Úkol číslo jedna zní: zvolit v polovině ledna dobrého demokratického prezidenta. Tím to ale jen začíná. To důležitější, pokud jde o post hlavy státu, nás čeká později. Po dvou volebních obdobích s přímo voleným prezidentem už totiž dobře víme, že je tato výsostná funkce nastavena nedokonale, mírně řečeno. Odcházející prezident Miloš Zeman je toho chodícím důkazem. Pravomoci hlavy státu se musí v Česku zpřesnit. Nebo přesněji, musí se omezit.

Nežijeme v prezidentském systému, otcové naší ústavy s ničím takovým nepočítali a ani my, lid, si to nežádáme. Přesto má dnes prezident v Česku prostor hrát si na alternativního premiéra a projevovat občas manýry nad vším bdícího panovníka. Středověk už ale skončil, je na čase přetvořit ten dnešní relikt dob králů do podoby moderního reprezentanta země, jehož hlavním úkolem je skrze svou široce přijímanou osobnost sdělovat veřejnosti velké věci týkající se státu. Prezident už nemá vládnout ani se na vládě podílet. Má být nejvýš jakousi pojistkou v případech, kdy se výkonná moc dostane do krize. 

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.