pilířem naší práce je vždy klient. Snažíme se poznat každého, co nejvíc to jde. Záleží na tom, kam až si nás člověk pustí. Čím lépe ho poznáme v různých situacích, tím větší je pravděpodobnost, že mu bude dům šitý na míru,“ popisuje Jan Vondrák, jeden ze zakládajících členů Mjölk. Z lidí, kteří přicházejí jako zákazníci, si architekti často dělají přátele. „Když nás někdo osloví, už dopředu přemýšlíme, jestli jsme spolu kompatibilní. Čím bláznivější klienti jsou, tím zábavnější dům je,“ přiznává architekt.

Musíte stavět?

Studio Mjölk navrhuje rekonstrukce nebo novostavby podle rozpočtu klientů. Základem je upřímnost a otázka, jestli lidé skutečně potřebují stavět. A pokud ano, co je k tomu vede? „Snažíme se předvídat, jestli požadavky majitelů nejsou krátkodobé. Abychom dům nenavrhovali pro konkrétní situaci, ale pro delší čas. Pokud například rodina staví dům jen proto, že má děti, které jsou v pubertě a potřebují víc soukromí, tak jim raději navrhneme, ať místo stavby zaplatí dětem pořádné vzdělání. Potomkům tím poskytnou vlastní prostor a zároveň investují do jejich budoucnosti,“ vysvětluje Vondrák s tím, že padesát procent lidí si na domy půjčuje.

Klient přišel s tím, že by chtěl chatu, o níž nikdo nebude vědět. Nechtěl, aby se kdokoli dopátral toho, že by tam mohl trávit čas.

Místo

S pozemkem studio pracuje stejně zodpovědně jako s jeho majitelem. Autoři se snaží pochopit význam místa i širší okolí. Ve stavbě se tak většinou odráží lokální materiály, jako je konkrétní druh dřeva nebo kamene. „Pokud se jedná o rekonstrukci domu, nezajímá nás jen jeho výraz, ale i to, jak je spojený s okolním prostředím. Chceme znát každodenní způsob života lidí, kteří v domě mají bydlet nebo tam trávit volný čas. Je důležité vědět, kde mají venkovní posezení, kde nejčastěji běhají děti, zkrátka jak okolo domu fungují různé mechanismy. Na základě toho pak vytváříme typologii stavby,“ říká sympatický čtyřicátník.

Motiv

Práce studia se vyznačuje jednoduchým přístupem k architektuře. Slovo Mjölk pochází ze švédštiny a v překladu znamená mléko. Domy mají jasný motiv a dají se popsat jednou větou. „Myslíme si, že aby dům byl pochopitelný, musí mít jednoduché téma. Například skleněný dům je jednoduše hodně prosklený dům. Když je to moc komplikované, ztrácí dům na kvalitě,“ vysvětluje Vondrák. Témata architekti odvozují od potřeb a charakteru klienta, místa nebo materiálu. „Člověka to musí bavit, jinak už nedokáže vymýšlet, v čem bude každý další projekt jiný. Základ je mít inspirativní klienty.“

Architektura

Domy studia Mjölk jsou z pravdivých materiálů, jako je dřevo, beton nebo kámen, vychází z tvarosloví dané oblasti a jsou v harmonii s moderními dispozicemi. Patrně nejoblíbenějším prvkem studia jsou střechy s přesahy. „Obecně je máme rádi. Vytváří příjemné momenty. Když je vše hotovo a my s majiteli můžeme sedět venku pod stříškou, když zrovna prší, je to fajn pocit,“ líčí Vondrák. Finální architekturu a výraz domu ale, jak už bylo řečeno, ovlivňují i další okolnosti, jako jsou majitel, jeho potřeby nebo tradiční tvarosloví v daném regionu.

Dispozice

Uspořádání vnitřních prostorů i nábytku vychází z toho, jak lidé interiér využívají. Podle Vondráka není nic špatně, pokud to majitelům vyhovuje. „Dokážu si představit, že pokud někdo rád vaří a nechce být přitom rušen, tak ho zavřeme stranou obýváku a jídelny, vytvoříme mu jeho vlastní koutek. Zábavné na téhle práci je, že je každý jiný,“ říká.

