Kupovat řezané květiny v zimě je jako pohádka o dvanácti měsíčkách

Původně chtěla vymyslet aplikaci, která by připomínala, že by nebylo marné udělat někomu blízkému radost květinou. Pak Jolanu Teuberovou upoutalo pozadí dovážených květin, což se později přeměnilo v ideu podporovat lokální ekologické pěstování pomocí spolku Výkvět. „Je to hodně zajímavý obor, protože se lidé chtějí vrátit zpátky k půdě, o něco pečovat, starat se o krajinu,“ říká.

Jsou před námi Vánoce, co se děje v eko květinovém světě?

Pěstitelé se připravují na další sezonu. Zazimují, sázejí cibuloviny, starají se o půdu. Přes léto hodně suší, takže nyní nabízejí sušené vazby. Pak také pracují s napučenými větvičkami, barborkami, dá se pracovat i se stále zelenými rostlinami, například břečťanem nebo jehličnany. V době adventu jsou tu věnce, květinové předplatné, poukázky a workshopy. Takže mají co dělat. Samozřejmě jim ale nejvíce vydělá sezona od jara do podzimu. No a my se teď ve Výkvětu intenzivně připravujeme na odbornou konferenci pro ekologické květinové farmy, která se uskuteční ve dnech 4.–5. 2. v pražském Prostoru39. Zároveň ladíme různé vnitřní procesy organizace.

Co přesně je cílem spolku Výkvět?

Máme tři hlavní pilíře. Jedním je osvěta směrem k veřejnosti, snažíme se ji informovat o tom, co znamená sezonnost, co zrovna kvete a co opravdu mohou reálně koupit na trhu. Zároveň chceme ukazovat realitu globálního květinového průmyslu a vysvětlovat lidem, proč dává smysl pořizovat si lokální, ekologicky vypěstované květiny. Druhým pilířem je komunita pěstitelů, kterou se snažíme podporovat a vzdělávat online přednáškami nebo chystanou konferencí. Máme i vlastní certifikace, protože Výkvět vznikl ve chvíli, kdy v Česku nebylo možné certifikovat ekologicky vypěstovanou květinu. Šlo to jen u květin použitelných třeba na čaj, například u měsíčku. Hledali jsme řešení a narazili na systém PSG – Participatory Guarantee System, což je oficiální alternativa fungující na principu komunitní certifikace, kdy se skupina lidí shodne, že sdílí stejné hodnoty. Následně se vytváří standardy, jež je nutné dodržovat.

Jak to vypadá v praxi?

Členové komunity se navštěvují a navzájem kontrolují, jestli standardy dodržují. Jsme první, kdo v Česku tento systém implementoval. Třeba ve Francii je ale velmi populární. Mohou to být pěstitelé i chovatelé dobytka. Kromě kontroly samotné to přináší i velkou výhodu v tom, že lidé se od sebe vzájemně učí. Probírají osevní plány, škůdce, nástroje, mechanizaci nebo dodavatele. Je ale důležité dodat, že v mezičase se evropská legislativa změnila a certifikovat ekologicky vypěstované květiny je možné i klasickým způsobem. Sice by se dalo říct, že už PSG nepotřebujeme, pro nás je to ale tak hodnotný nástroj pro udržování komunity, že pokračujeme. Někteří členové mají ale zároveň i oficiální certifikaci.

Sbírané květiny podléhají také certifikaci?

Máme svůj kodex sběrače, kde jsou sepsána různá pravidla. Například nesbíráme chráněné rostliny nebo by nemělo být poznat místo, kde se sbíralo. Nechápu například drancování medvědího česneku. Pro mnohé je to úplně samozřejmé, ale nemůžeme z přírody brát a sami jí nic nedat. Pěstitelé sběrem spíše doplňují vazbu, určitě to není gros jejich práce. Sami si pro tyto účely vysazují na pozemcích třeba keře.

Mluvila jste o třech pilířích Výkvětu. Jaký je ten třetí?

K němu teprve výhledově směřujeme. Rádi bychom, aby se naše platforma stala oporou pro státní aparát. Abychom pro tento obor byli styčným důstojníkem. Ale tady nás čeká ještě hodně práce.

Přemýšlíte, že by stát byl zákazníkem ekologických pěstitelů?

Hrozně ráda bych přesvědčila ceremonie typu Českého lva, že je správné podporovat lokální pěstitele. Byla jsem teď v televizním pořadu, kde jsou na stole každý týden čerstvé lilie. Tak si říkám, že se bavíme o udržitelnosti a okolí tomu úplně neodpovídá. Tohle by nás v budoucnu hodně těšilo, ale momentálně řešíme jiné věci a chybí nám kapacita.

Když si chce eko květinu koupit běžný zákazník, jak složitá cesta ho čeká?

