Honí lajky na sociálních sítích. Kallasová měla být tváří evropské zahraniční politiky, ale zklamaní jsou z ní už i Češi

Když se funkce šéfky společné zahraniční politiky zemí Evropské unie ujímala začátkem loňského prosince Kaja Kallasová, v Česku panovalo málem nadšení. Tvůrci české zahraniční politiky byli velmi spokojení s tím, že jde o zástupce regionu střední a východní Evropy – Kallasová v té době byla premiérkou Estonska. A Praze vyhovovala její jasná podpora Ukrajině a velmi tvrdý postoj vůči Rusku. Čeští vysoce postavení diplomaté taky byli rádi, že skončil Kallasové předchůdce Josep Borrell, kterému řada z nich v soukromých rozhovorech přezdívala „tragéd“ – popuzoval je například jeho často kritický postoj k Izraeli.

Jenže rok po nástupu Kallasové panuje z jejího výkonu rozčarování, a to i v Praze. „Nemá žádnou linku na Spojené státy. To je kolosální selhání, americký ministr zahraničí Marco Rubio se jí vysmál,“ řekl HN vysoce postavený český diplomat. Poukazuje tak na skutečnost, že Rubio se s Kallasovou odmítá sejít.

Citovaný český diplomat přitom upozorňuje, že má s Kallasovou podobné názory. Zahraniční politika se ale podle něj nedá dělat způsobem, který někdejší estonská premiérka provozuje. K válce na Ukrajině se staví na základě morálních zásad, například opakuje, že ruský prezident Vladimir Putin patří před mezinárodní soud do Haagu nebo že by s ním ostatní státy vůbec neměly vyjednávat. „Proč se s ním bavit? Je to válečný zločinec,“ uvedla nedávno.

To sice může fakticky být pravda, státy EU ale nemají žádný nástroj, jak Putina před mezinárodní soud dostat – to by musely Rusko vojensky na hlavu porazit. Ve skutečnosti je to ruská armáda, kdo na Ukrajině, byť velmi pomalu, postupuje. „Kallasová dělá vše pro to, aby přišla o veškerou relevanci,“ glosoval její postoje Gérard Araud, někdejší francouzský velvyslanec ve Spojených státech.

Jsou to Američané, kdo s Rusy a Ukrajinci vedou jednání o možných podmínkách ukončení války. Postoj Kallasové, tedy že s Putinem není o čem jednat, podle kritiků přispívá k tomu, že státy EU mají na tyto rozhovory menší vliv, než by mohly mít. Byť je otázkou, do jaké míry je Kallasová relevantní v rámci Evropy – v posledních měsících to byli představitelé Francie, Velké Británie a Německa a také šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, kdo s Washingtonem a Kyjevem jednal o způsobu možného ukončení války na Ukrajině. Kallasová k většině těchto rozhovorů vůbec nebyla přizvána.

„Mluví v jazyce válečných zločinů a tribunálů. Často to dělá přes mediálně vděčné výroky a sociální sítě, což jí přineslo vysokou viditelnost. Také to však zatím přináší pověst někoho, kdo káže ostatním a málo diplomaticky buduje kompromis jak uvnitř EU, tak i třeba směrem k transatlantickým vztahům,“ řekl HN Jan Kovář, ředitel výzkumu v Ústavu mezinárodních vztahů. „Kritika, že má omezený vliv a není konsenzuální, do značné míry sedí.“ Citovaný vysoce postavený český diplomat tak má dojem, že Kallasová „sbírá hodně lajků na sociálních sítích a chová se spíš jako influencer – což je tedy mezi politiky dost trend“.

analýza

Odmítl věřit tchánovým lžím, teď pro něj má vyjednat mír na Ukrajině. Proč je zapojení Jareda Kushnera dobrou zprávou?

1. 12. 2025 ▪ 4 min. čtení

Kallasová by přitom jako šéfka společné zahraniční politiky EU měla jednat a konat tam, kde se země unie jednomyslně shodnou. Premiéři či prezidenti členských států opakovaně připouštějí, že Ukrajina nezíská zpět všechna svá území, která Rusko okupuje. Totéž říká i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Stejně tak nijak nezpochybňuje nutnost s Putinem jednat, opakovaně mu nabídl vzájemnou schůzku v tureckém Istanbulu.

Německý ministr zahraničí Johann Wadephul tak podle všeho vyjádřil větší smysl pro realitu a pro převládající názor v Evropě i na Ukrajině než Kallasová, když připustil, že Ukrajina zřejmě bude muset udělat „bolestivé ústupky“. Dodal, že „pro Ukrajinu to bezpochyby bude mimořádně těžký proces“. Rétorika Kallasové je mnohem ostřejší.

Ukrajinci mají na frontě oproti Rusům nevýhodu především v menším počtu vojáků. S tím jim jejich západní spojenci nemohou nijak pomoci, protože nasazení vlastních jednotek žádná země nezvažuje. Evropské státy Kyjevu nadále dodávají zbraně a munici, ale USA po nástupu Trumpa do Bílého domu už žádné nové dodávky neposlaly. Až dosud umožňovaly Evropanům nakupovat americké zbraně a předávat je Ukrajincům.

Trump se nyní snaží válku ukončit, přičemž zástupcům největších evropských zemí se spolu se Zelenským podařilo zmírnit původní americký mírový plán, který do velké míry vycházel vstříc Rusku. Konkrétní podobu nového návrhu ale zatím ani jedna strana nezveřejnila. Kreml ho ale vzápětí kritizoval jako odklon od tezí původně domluvených s Washingtonem. Američtí vyjednavači se poté v Moskvě sešli s Putinem, ale zatím bezvýsledně.