Kdyby v čase kubánské krize před šedesáti lety existoval internet a sociální sítě, možná bychom tu dnes kvůli jaderné katastrofě nebyli. To, co se strhlo na některých twitterových účtech poté, co v úterý dopadla na polské území raketa a zabila dva občany členské země NATO, by si slabší povahy mohly vykládat také jako předzvěst apokalypsy. Vypadalo to, že někteří si dokonce mysleli, že aliance má jakýsi automatický mechanismus, který při útoku na členský stát spustí odvetu.

Podobně jako zachoval v roce 1962 chladnou hlavu J. F. Kennedy, se – k překvapení mnohých včetně autora tohoto článku – k úternímu incidentu postavili polští politici. Doma je sice vláda premiéra Mateusze Morawieckého obviňována, že dlouho k incidentu mlčela, ale rádiový klid, který si jindy bojovní polští politici naordinovali, situaci prospěl. A osvědčil se i prezident Andrzej Duda, který od února letošního roku hraje roli nejvěrnějšího spojence a tak trochu vyslance svého ukrajinského kolegy Volodymyra Zelenského a jinak ho brání ze všech sil.

Zbývá vám ještě 70 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
Máte již předplatné? Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.