To je různé. Mezi našimi devatenácti členy jsou pouze dva, kteří provozují květinářství. Jde o specifickou problematiku. Udržet v chodu květinářství se sezonními a ekologicky vypěstovanými květinami po celý rok je opravdu oříšek. Nejčastější jsou ale tři způsoby, jak se ke květině dostat. První jsou samoobslužné stánky. Ty můžete dohledat na naší mapě. Tam zajdete, vyberete kytku, zaplatíte a jdete. Další jsou odběrná místa, kdy mnoho pěstitelů dodává své květiny pravidelně do kaváren, obchodů a podobně. Můžete si tam objednat buď konkrétní květinu, anebo jít na blind a rovnou si koupit uvázanou. Třetí způsob je, že si květinu objednáte přímo u pěstitele a buď vám ji doručí, nebo si ji vyzvednete u něj.

Rozhodně to vyžaduje o něco více energie, než když jdete jen tak po ulici a najednou vás napadne zajít do květinářství. Mým ideálem je, aby časem byly ekologické květiny dostupným sortimentem ve většině květinářství.

Vyjde taková květina na více peněz?

To se liší místně i mezi firmami. Každý si jinak cení své práce. Cenotvorba je velké téma. Květiny jsou určitě dražší než konvenční, ale ne výrazně.

Proč jste se rozhodla sdružovat ekologické pěstitele, a ne i ty lokální?

Na začátku jsme o tom skutečně přemýšleli. Lokální pěstitelé naší myšlence nejsou tak daleko, chtějí mít v pesticidech nebo herbicidech jen zadní vrátka, protože mnohdy do rostlin investují, berou si úvěry. Napadení škůdcem je může připravit o desítky tisíc. Spoustu lidí ale tyto věci zaměňuje. Myslí si, že když je něco lokální, tak je to skvělé, a to jim stačí.

Kupují od pěstitelů květiny i floristky?

Obor je zatím ještě poměrně malý. Uvažovali jsme o standardech pro floristy, ale když jsme je navrhli tak, abychom nemuseli slevovat z našich ideálů a hodnot, zjistili jsme, že by je nikdo nebyl schopen splnit. Materiálu, který by byl ekologicky certifikovaný, je totiž k prodeji velmi málo. Většina lidí začne pěstovat, protože chce vázat. Když totiž začnou s vázáním, zjistí, že od květin mají kvůli postřikům úplně červené ruce. Když pak chtějí kvalitnější a voňavější materiál, zjistí, že v Česku téměř nic není, a začnou sami pěstovat. Touto cestou se vydá asi 80 procent lidí.

Udržitelná společnost

Firmy, nepouštějte se do prvního ESG reportu samy. Najměte si profíka

2. 12. 2022 ▪ 7 min. čtení

Je vůbec finančně reálné, aby floristi ještě přeprodávali?

V tomto směru je trh malinko pokroucený, pokud by totiž prodávali za opravdovou hodnotu květin, zohlednili svou práci a čas, bylo by to pro ně neprodejné. A kdyby to přece jen prodali, floristé by květiny museli nabízet za nesmyslné částky. Proto většina lidí, kteří pěstují, tak i vážou. Ale bývá to neúnosné, protože je to jako mít dvě firmy – jedna pěstuje, druhá váže a prodává. Někteří sice i zůstávají u toho, že by jen pěstovali. Nejsme ale tak daleko, abychom byli schopni dodávat palety kytek.

Udržitelná společnost

Stáhněte si přílohu v PDF

Proč není v pořádku kupovat čerstvé květiny v listopadu?

Pokud se bavíme o místních ekologických květinách, tak ty prostě nejsou. U dovozových je to snadné, květinový průmysl je totiž docela děsivý. Oblíbený mýtus je, že květiny pocházejí z Nizozemska. Ona jich je ale většina z Afriky nebo Jižní Ameriky a v NIzozemsku se prodávají na burze. Jedna věc je ekologická stopa, protože květiny v letadlech urazí desetitisíce kilometrů, a druhá věc jsou podmínky pro jejich pěstování. Jedno z těchto míst je jezero Naivasha v Keni, krásné jezero, kde žili ptáci, zvířata, lidé zde rybařili. Kolem jezera se začaly budovat květinové farmy. Ty patří nadnárodním společnostem, kterým je jedno, co se s prostředím kolem děje. Jezero je tak nyní úplně mrtvé, protože do něj vypouštějí herbicidy a pesticidy. Lidé pracující na farmách žijí v chudých podmínkách ve slumech, ženy jsou vystaveny sexuálnímu násilí. Africké květiny jsou tak trochu krvavé.

Je obor ekologického pěstitelství perspektivní?

Trošku vnímám jako problém fakt, že květiny jsou v době finanční, sociální i klimatické krize nadbytečné. Dovolíme si je, když je hojnost. Ve chvíli, kdy lidé řeší nedostatek peněz, omezí věci „navíc“. A mezi ty květiny určitě patří.

Určitě je to ale velmi zajímavý obor, protože lidé se chtějí vrátit zpátky k půdě, o něco pečovat, starat se o krajinu. Mnohem více ctí sezonnost. Květiny jsou také zajímavá pěstitelská komodita, protože nevyžadují příliš prostoru. V tom by jim zelináři určitě mohli závidět.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Udržitelná společnost.