Národní divadlo má vlastní elektřinu, soláry leží na střeše Nové scény. Obnovitelné zdroje se dostávají i do památkových zón

Češi spolupracují s předními světovými producenty fotovoltaických systémů na vývoji nových technologií. Ty sníží emise při výrobě fotovoltaických panelů, prodlouží jejich životnost a urychlí výrobu. A také podpoří estetické vnímání fotovoltaického světa.

Vývoj cen energií v uplynulých patnácti měsících vyburcoval zájem o fotovoltaiku napříč celým Českem. Boom odvětví s sebou přináší nejen masovou produkci, ale také vývoj nových produktů a technologií. Vznikají designové varianty, které uspokojí vysoké estetické nároky anebo usnadní získání souhlasu v lokalitách, kde si instalace fotovoltaiky žádá speciální povolení.

Sjednocená metodika i pro památkové zóny

Majitelé nemovitostí v památkově chráněných zónách zůstávali doposud poněkud stranou trendu budování střešních elektráren. Důvodem byl nesouhlas památkářů s instalací střešní elektrárny, která by mohla narušit celkový vzhled lokality. Je tedy pochopitelné, že majitelé těchto objektů se začali ozývat stále hlasitěji. Ministerstvo kultury proto na jaře reagovalo požadavkem na Národní památkový ústav, aby vypracoval jednotnou metodiku pro celou zemi a zvolil benevolentnější přístup. V listopadu byla představena veřejnosti.

„Jsem rád, že se nám s Národním památkovým ústavem v relativně krátké době podařilo otevřít diskusi nad dosud dlouhá léta do jisté míry tabuizovaným tématem. Naším cílem je sjednocení praxe na území celé České republiky, a to vše s maximálním respektem k ochraně hodnot kulturního dědictví,“ uvedl ministr kultury Martin Baxa. Nicméně i jeho úřad je si vědom toho, že aktuálnost metodiky je omezená rychlostí technologického rozvoje i rozsahem zkušeností, na jejichž měnící se rozsah bude potřeba průběžně reagovat.

Nesnadná cesta na střechu Nové scény

K příkladům úspěšné realizace fotovoltaiky na kulturních památkách či v památkově chráněných zónách patří podle ministerstva kultury budova Nové scény Národního divadla v centru Pražské památkové rezervace, malá vodní elektrárna Přelouč, anebo vila majitele firmy „Aramis Werke“ Aloise Krause v Jablonci nad Nisou, kde se aktuálně fotovoltaický systém instaluje.

„Jako první jsme instalovali fotovoltaickou elektrárnu na provozní budově vedle náměstí Václava Havla. Zvolili jsme systém fotovoltaických panelů integrovaných do hydroizolační fólie, která byla použita při opravě střechy. Výhodou tohoto systému je nízká hmotnost je 4 kg/m² a instalace bez jinak nezbytných nosných rámů, které se používají pod klasické fotovoltaické panely,“ říká Tomáš Staněk, tiskový mluvčí Národního divadla.

Elektrárna byla spuštěna v roce 2009, cesta k ní však nebyla snadná. „Kolegové uspěli až díky odvolání na ministerstvo kultury, které realizaci fotovoltaické elektrárny posvětilo,“ sdílí zkušenost se schvalovacím procesem Staněk.

Obdobný postup a základní nesouhlas památkové péče nastal o rok později, kdy probíhala realizace na střeše Nové scény. I v tomto případě se nakonec povedlo díky vhodné argumentaci docílit finálního souhlasu. První fotovoltaická elektrárna zaujímá plochu 544 metrů čtverečních, druhá pak 556 metrů čtverečních. Celková roční produkce elektrické energie je v rozmezí 35–40 MWh.

Designové tašky

Alternativou, jak vyhovět vzhledovým požadavkům v památkově chráněných zónách, mohou být fotovoltaické prvky, které svým designem splývají se zástavbou. Ať už jde o solární tašky či šindele, které v sobě obsahují fotovoltaické články, anebo fotovoltaická skla. Jejich použití je u nás zatím spíše omezené, a to především kvůli jejich vyšší pořizovací ceně.

Solární tašky fungují na stejném principu jako fotovoltaické panely, vyrobenou elektřinu lze buď rovnou spotřebovat, anebo ukládat do bateriového úložiště. Na střechu se umístí takový počet solárních tašek, který odpovídá požadovanému výkonu. Zbytek střechy se pak osadí běžnými taškami bez solárního článku. Výrobci je nabízejí ve stejném designu, takže na střeše jsou oba druhy tašek od sebe k nerozlišení a střešní krytina působí sjednoceným dojmem.