Studio Mjölk ve svých počátcích dávalo lidem dotazníky. V nich se ptalo majitelů na různé rituály, návyky a oblíbené aktivity. „Například jestli se rádi probouzejí se sluncem, nebo raději spí se zataženými záclonami. Jak dlouhý čas stráví u snídaně, jestli si ji vaří a tak podobně. Z těchto otázek nám pak vyplynulo, kde má být ložnice nebo že potřebujeme mít větší kuchyňskou linku, protože používají kávovar,“ vysvětluje šéf studia. Interiér domu architekti nakonec obohatí o hravé prvky, které dům dělají nezaměnitelným a zábavným pro jeho majitele.

Materiály

Mjölk mají rádi upřímné materiály, jako je dřevo, kámen, ale i beton. „Zkrátka hmoty, které jsou tím, co jsou. Nejhorší je, když mi volají kamarádi, abych jim pomohl vybrat dlažbu, a posílají mi fotografie dlaždic se vzorem dřeva. Říkám jim, ať si raději udělají podlahu ze smrku – je levnější a hezky se vyšlape. Upřímnost je u nás na prvním místě,“ popisuje Vondrák.

Myslet jako Mjölk

Dalších 10
fotografií

Poustevna

„Klient za námi přišel s tím, že by chtěl chatu, o níž nikdo nebude vědět. Nechtěl, aby se kdokoli dopátral toho, že by tam mohl trávit čas,“ popisuje Jan Vondrák začátky realizace zvané Poustevna. Architekti pro něj vybrali remízek, který je po většině své délky obsypaný čedičovými balvany. Kameny zachovali a v návrhu je využívají ke stavbě Poustevny. „Do čedičových kamenů vkládáme hranatou konstrukci. Je v ní postel, malé pracovní místo, kuchyňská linka, světlík a velký krb,“ popisuje autor. Na pozemku má majitel káď s vodou a intimní koutek, kde se může slunit nebo grilovat, aniž by o něm někdo věděl. Chata schovaná v čediči vzešla z hodnot samotného klienta, který má rád, když věci nedostane zadarmo. „Chtěli jsme vědět, jak vnímá zážitky. Jaké jsou momenty, na které nikdy nezapomene. Vzpomínal na časy, kdy si musel umět na chatě sám zatopit. Největší radost mu dělaly momenty, které si musel sám zasloužit. Dělalo mu radost například to, když v kamnech rozžehl oheň a on musel čekat, až se dům postupně vytopí,“ popisuje architekt z Liberce.

Houbařská chata

Majitelé oslovili studio s proměnou spartánské chaty na pozemku u borovicového lesa v Českém ráji. Ač je jim teprve okolo pětačtyřiceti, chtěli vybudovat místo, kde stráví klidné stáří a kam za nimi budou jezdit také děti. „Hledali jsme harmonii mezi jejich představou a naší zkušeností. Nechtěli jsme stavět žádný hrad. Až děti vyrostou a budou mít vlastní rodiny, možná už na chalupě nebudou tak často. Dům tedy navrhujeme menší, ale příjemně funkční i pro více lidí,“ říká Vondrák. Manželé milují aktivity spojené s přírodou. Zjednodušeně řečeno, jsou to typičtí čeští chalupáři. Chodí na houby, rádi pracují na zahradě a pěstují rajčata a okurky. „Navrhli jsme v domě sklep, který bude přístupný ze zahrady. Tam si zeleninu nejen uskladní, ale i zavaří. Dům má navíc skleník na pěstování bylinek, který jim prodlouží chalupářskou sezonu,“ popisuje architekt. V přízemí, které je z jedné strany nad úrovní pozemku, je obytný prostor pro majitele a společné prostory. V dalším patře jsou ložnice pro děti. „Dům má velkou kuchyni pro rodinné události, pak je tam minimalistický obývák a místo pro válení, ložnice a pracovna s výhledem do borovicového lesa,“ popisuje Vondrák. Zajímavostí domu je odstupňování jednotlivých funkčních míst několika schody. Uvnitř působí, jako by postupně klesal. Výška stropu přitom zůstává stejná. „Zvenčí vypadá trochu retro, ale prostory jsou koncipované moderně, v tom je ten trik,“ dodává architekt. Aby se nepřehřívaly interiéry, obrůstá dům popínavá rostlina, která v zimě opadává a pouští do interiéru světlo. Stavba má velké přesahy střech, čímž se zvětšuje prostor, kde majitelé mohou trávit čas, i když zrovna prší. Materiál spodní části domu je z betonu a kamene. Horní část je dřevostavba. „V interiéru jsme zopakovali materiály původní chaty. Chtěli jsme uplatnit to, co v místě už bylo, jako je borovicové dřevo. Na úpravy terénu kolem chaty i na vnější obložení přízemí je použit pískovec, který je pro Český ráj typický,“ vysvětluje šéf studia.

