Jejich jména se nikdo nikdy neměl dozvědět. Kdo řídí ruské střely s plochou dráhou letu?

V pondělí 10. října strávil major Roman Kuročkin většinu dopoledne chatováním s dívkami nejstaršího řemesla na specializovaném fóru a snažil se získat slevu na jejich služby. Jeho velitel, plukovník Igor Bagnjuk, současně prohledával coby vášnivý numismatik stránky obchodu se starými mincemi. Ve stejný okamžik dopadaly na ukrajinská města střely s plochou dráhou letu coby ruská pomsta za výbuch, který poškodil Kerčský most spojující Krym s pevninským Ruskem.

Při náletech zahynulo nejméně dvacet civilistů, 108 pak bylo raněno. Jak prokázalo společné vyšetřování skupiny Bellingcat, ruského serveru Insider a německého týdeníku Der Spiegel, byl to právě Bagnjuk a jeho podřízení, kteří těmto smrtícím raketám určili trasu.

Investigativním novinářům se totiž podařilo identifikovat tajný útvar v rámci Hlavního výpočetního centra Ozbrojených sil Ruské federace, který zodpovídá za naprogramování raket s plochou dráhou letu. Jde zhruba o třicítku mladých mužů a žen, z nichž mají všichni zkušenosti v IT, někteří dokonce vyvíjeli počítačové a mobilní hry.

Nikdo z nich samozřejmě neočekával, že by se jejich jména kdy dostala na veřejnost. Novináři ovšem využili toho, že na černém trhu není problém získat výpis telefonních rozhovorů prakticky kohokoliv. Poté co analyzovali místa zaměstnání absolventů Akademie raketových vojsk strategického určení, rozhodli se upřít pozornost na Hlavní výpočetní centrum a jeho náčelníka, generálmajora Roberta Baranova.

Rusové s „povolávákem“ spěchají k oltáři. Lze z toho spočítat, jak se rozrostla Putinova armáda

27. 10. 2022 ▪ 4 min. čtení

Jak ukázala analýza jeho rozhovorů od 22. února, pokaždé před odpálením střel s plochou dráhou letu přijímal hovory z jednoho konkrétního čísla, které patří již zmíněnému Igorovi Bagnjukovi. Když novináři prostudovali výpisy hovorů samotného Bagnjuka, podařilo se určit skupinu 33 vojenských inženýrů, kteří se s ním domlouvali vždy před akcí.

Díky porovnání telefonátů s odpálenými druhy raket se dokonce podařilo zjistit, kdo odpovídá za střely Kalibr 3M-14 umístěné na lodích, kdo za střely Iskander R-500 nacházející se na pozemních odpalištích a kdo programuje letecké rakety X-101.

Zajímavé detaily se objevily i při prozkoumání sociálních sítí těchto vojáků a dalších veřejně dostupných databází. Velitel jednotky Bagnjuk se narodil v roce 1984 v Rize, o 20 let později vystudoval Akademii raketových vojsk strategického určení.

Nejdříve sloužil nedaleko města Vladimir, nejpozději od roku 2010 pracuje v Hlavním výpočetním centru. Na jeho fotografii ve slavnostní uniformě je vidět medaile pro účastníky bojových operací v Sýrii. Zde ruská armáda často používala střely s plochou dráhou letu, například při bombardování Aleppa v roce 2016. Ostatně na fotografii z ledna 2021, kdy ruský prezident Vladimir Putin navštívil Sýrii, je vidět i major Andrej Ivanjutin, jeden z Bagnjukových podřízených.

Mnozí z důstojníků jsou IT specialisté, kteří úspěšně pracovali v soukromých firmách. Například jeden z nejčastějších příjemců telefonátů od plukovníka Bagnjuka byl Maxim Ljubavin. Ten vystudoval vojenské školy zaměřené na IT, ale po absolvování pracoval pro dvě farmaceutické společnosti. Vedl život obyčejného, dobře placeného moskevského specialisty. Na Twitteru komentoval poslední novinky Hollywoodu, a dokonce podporoval opozičníka Alexeje Navalného.

Ovšem už minimálně od roku 2020 pracoval v Hlavním výpočetním centru. A není sám, kdo dříve žil úplně jinak. Jiní důstojníci pracovali například pro společnosti vyvíjející hry pro mobilní telefony.

Nyní ovšem vypočítávají trasu pro střely s plochou dráhou letu. Raketa má totiž ve své hlavici trasu a senzory geolokace, podle kterých může měnit svou dráhu. Má zadané body, přes které má proletět. Senzory vizuálně srovnávají, jestli nad nimi skutečně letí a vyhýbá se oblastem, o nichž je známo, že tam jsou rozmístěny ukrajinské protiraketové systémy. Následně musí rozpoznat zadaný cíl a zasáhnout ho.

Vstupní údaje se získávají z nejrůznějších map a modelů povrchu, které má k dispozici ruská armáda, včetně údajů kosmické rozvědky. Když jsou všechny informace pohromadě, nahrají se do počítače, který vypočítá optimální dráhu letu. Výsledek se následně nahraje do rakety pomocí speciálního úložiště podobného USB kartám. Právě výpočet trasy je úkolem více než třicítky dosud neznámých důstojníků z Hlavního výpočetního centra.

„Tito mladí inženýři umožňují Putinovi vést agresivní válku. Jejich domnělá anonymita jim dává pocit beztrestnosti a umožňuje jim necítit osobní zodpovědnost za zabití desítek civilistů. Tento materiál má za cíl zbavit je tohoto pocitu,“ říká Christo Grozev ze skupiny Bellingcat, jeden z autorů materiálu.