Pořídit si na střechu solární tašky dává ekonomický smysl u novostaveb, kdy stavebník staví střechu zcela novou. Od pořizovací ceny fotovoltaické střešní krytiny může odečíst cenu, kterou by zaplatil za standardní tašky. Pokud by se k tomu však rozhodl vlastník stávající nemovitosti, musí počítat s náklady na pořízení zcela nové střechy plus likvidaci té existující.

Nové technologie jsou udržitelnější

Ačkoliv je podíl designové fotovoltaiky na celkových instalacích podle sdělení Solární asociace zatím zanedbatelný, určitě dává smysl dívat se tímto směrem a hledat nová řešení. Vedle estetické stránky hraje roli také udržitelnost při výrobě fotovoltaických článků.

Udržitelná společnost

Kupovat řezané květiny v zimě je jako pohádka o dvanácti měsíčkách

2. 12. 2022 ▪ 7 min. čtení

„Jednou z variant, kterou se aktuálně intenzivně zabýváme, je změna postupu výroby tenkovrstvých fotovoltaických panelů. Místo mechanického řezání izolačních vrstev využíváme řez laserem, který je mnohem rychlejší. To může zvýšit celkovou produktivitu výroby, zároveň se citelně snižuje zmetkovost,“ uvádí Pavel Dvořáček, jednatel firmy Narran. „Při mechanickém řezání může docházet i k poškození tenké fotocitlivé vrstvy. Výrobci pak vzniká větší objem odpadu, který musí likvidovat. To se vedle ekologického dopadu odráží také na jeho provozních nákladech,“ dodává Dvořáček. Jeho vývojářský tým momentálně testuje technologii pro německého výrobce, který se chystá rozjet sériovou výrobu.

Panely bez křemíku

Mnohem dál jde pak jeden z předních světových výrobců, americký First Solar, který chce spustit masovou výrobu nového typu tenkovrstvých panelů CadTel bez použití křemíku (Thin- film Cadmium Telluride). Křemík je základním prvkem dnes běžně vyráběných monokrystalických a polykrystalických panelů, je však drahý a také jeho zpracování je energeticky velmi náročné. Cílem amerického výrobce je snížit emise vznikající při výrobě panelů a také prodloužit jejich životnost. Tento druh panelu se chová odlišně – jeho výkonnost je zatím zpočátku mírně nižší než u klasických panelů, je však výrazně stabilnější a klesá jen velmi pomalu. To prodlužuje jeho životnost až na třicet let. Teoretické i laboratorní výsledky ukazují potenciál vyšší účinnosti než u dnes nejrozšířenějších křemíkových panelů.

Narran s americkým výrobcem úzce spolupracuje a dodává technologii, kterou vyvinul jeho vlastní vývojářský tým. Zapojení laseru znamená citelně nižší odběr elektrické energie nutné pro chod výrobní linky a také celý proces urychluje. Nová technologie je určena pro velké solární elektrárny v Arizoně či Austrálii, které pokrývají obrovskou plochu v pouštích, a ne pro domácí provoz. Pokud však Američané začnou chrlit nový typ panelů ve velkém a uspokojí poptávku provozovatelů těchto fotovoltaických polí, uvolní se tím výrobní kapacita ostatních dodavatelů. Ti pak budou moci dříve vyřídit požadavky ze strany provozovatelů menších elektráren a domácností.

Elektřinu může vyrábět i okno

Další novinkou, na kterou můžeme narazit i v Evropě, je pak fotovoltaické sklo. Jde o technologii, která je průhledná a nanáší se na sklo. Má široký záběr využití, ať už v domácnostech, veřejných budovách, nebo třeba na tramvajích. Okno zůstává průhledné a nadále plní svou funkci, k tomu navíc vyrábí elektřinu. Výkon je sice nižší než u běžných fotovoltaických panelů, článek však nezabírá žádné místo navíc a estetický vzhled objektu zůstává nedotčen.

Praktické využití je třeba na sklenících nebo bazénech, které může rovnou vyhřívat. Laser se uplatňuje při zpracování fotovoltaické vrstvy a také při vrtání otvorů do skla k protažení kabelů. Podle Dvořáčka tento systém testovali opět pro zahraniční producenty, od českých výrobců zatím žádné poptávky nepřicházejí.

„Věřím, že v oblasti využití sluneční energie jsme stále na začátku. Výrobci budou chtít své postupy neustále zdokonalovat, aby výkon nových technologií zvýšili a zároveň za sebou nechávali co nejmenší uhlíkovou stopu. A čeští výrobci v tom nebudou chtít zůstat pozadu,“ konstatuje Dvořáček.