Skleněná chalupa

Rodina sklářů si v Jizerských horách koupila roubenku. Byla ale ve špatném stavu, a tak požádala studio, aby jí navrátilo původní důstojnost a přizpůsobilo ji jejich provozu. „Plus minus zachováváme původní tvar domu. Do kamenné části roubenky jsme přemístili technickou místnost, sprchy a toaletu, a aby dům lépe fungoval ve svém celku, přistavěli jsme k němu zcela novou část, v níž se zrcadlí okolní příroda,“ popisuje Vondrák návrh skleněné chalupy. Z úrovně roubenky se schází po pěti schodech, a tak má člověk uvnitř pocit, jako by byl utopený v trávě. Strop v místnosti navíc zrcadlí vše, co je venku, čímž mizí hranice mezi interiérem a exteriérem. „Je to chalupa na společné trávení času. Nikdo se v ní nemůže zašít. V chodbě jsme navrhli zrcadlovou podlahu, což majitelům umožňuje vidět, kde se kdo nachází. Například když si děti hrají nahoře v patře, rodiče je vidí až z kuchyně. Prostor díky tomu působí zamotaně a hravě,“ popisuje Vondrák. V patře je ložnice rodičů a letiště, které slouží hlavně v době, když přijedou na návštěvu další rodiny. Všechny děti pak spí spolu na jedné velké posteli. Interiér architekti ladili do červeného odstínu, který se v minulosti používal na horských chatách. „Výhodou bylo, že nám majitelé nechali volnou ruku. Použili jsme hodně retromateriálů, jako je například mosaz, interiér tak působí jako z verneovky,“ dodává autor návrhu.

Stavba

Stáhněte si přílohu v PDF

Vila Bóža

Rekonstrukce městské vily vznikla pro rodinu Václava Hradilka, bratra slavného kanoisty. Ve městě vlastní starý dům, který potřeboval opravit a přizpůsobit modernímu stylu života. „Hradilkovi mají holčičku Boženku, která má spinální muskulární atrofii a je upoutaná na invalidní vozík. Požadavkem na rekonstrukci tedy bylo i to, aby Bóža jednou mohla využívat horní část vily,“ vysvětluje architekt. Asi osmiletá dcera prozatím bydlí s rodiči ve spodní části domu. Architekti vilu doplňují bezbariérovou rampou, po níž Bóža bude jednou schopna cestovat z a do nejvyššího patra a jež se stává hlavním motivem nového výrazu domu. „V dolním patře bydlí rodina, nahoře bude apartmán k dočasnému pronájmu. Až Bóža vyroste, může v něm bydlet. Veškeré povrchy, jako je podlaha, jsou dělané tak, aby vydržely zátěž vozíku,“ říká Vondrák. Interiér je barevný, což souvisí s polohou domu i charakterem majitelů. „Jsou to trochu pankáči, což nám je sympatické. Interiér je jednoduchý, ale počítáme s tím, že si ho zanesou hezkými věcmi z cest a dalšími sběratelskými kousky,“ dodává autor.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stavba.