Jedním z hybatelů pronájmu terminálu na LNG byl David Viduna, který má ve Skupině ČEZ na starosti hledání nových příležitostí v oblasti obchodování s komoditami. I díky jeho pracovnímu nasazení se podařilo prvotní nápad přetavit do podoby závazné smlouvy na pronájem kapacity v nizozemském terminálu, a to včetně přepravní trasy přes německé území. „Pracovali jsme na tom už od března,“ prozradil Viduna a dodal, že obecná jednání o pronájmu kapacity v jednom LNG terminálu plánovaném firmou Gasunie, která je majitelem eemshavenského terminálu, proběhla poprvé již před pěti lety.
„Tehdy jsme jednali o terminálu v Německu. LNG byl ale v té době výrazně dražší než ruský plyn, takže o tento projekt nebyl mezi evropskými energetikami zájem. Smysl začal projekt dávat až po zahájení ruské agrese na Ukrajině, kdy cena plynu z Ruska vylétla prudce nahoru. V březnu 2022 jsem se na konferenci ve Vídni opět potkal s lidmi z Gasunie. Zmínili, že Gasunie uvažuje o výstavbě LNG v Německu, ale jeho kapacita bude k dispozici až od roku 2025/2026 a bude primárně pod taktovkou německé vlády, takže pro ČEZ v něm asi nebude místo. Prozradili mi ale, že Gasunie chystá i projekt v Nizozemsku a má být spuštěn už v tomto roce. Následně mě propojili se svými kolegy, kteří měli tento projekt na starosti. Proto jsme měli jako jedni z prvních informace o chystaném tendru na pronájem kapacity v LNG terminálu v Eemshavenu,“ popsal Viduna pozadí jednání.
Vysvětlil i důvod, proč si Gasunie nakonec vybrala právě ČEZ, když zájemců bylo více než deset a naprostá většina z nich byli zkušení LNG hráči. „Do tendru se mohl přihlásit kdokoliv. ČEZ byl ale rychlý a měl odvahu, proto vyhrál. Díky dohodě s českou vládou jsme si řekli, že do toho jdeme bez kladení podmínek. Tedy že například nebudeme požadovat, aby zpoždění spuštění terminálu plně hradila Gasunie. Ta tímto projektem sama podstupovala velké riziko a potřebovala partnery, kteří uměli vzít část rizika zprovoznění terminálu na sebe. A takovým partnerem ČEZ byl. Proto si Gasunie vybrala vedle Shell a Engie také ČEZ,“ vysvětlil Viduna.
Co je LNG
Zkapalněný zemní plyn LNG je čirá, bezbarvá a netoxická kapalina, která vzniká při ochlazení zemního plynu na ‑162 °C. Lze ji použít jako palivo pro nákladní automobily a přepravu.
Zdroj a výroba
Vytěžený a nečistot zbavený zemní plyn je třeba zkapalnit ve zkapalňovacích stanicích. Následně je přečerpaný do tankerů a dopravený do odbytiště. Odbytištěm jsou takzvané terminály, kde se z tankerů LNG přečerpává do zásobníků. Z nich se postupně odpařuje do plynovodního potrubí.
Vláda dala garanci
Veškerý nákup plynu, pronájem kapacity v terminálu i jeho přepravu do Česka zajišťuje i financuje společnost ČEZ, která pak tento plyn prodává obchodníkům s plynem. Česká vláda ale podle Viduny projektu pomohla ve dvou směrech: „Jednak nás podpořila připraveností uhradit případnou ztrátu z LNG terminálu. Kromě toho ale spolupráce s českou vládu při tendru Gasunie ukázala, že náš zájem o kapacitu má primární význam pro zabezpečení dodávky plynu pro Českou republiku a posílení bezpečnosti dodávek plynu v Evropě.“
Dodal, že zatím projekt dodávek LNG do Evropy dává ekonomicky smysl, což vyplývá i z toho, že LNG se do Evropy vozí. „Jde ale o pětiletý kontrakt. Během pěti let se postaví další terminály a ty nám budou v dodávkách do Evropy konkurovat,“ vysvětluje Viduna.
Navýšení skladovací kapacity nebo další pronájem
Ten dále prozradil, že ČEZ má v plánu navýšení kapacity v Eemshavenu i pronájem kapacit v dalších terminálech, ať již jako ČEZ, nebo ve spolupráci s vládou. To až do roku 2040. „Jsme přesvědčeni, že právě LNG je budoucností pro dodávky zemního plynu do Evropy. V hledáčku máme několik zemí – Německo, další terminál v Eemshavenu nebo v Polsku. Když budeme vybírat, budeme se snažit, aby přeprava plynu byla co nejlevnější a aby bylo dobré napojení na potrubní přepravu. Přeprava do Severního moře je například levnější než do moře Baltského. Prioritní je sice security of supply (bezpečnost dodávky), ale musíme se dívat i na cenovou stránku, abychom byli konkurenceschopní. A jsou i jiná kritéria posuzování,“ uvedl Viduna s tím, že velká část například německých pevninských terminálů by se měla spouštět na přelomu let 2025 a 2026. „Vzhledem k tomu, že výstavba trvá tři až čtyři roky, případné smlouvy by bylo třeba uzavírat už v příštím roce,“ dodal Viduna.
V dřívějším termínu se pak podle něj počítá s otevřením několika plovoucích terminálů. „Ty by se měly zprovoznit ještě letos a v příštím roce by jejich kapacita by mohla čítat v jeho závěru v Německu až 30 miliard kubíků plynu ročně. V případě pevninských pak až dalších 30 miliard kubíků plynu ročně.“
Plyn za plyn i snížená spotřeba
Jak vysvětlil Viduna, Evropa se hlavně díky LNG terminálům může postupně zcela obejít bez ruského plynu, přestože ruského plynu do Evropy teklo až 150 miliard kubíků ročně. Tedy mnohem větší objem, než absorbují chystané terminály v Německu. „Nahrazování dodávek z Ruska neprobíhá jen v Německu, ale v celé Evropě, v Itálii, na Balkáně. Norsko navyšuje objem dodávek do Evropy stejně jako Ázerbájdžán, Alžírsko. Proti tomu jde očekávaný pokles spotřeby plynu. V roce 2021 jsme jako Česko spotřebovali 9 miliard kubíků, nyní se čeká pokles spotřeby. Ruský plyn se tedy postupně může zcela nahradit LNG. Ať již plovoucími nebo pevninskými terminály, dále rovněž vyššími dodávkami potrubím z Norska, Ázerbájdžánu, Alžírska i dalších zemí,“ je přesvědčen Viduna.
Stáhněte si přílohu v PDF
Podle něj se Evropa na absenci ruského plynu připravuje zodpovědně. Jak ale Viduna dodává, část ruského plynu do Evropy zatím ještě teče – přes Ukrajinu do Velkých Kapušan na Slovensko a jižním plynovodem Turk Streamem přes Bulharsko do Srbska a Maďarska. „Do Česka ale ruský plyn už několik měsíců neproudí. Nord Stream 1 je zcela mimo provoz, stejně jako Nord Stream 2 nebo plynovod Jamal vedoucí přes Polsko. Možná se k němu částečně vrátíme, kdyby se v Rusku změnil politický režim. Za současné situace si to ale lze těžko představit. Je ale třeba zdůraznit, že rozhodnutí zastavit dodávky ruského plynu do Evropy nepřišlo z evropské strany, ale ze strany Ruska, které dodávky do střední Evropy prakticky úplně zastavilo,“ uzavírá David Viduna.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Energie.
